Režie:
Jaroslav DudekScénář:
Bohumila ZelenkováKamera:
Adolf NavaraHudba:
Ladislav SimonHrají:
Jana Štěpánková, Josef Somr, Milena Dvorská, Vladimír Menšík, Josef Bek, Vlasta Chramostová, Jarmila Smejkalová, Svatopluk Beneš, Lída Roubíková, Eva SvobodováObsahy(1)
Hlavně taktně! Komedie o zištném i nezištném přátelství… Čtyři „přátelské“ páry se scházejí a druží. Projdou nečekanou zkouškou, když si jeden z nich nutně potřebuje vypůjčit dvacet tisíc korun na výhodnou koupi chaty. Honza (V. Menšík), který mu peníze spontánně nabídne, se ve společnosti kalkulujících a podezíravých kamarádů stane objektem podezření, zatímco ostatní se vymlouvají, nebo se dokonce snaží chatu kamarádovi vyfouknout… (Česká televize)
(více)Recenze (65)
Zžíravý obraz maloměšťáckého pokrytectví na příkladu osmi duší různou rychlostí se pohybujících po cestě od kamarádství, které zde představuje dosud nezkažený, nezištný jazzman Honza (skvěle zahraný Vladimírem Menšíkem), ke zlé soupeřivosti, jež zvolna pohlcuje všechny (obraz procesu této vnitřní zkázy včetně kritické sebereflexe je skvěle ukázán na postavě Františka, kterého přesvědčivě ztvárnil Josef Somr). Celkový obraz je přirozeně frustrující: vše je – až k nedýchatelnu – sešito lží, předstíráním a nenávistí. Život je jinde. ()
Po záverečných titulkoch som nadobudol dojem, že sa režisér Dudek spoľahol na hereckú ekipu, ktorá síce nesklamala, ale ani ona nedokázala nedostatky ledabolo napísaného scenára zakryť. Nejako mi táto moralitka nesedí do konca šesťdesiatych rokov. A ak, tak iba fajčením a odvážnejším poňatím, ktoré normalizácia veľmi rýchlo zlikvidovala. ()
Docela případně podané lidské charaktery skrze několik dvojic dlouholetých přátel, které se mezi sebou pokrytecký předvádějí a přitom si nedůvěřují a doma ty druhé pomlouvají. Nejhůř to samozřejmě schytá ten jediný, který se nepředvádí a je upřímný. Protože něco takového je těm ostatním krajně podezřelé. Vzpomněl jsem si, jak jsem kdysi dávno začátkem 90. let odešel z jednoho večírku, protože jsem se úplně fyzicky začal dusit, jak se před sebou ti mi ještě nedávno docela normální kamarádi začali předvádět, kdo se čeho už domohl. A to byl také začátek konce našeho kamarádství, k takovým maloměšťáckým lidem jsem už bytostně nechtěl patřit. ()
Dobrá studie lidských povah. Užíval jsem si báječné slizkosti pana Beneše, neskutečně nechutně odpudivého pana Beka, Menšík dokázal z málo krvetvorné role vytesat živoucí figuru, dokonce jsem díky jeho ztvárnění uvěřil, že někde existuje takový kamarád, který fakt je kamarádem s velkým K. Nesympatizoval jsem ale s ústřední dvojicí Somr a Štěpánková, samozřejmě precizně zahrané, ale jejich smýšlení mě iritovalo. Dostanou dvacet papírů a hrají si na důležité, prostě fér půjčka od fér chlapa jim je málo, mají námitky, ovšem na absolutní lichvu přistoupí téměř okamžitě a neprohlédnou jejího autora neboli kamaráda hajzla. Ne, to nebylo věrohodně pojato. Dále neocením slabé technické zpracování. Léta tv filmu nepřidala na technické kráse, takže je to vizuálně stařičké a ošuntělé a zvuk byl kolikrát hodně v háji. Režisér Dudek se vydal zajímavým směrem, v němž až tak v budoucnu nepokračoval. Určitě zajímavý počin, který se k lidské falši staví neotřelým i málo vídaným způsobem, tedy v rámci doby vzniku, která zrovna takovým počinům nebyla příliš nakloněna. 6/10 ()
Komedie - hodně hořká a bolavá. Strefuje se to až moc dobře a proto se na to nekouká až tak příjemně. Jsou tam skoro všechny momenty, které mě .... na takzvaných přátelských setkáních. zvlášť dámy v tomto druhu slepičího čechrání peří vynikají. Vždycky jsem záviděla chlapům, že si sednou k autodráze a jsou zas jak malí kluci - aspoň na chvíli. ()
Reklama