Moonage Daydream

Ideální pojetí dokumentu o někom, kdo, i dle vlastních slov, nemá vlastní identitu, ale naopak jeho osobnost je poskládaná z desítek, ba stovek vnějších vlivů. Snímek tak sice postrádá takovou hloubku, jakou naznačuje jeho stopáž, zároveň jsem si ale uvědomil, že tohle není film jenom o Davidu Bowiem, ale třeba také o Trentu Reznorovi, Marilynu Mansonovi, Rammstein či Mayhem. S často skloňovaným názorem, že se nejedná o biografický dokument nesouhlasím - takhle přesně má podle mě vypadat umělcova biografie. Zážitek z kina pak akorát některým lidem (ehm ehm) kazí, když se rozsvítí v sále a lidi si na vás začnou ukazovat "Jé, tady sedí Bowie!" To neni záměr, dementi! (20.09.2022)

Jeden z nejlepších hudebních dokumentů, co jsem za svůj život viděl. Vyprávěním a obrazovou stránkou neuchopitelný, jako byl Bowie sám, oproštěný od encyklopedické struktury drtivé většiny podobných dokumentů. Navíc plný životních pravd, který bych tesal do kamene. Ne, pořád nejsem fanda Bowieho sedmdesátkové „Ziggy Stardust“ etapy, která mě hudebně neoslovuje a ani tento film to nezměnil (dokonce tuhle svoji éru Bowie sám v několika větách zpochybňuje), ale miluju Bowieho tvůrčí explozi v 90.letech, hlavně jeho koncepční dvojici - ´1. Outside´ - ´Earthling´,  a pak zejména jazzem a lehkou fúzí elektroniky načichlé album ´Black Tie White Noise´, méně známá věc, co napsal, ale pro mě asi jeho nejlepší album vůbec. Co na Bowieho obdivuju nejvíc, že celý život nebyl se sebou spokojen, že pořád hledal, že hledání bylo pro něj smyslem života. Pořád v něm planul plamen pravého umělce a jeho komerčně nejúspěšnější 80.léta byly paradoxně v jeho očích ty nejméně zajímavé, protože jak sám přiznal, tehdy ustrnul na místě. Puzení zkoušet pořád nové věci, oprostit se od jistoty pohodlné zlaté klícky, to je to, co umělce pohání vpřed. Umění musí bolet a Bowie to věděl. (25.03.2023)

Davida Bowieho považuji  za největšího zpěváka a hudební osobnost, co kdy chodila po našem vesmíru. On sám je pro mě obrovským vzorem a mám ho velice rád. Jeho hudba mě provází již několik let a jeho poslední album Blackstar je pro mě nepřekonatelným a nejlepším hudebním počinem 21. století. Ano, splnil jsem si divácký sen! Moonage Daydream - pro mě nejočekávanější film roku - byl přesně tím, co jsem chtěl vidět. Krásnou ódou na Ziggyho, Aladina a hlavně Davida samotného. Chápu, že LSD liquidní videa nemusí být pro všechny. Chápu, že každému nemusí sedět takováto forma vypravování, ale k Davidovi to prostě tak nějak patří. Vystihlo jej to tak, jaký on byl. Umělec s velkým U. Přesně takový film by si David přál. Byla to Vesmírná Odysea Davida Bowieho! (12.11.2022)

Kakofonické leporelo psychedelických výjevů občas kakofonického hudebníka, který se z obskurních klubů jakousi hrátkou osudu dostal na velká pódia. Dokument je odpovědi na otázku "jaké to je frčet na LSD?". Takovéto. Problém je, že pokud člověk není skalním fandou a je střízlivý, tak se to dá těžko vydržet. (07.02.2024)

Fráze „hudební dokument“ je v tomto případě zcela zavádějící, Moonage Daydream je spíše audiovizuálním mozaikovitým portrétem a zážitkovým filmem využívajícím velmi (ale opravdu VELMI) volné formy k vyprávění příběhu Davida Bowieho. Jinými slovy, buď se do toho úspěšně položíte a budete mít esoterický prožitek, nebo to jednoduše prospíte. A tohle, společně s trochu přepálenou délkou, může být velkým kamenem úrazu pro spoustu diváků. Každopádně musím dodat, že ty remasterované záběry jsou opravdu úchvatné. [KVIFF 2022] (16.07.2022)