Režie:
Jaroslav DudekScénář:
Bohumila ZelenkováKamera:
Adolf NavaraHudba:
Ladislav SimonHrají:
Jana Štěpánková, Josef Somr, Milena Dvorská, Vladimír Menšík, Josef Bek, Vlasta Chramostová, Jarmila Smejkalová, Svatopluk Beneš, Lída Roubíková, Eva SvobodováObsahy(1)
Hlavně taktně! Komedie o zištném i nezištném přátelství… Čtyři „přátelské“ páry se scházejí a druží. Projdou nečekanou zkouškou, když si jeden z nich nutně potřebuje vypůjčit dvacet tisíc korun na výhodnou koupi chaty. Honza (V. Menšík), který mu peníze spontánně nabídne, se ve společnosti kalkulujících a podezíravých kamarádů stane objektem podezření, zatímco ostatní se vymlouvají, nebo se dokonce snaží chatu kamarádovi vyfouknout… (Česká televize)
(více)Recenze (65)
Zžíravý obraz maloměšťáckého pokrytectví na příkladu osmi duší různou rychlostí se pohybujících po cestě od kamarádství, které zde představuje dosud nezkažený, nezištný jazzman Honza (skvěle zahraný Vladimírem Menšíkem), ke zlé soupeřivosti, jež zvolna pohlcuje všechny (obraz procesu této vnitřní zkázy včetně kritické sebereflexe je skvěle ukázán na postavě Františka, kterého přesvědčivě ztvárnil Josef Somr). Celkový obraz je přirozeně frustrující: vše je – až k nedýchatelnu – sešito lží, předstíráním a nenávistí. Život je jinde. ()
Pretvárka naša každodenná, výborne napísaná aj zahraná. Len mi je nejasné, ako sa poctivý a priamy kamarát Honza dostal do takejto snobskej sebranky. –––– My musíme předstírat, že voni maj ohromnou radost z tý naši chaty. Že tu radost s námi budou sdílet, a todle je právě naštve nejlíp. ... Za to mi ten kaviár stojí! ()
Docela případně podané lidské charaktery skrze několik dvojic dlouholetých přátel, které se mezi sebou pokrytecký předvádějí a přitom si nedůvěřují a doma ty druhé pomlouvají. Nejhůř to samozřejmě schytá ten jediný, který se nepředvádí a je upřímný. Protože něco takového je těm ostatním krajně podezřelé. Vzpomněl jsem si, jak jsem kdysi dávno začátkem 90. let odešel z jednoho večírku, protože jsem se úplně fyzicky začal dusit, jak se před sebou ti mi ještě nedávno docela normální kamarádi začali předvádět, kdo se čeho už domohl. A to byl také začátek konce našeho kamarádství, k takovým maloměšťáckým lidem jsem už bytostně nechtěl patřit. ()
Trefná komedie o člověku konzumním v době, kdy vzrůstající spotřeba byla motivována především péčí o sociální postavení rodiny. Žádný kožich, chata, Yugoslávie nejsou žádoucí sami o sobě, všude se uplatňují tlaky prestiže a společenského uznání, statusu a společenské integrace. Komunismus nekomunismus. ()
Skvěle obsazená komedie o přátelích, kteří vlastně ani přáteli nejsou. Ale zná to každý. Poté, co se sejdou přátelé, se vždy řeší co kdo řekl, co udělal atd., atd. U nás to nebylo jiné. Zde je to celé ovšem dovedeno do krajnosti. Přátelé se totiž navzájem nejen podezírají, ale dokonce si už dělají vyložené naschvály, například s koupí chaty. Půjčení peněz tak s definitivní platností odkrývá charaktery i jejich sílu přátelství. Herecký koncert a velmi poučný, řekl bych. ()
Reklama