Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dospívající Kristina Kleinburgerová, dcera velitele pevnosti koncentračního tábora, přijíždí z bombardovaného Berlína za svými rodiči, jejichž život pro ni představuje svět harmonie a klidu. Rodiče se pokusí její iluze ještě upevnit hodinami baletu, kterými ji má provázet bývala maďarská primabalerína. V jediném dni se tak vzdor záměrům a plánům otce, typického německého důstojníka, hroutí Kristininy představy a iluze o společnosti rodičů a jistotách domova a celá zvrácenost a zrůdnost německého válečného a totalitního mechanismu před ní vystupuje s tragickou neúprosností i s ozvěnou blížícího se konce války. Příběh, místo a postavy filmu jsou smyšlené, pouze tragika osudů je skutečná. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (62)

Terva 

všechny recenze uživatele

V jediném dni se odkryje zrůdnost fašismu i zvrácenost světa rodičů v příběhu dospívající německé dívky....... Scénář : Pavel Kohout, Jelena Mašínová a Viktor Polesný. Kamera : Josef Špelda. Námět - Pavel Kohout. Psychologický snímek o dívce, která odhaluje, co její táta dělal během druhé světové války. Námět i scénář je povedený, kamera někdy hapruje a herecké výkony jsou polovičaté. Zvlášť Boris Rösner někdy působý dojmen, že se jen veze. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

"Růže, růže, růžičko, rudá růže v stráni..." Hodina tance a lásky je příliš dokonalá na to, aby byla pouze televizním filmem. O tom jsem se znovu přesvědčila na 26. Finále za přítomnosti autorky Jeleny Mašínové a moderátora Jana Lukeše. A ačkoli na jinou tvorbu Pavla Kohouta nahlížím skrz prsty, tady věřím v Jelenu a Viktora Polesného. Dokonalost rozvrstvení mnohačetných vrstev příběhů a motivů odehrávajících se během jediného dne 6. 6. 1944 mě opakovaně dokáže zaujmout, rozvášnit, ale vyprávění také apeluje na obecná poučení z krizové (válečné) situace a stává se lepší freskou na téma rozkladu dekadence lepší společnosti Třetí říše, nežli Viscontiho Soumrak bohů. Skvostná a nadoblačná je Zdena Studenková jako Monika, bývalá umělkyně, která přednesem Goetha interpretuje veškerou závrať z panství, které se neodvratně přiblížilo svému konci. Vynikající jsou ostatně všechny ženské postavy, ať už matka s dcerou Adamovské a Geislerové nebo jejich elitní mužské protějšky v čele s Rösnerem a Zachem. Mohu jen zatleskat tak, aby to dolehlo až k uším maďarského Královského baletu. #finaleplzen ()

Reklama

rivah 

všechny recenze uživatele

Film jsem si vybral k doplnění rolí Borise Rösnera - a to jsem neměl dělat! Scénář je snůška scén postrádajících věrohodnost, třeba ta, jak židovka má strach ze sprch - o plynu z nich přece nikdo nevěděl, dokud se nedostal do koncentráku. A mnoho jiných...Režie ty nevěrohodnosti jen zesílila a výsledek může působit jen na ty, kteří o tehdejší realitě nemají reálnou představu. A kdyby se někdo chtěl dovědět, jak to v Terezíně skutečně vypadalo, tak doporučuji Radokovu DALEKOU CESTU. (Hvězdičky za herecké výkony) ()

Aniki 

všechny recenze uživatele

Věhlasní autoři sice vytvořili dílko v mnohém silně nadprůměrné, ovšem na druhé straně tak okatě televizní i se všemi těmi tv neduhy, že to až přímo bilo do tváře. Rösner nezklamal ani trošičku, Novotný odehrál svůj pravidelně vysoký standard, až překvapivě dobrá byla Studénková včetně její emotivně laděné písně "Růže, růže, růžičko" a velké plus rozhodně zaslouží baleťanda Holánková, která působila velmi přesvědčivě. Sečteno, podtrženo, slušný průměr. ()

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Herecké obsazení je sice dobré, ale tak nějak to na mě správně nepůsobilo. Bývalo samozřejmostí, že vysocí nácci drželi své rodiny pryč od všeho špatného a příbuzní tak vůbec nevěřili, kolika zvěrstev se dopustili na jiných. Ester Geislerová je v tomhle ohledu správně naivní. Možná mohl být propracovanější kontrast koncentrované hrůzy - obžerství a pohodičky, kterou měli náckové - naivita mladé dívky. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (2)

  • Jelena Mašínová měla připravený scénář už v roce 1965, ale protože si vzala Pavla Kohouta, byl její projekt stopen. K realizaci televizního filmu došlo až po napsání stejnojmenné knihy Pavlem Kohoutem a výsledný televizní scénář je společným dílem Mašínové, Kohouta i Polesného. (NinadeL)
  • Režisér Viktor Polesný vzpomínal, že během natáčení měl Boris Rösner tak velkou migrénu, že často zvracel. Jelikož většina exteriérů byla v malé pevnosti Terezín, kde se v druhé části běžné provázela veřejnost, tak dost často docházelo k bizarním setkáním, kdy byly v menším šoku skupinky, co potkávali vždy někde za rohem „zvracejícího může v uniformě SS“. (Antal89)

Reklama

Reklama