Asteroid City

Symetrické kompozice, překotné a květnaté dialogy či sebereflexivní hra s filmovým médiem – všechny Andersonovy trademarky jsou na svých místech, jenže se zdá, že se tentokrát nějak zapomnělo na postavy; respektive jejich vnitřní kvality. V kvantitě totiž problém rozhodně není. Více zde. (24.06.2023)

Taky si s každým dalším filmem Wese Andersona kladete otázku: „Bude to tenhle film, kdy si řeknu, že už je to nuda? Že je to ohrané? Že už se nic nového nedovím a nemá význam ho sledovat?“ Dobrá zpráva! U tohohle filmu si to neřeknete. V Asteroid City je opět hromada toho, na co jste zvyklí a co od Wese Andersona čekáte: propracovaný vizuál se spoustou dokonalých drobností, na kterých pookřeje vaše oko i srdce, luxusní herecké obsazení, i v těch nejmenších rolích (Jeff Goldblum) a ty role napsané tak, že postavy mají co hrát a ukázat svůj potenciál, dokonalé dialogy až na pomezí dada, příběh, který to krásně rámuje a nad to všechno ještě vrstva navíc. Tak jako Anderson v minulosti podrobil důkladnému průzkumu žánr dokumentu (Life Aquatic with Steve Zissou, nebo reportáže (The French Dispatch), pustil se nyní do rozboru divadelní hry. Od jejího vzniku, až po uvedení na prkna, která znamenají svět. Svět fikce je tedy doplněný „opravdovým světem“, ve kterém vzniká a je to velice povedená kombinace. Obsazení herci mají dvojnásobnou možnost ukázat, co v nich je, a jak může být herectví absurdní. Klasické Andersonovi herce vůbec nebudu jmenovat, ale víc a víc se mi líbí Scarlett Johansson. Skvěle hrály i všechny dětské role, což se často nestává. Příběh je sice o smrti, ale smála jsem se přesto od začátku do konce. A nebyla jsem sama. Není divu, když ve chvíli, kdy si myslíte, že absurdnější už to být nemůže, se ozve: „Já nejsem v téhle scéně?“ Kupujte lístky, jděte do kina, užijte si to. Doporučuju všem. 👍 (24.06.2023)

Jít do kina na nový film Wese Andersona, to je jako jít na návštěvu k přátelům, které vždycky rádi vidíte a rádi si s nimi povídáte naprosto o čemkoliv, ať to dává nebo nedává smysl. Spolu jste zkrátka spokojeni a ačkoliv se za ty roky už opravdu důvěrně znáte, ještě jste se neomrzeli. Z takové návštěvy odcházíte s úsměvem na tváři a s pocitem, že svět je přece jenom občas ještě v pořádku. A víte, že rádi přijdete zase. (30.06.2023)

Jestli jsem zažil za poslední dva roky do posledního místa narvané klubové kino, tak na posledních dvou filmech Wese Andersona. Po Francouzské depeši, která mi připadala formálně příliš přeplácaná, jsem se dost bál dalšího zklamání, ale naštěstí tentokrát se nekonalo. Pan režisér sice opět hraje hodně na formu, včetně střídání formátu a barev, ale tentokrát se naštěstí drží v únosné míře, navíc dost mě chytl i stylový průvodce ve stylu Roda Serlinga z Twilight Zone a metafilmové či divadelní vtípky z černobílého studia. Mezi opravdu zábavnými výkony většiny herců, z nichž i ta Scarlettka dokáže být vtipná, pro mě jednoznačně kraloval Jason Schwartzman, který mě tady často rozesmál už jen samotnými pohledy (ať už s fajfkou, fotoaparátem nebo bez nich :)) či tónem pronesených replik... obsazení do hlavní role se hodně povedlo. Chod městečka s neobyčejnou historií kolem spadlého meteoritu je zpracován velice nápaditě a s nejednou vtipnou scénou, ale jestli mě něco zklamalo, tak zejména vyvrcholení slibně se rozvíjející sci-fi zápletky, která je zakončena podivně nevýrazně, bez očekávaného vysvětlení. Z tohoto důvodů a také s ohledem na pár scén, jejichž případný vtip jsem nepobral (např. u jakési dětské hry s říkáním spousty jmen), nevidím Asteroid City na plný počet a Grandhotel Budapešť i díky silnějšímu vyústění pro mě zůstává nepřekonán, ale jinak jsem si tuto esenci hravé výtvarné stránky a svérázného humoru většinou hodně vychutnával. [85%] [Art Film Fest 2023, Košice; navštívěno s honajzem2] (23.06.2023)

V posledních pár letech se mi Andersonův styl začíná okoukávat a příjde mi, že jeho filmy už moc ničím nepřekvapují. Vždy se jedná o fajn podívanou, která má svůj humor, uteče, překvapí obsazením, vyflexí stylem a pak to skončí. Vždy jsem si u toho však něco dokázal najít: Isle of dog - téma a animace, Moonrise kingdom - poetika postav, French Dispatch - Hraní si s formáty  a posouvání stylu na pomyslný strop (překvapivě tohle mi dost sedlo a jako jeden z mála to hájím) Grandhotel Budapest - super scénář a postavy. Ačkoli mě to každým filmem bavilo méně a méně, vždy jsem si na tom něco našel a každý film měl pro mě nějaké opodstatnění. Asteroid City je však první film od Wese, který mě kompletně minul… (15.06.2023)