Chladné léto roku 1953

Na tomto filme som bol v letnom amfiteátri kedysi pred 89 v rámci Filmového festivalu pracujúcich a nadšene som pozeral na svižný sovietsky western odohrávajúci sa v sibírskych nehostinných drevených barakoch. Strieľačky a súboje medzi politickými väzňami a bandou hrdlorezov, to bolo naozaj čosi nezvyčajné. Po kopách sovietskych psychologických smrteľne nudných blbostí, rozoberajúcich vnútorné pnutia inak šťastnej pracujúcej triedy, ktoré sme nútene navštevovali ako školské kinopredstavenia som zrazu videl odsýpajúci dobrodružný akčniak! Otvorené, nesymbolické poukázanie na nespravodlivý stalinistický režim + spomenutá akčnosť v ruskom filme tej doby vo mne aj vyše 16 rokov po zhliadnutí vyvolávajú príjemné spomienky. (01.07.2005)

Vida, co mohlo vzniknout v perestrojce. Atraktivní prostředí mi moc připomínalo sérii švédských filmů z ostrovů. Jenomže taky ukázka toho, jak blbě se dá zatočit s výborným námětem - porovnejte si s filmem Stíny horkého léta, zápletka s přimhouřením očí podobná, atmosféra a zpracování naprosto odlišné. Tenhle film zkrátka plyne, a spíš uspává než bouří krev v žilách. (01.08.2018)

Viděl jsem v Chladném létu roku 1953 řemeselně celkem zdařilý film, plynoucí ze začátku v zajímavém odlehlém prostředí trochu chladně a nevýrazně... až do doby, kdy se z náhlého zvratu nestane drsný thriller, který upoutá svou nemilosrdnou syrovostí a silně neklidným napětím. Na svou dobu ve Sovětském svazu mohl být Proškinův počin, zdaleka nejen tímto aspektem, jak i více kolegů uvádí, odvážný. Jenže syrovost či odvaha proti proudu nemusí znamenat vše a přes tohle i pár hlouběji silnějších momentů (dialog u padlého stromu) to nakonec nebyl ten film, který by mnou během sledování více otřásl, zanechal v mysli strhující zážitek a který bych vnímal na stejné úrovni se spřízněnými domácími filmy jako Stíny horkého léta nebo Zánik samoty Berhof. K pocitově nejsilnějším nakonec pro mě patřilo pár pasáží podbarvených ústředním hudebním motivem. S odstupem dvou dnů volím po menším dilematu silné 3 hvězdy: [70%] (27.11.2023)

Ďalší z ruských filmov, ktorých sledovanie určite nebolo strateným časom. Som rád, že nielen mne vzdialene pripomenul Vláčilove Stíny horkého léta, i keď rozdielov bolo viac než iba v teplote leta. Akurát, že Stíny nikto nezaradil do žánru westernu a tento film áno. Tento a ďalšie mnou oceňované ruské filmy sú príbuzné našim trezorovým filmom, pretože v Sovietskom zväze a ani v Rusku nikomu nerobia radosť. Ukazujú totiž tú stránku ruského myslenia, správania sa a vôbec života, ktorú by Rusi chceli pred svetom ukryť alebo minimálne prefarbiť. A ak ju ukazujú pravdivo, potom vôbec nerozhoduje, v ktorom roku alebo období bol film nakrútený. Vždy bude "osinou v prdeli" ako vravia Česi. (18.06.2023)

V roku 1953, po Stalinovej smrti, udelil Berija amnestiu, nie však pre politických väzňov (medzi ktorými je aj neprávom na Sibír vyhnaný hlavný hrdina) lež pre obyčajných väzňov, zväčša vrahov a banditov. Skupina desperátov sa dostane do maličkej sibírskej osady, kde začne terorizovať obyvateľstvo, na odpor sa im postaví jedine vyhnanec, bývalý vojak, ktorý utiekol z nemeckého zajatia. Fascinácia a hold westernovému žánru prenesený na opačnú pologuľu, do krásnej a nehostinnej Sibíri, rozľahlej ako jedinečná ruská duša, žánrové klyšé a akýsi nadhľad spojený s rusky typickým pátosom dávajú za vznik ojedinelému filmu tak žánrovo ako aj obsahovo. Casting je precízny, (19.02.2007)