Režie:
Viktor PolesnýKamera:
Josef ŠpeldaHrají:
Boris Rösner, Zlata Adamovská, Roman Zach, Ester Geislerová, Jan Novotný, Tomáš Valík, Zdena Studenková, Jan Vlasák, Pavel Nový, Zdeněk Dušek, Lucie Horáková, Jitka Ježková, Vladimír Marek (více)Obsahy(1)
Dospívající Kristina Kleinburgerová, dcera velitele pevnosti koncentračního tábora, přijíždí z bombardovaného Berlína za svými rodiči, jejichž život pro ni představuje svět harmonie a klidu. Rodiče se pokusí její iluze ještě upevnit hodinami baletu, kterými ji má provázet bývala maďarská primabalerína. V jediném dni se tak vzdor záměrům a plánům otce, typického německého důstojníka, hroutí Kristininy představy a iluze o společnosti rodičů a jistotách domova a celá zvrácenost a zrůdnost německého válečného a totalitního mechanismu před ní vystupuje s tragickou neúprosností i s ozvěnou blížícího se konce války. Příběh, místo a postavy filmu jsou smyšlené, pouze tragika osudů je skutečná. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (62)
Myslím, že zas takový propadák to není, vždyť se jedná o televizní projekt, a ty bychom měli většinou brát mírně s rezervou. Přiznám se, že jsem přeci jenom čekala i něco více, začátek sliboval velmi povedené drama, které nakonec vyústilo kamsi do ztracena. Ale byl to slušný pokus. Spíš tak na 3+ než na čisté 3*. ()
"Růže, růže, růžičko, rudá růže v stráni..." Hodina tance a lásky je příliš dokonalá na to, aby byla pouze televizním filmem. O tom jsem se znovu přesvědčila na 26. Finále za přítomnosti autorky Jeleny Mašínové a moderátora Jana Lukeše. A ačkoli na jinou tvorbu Pavla Kohouta nahlížím skrz prsty, tady věřím v Jelenu a Viktora Polesného. Dokonalost rozvrstvení mnohačetných vrstev příběhů a motivů odehrávajících se během jediného dne 6. 6. 1944 mě opakovaně dokáže zaujmout, rozvášnit, ale vyprávění také apeluje na obecná poučení z krizové (válečné) situace a stává se lepší freskou na téma rozkladu dekadence lepší společnosti Třetí říše, nežli Viscontiho Soumrak bohů. Skvostná a nadoblačná je Zdena Studenková jako Monika, bývalá umělkyně, která přednesem Goetha interpretuje veškerou závrať z panství, které se neodvratně přiblížilo svému konci. Vynikající jsou ostatně všechny ženské postavy, ať už matka s dcerou Adamovské a Geislerové nebo jejich elitní mužské protějšky v čele s Rösnerem a Zachem. Mohu jen zatleskat tak, aby to dolehlo až k uším maďarského Královského baletu. #finaleplzen ()
Film sa snaží podať posledné hodiny konca Nemeckého víťazného ťaženia prostredníctvom pohľadu na dcéry veliteľa nemeckého väzenia počas prípravy oslavy jej narodenín. Do pozadia vojnových udalostí vplieta zároveň ľúbostný príbeh dcéry a "cherubína" a ďalšieho páru. Žiaľ spracovanie končí na úrovni inscenácie a herecké výkony sú priemerné. ()
Hranice nepříliš povedené televizní inscenace výrazně překračuje pouze Boris Rösner, svou osobností, charismem i úžasným herectvím. Jeho postava je až démonicky nelidská, fanaticky lpcí na dodržování nestvůrných předpisů ohledně chodu tábora, ale přitom živoucí. Jeho jediným hereckým partnerem je civilní Jan Novotný. Zbytek ansámblu je ovšem tragický. Zajímavý herecký výkon podává Roman Zach. Jeho postava je bohužel zajímavá pouze jeho postavou (měří asi 2 metry). Jinak přehrává plachost rysa v tatranských hvozdech a toporností se limitně blíží borovému trámu o průřezu 120*120 a délce několik kilometrů. Afektované přehrávání je charakteristické i pro postavu kur... pardon umělkyně Zdenky Studénkové. A nevýraznost zase hlavním atributem Ester Geislerové. ()
Mělo to být asi strašně mrazivé drama... hm, asi těžko... celou dobu tam akorát pobíhají děsně legrační a uřvaní esesáci v čele s obzvláště bezcitným Zachem, do toho ta primabalerína (což o to, tancuje hezky) háže pohledy, za jaké by se nemusela stydět herečka z venezuelské telenovely v 11 dopoledne a vrcholem všeho je nejmladší Geislerka, která má být asi tak jako nevinně naivní, přitom je celou dobu jenom úplně blbá... Snad jenom dvě věci zvedají tuhle fušeřinu - Rösnerovo charisma a pak zajímavá předloha, která mě donutila dodívat se až do konce. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (2)
- Režisér Viktor Polesný vzpomínal, že během natáčení měl Boris Rösner tak velkou migrénu, že často zvracel. Jelikož většina exteriérů byla v malé pevnosti Terezín, kde se v druhé části běžné provázela veřejnost, tak dost často docházelo k bizarním setkáním, kdy byly v menším šoku skupinky, co potkávali vždy někde za rohem „zvracejícího může v uniformě SS“. (Antal89)
- Jelena Mašínová měla připravený scénář už v roce 1965, ale protože si vzala Pavla Kohouta, byl její projekt stopen. K realizaci televizního filmu došlo až po napsání stejnojmenné knihy Pavlem Kohoutem a výsledný televizní scénář je společným dílem Mašínové, Kohouta i Polesného. (NinadeL)
Reklama