Každá minuta života

Nejzajímavější mi přijde, jak moc je z reakcí patrné, že si diváci přejí, aby Míšovi rodiče nějak viditelně selhali a aby se během filmu ukázalo, že tenhle výchovný přístup je nefunkční a škodlivý. Když teda na konci Míša s přehledem vyhraje závod, má z toho upřímnou radost a těší se na autodráhu, co dostane za odměnu, není divu, že se najednou mluví o tom, že z filmu nic nevyplývá. Nejsem dětský psycholog a dokument není kompletní realita, takže nemám v plánu soudit Míšovi rodiče. Jen vím, že jsem neviděl nic, co by Míšu podle mé intuice nějak poškozovalo (opravdový konflikt bych očekával až s nástupem puberty, i když není důvod si myslet, že to rodina nezvládne). Zajímavější mi přijde pátrat na základě poházených střípků po motivacích rodičů a mrzí mě, že se tomu dokument nevěnuje víc. Neříkám, že to nemusí dopadnout špatně, ale on každý rodičovský přístup dítě na něco připraví pozitivně a někde jinde ho poškodí, takže to, že u tohohle přístupu jsou rizika, mi samo o sobě k tak silné potřebě odsudku nestačí. Nikdo po nikom nechce, aby se svému dítěti takhle odevzdal - ale myslím, že zároveň má každý právo to udělat, pokud na tento přístup dítě reaguje pozitivně. Musím říct, že z "otevíračů diskuzí" mi tahle observace přijde velmi funkční, byť bych uvítal víc prostoru pro motivace rodičů. Přijde mi, že režisérka se moc soustředí na samotnou výchovu, kterou ale můžeme posoudit až při znalosti kontextu této rodiny a těchto konkrétních lidí, což však jednoznačně chybí. 3 a 1/2 (04.09.2021)

R. Kirchhoff sa o filme trefne vyjadril, že je síce precízne skonštruovaný, ale neprefukuje ním žiaden "vietor" medzi súčiastkami, nebúcha mu srdce. Aj mňa spočiatku, podobne ako väčšinu ostatných divákov, prekvapilo, že tento spôsob výchovy nepôsobí takmer vôbec zraňujúco, nejde o tvrdú psychickú drezúru, ale je tu skutočne prítomné množstvo lásky. Keď som však pochopil tento fakt, prišli mi na rozum iné otázky, týkajúce sa najmä autenticity filmu. Do akej miery sú scény inscenované? Správali by sa rovnako, keby tu nebola prítomná kamera? Skutočne u nich takmer vôbec nedochádza k akýmkoľvek rodinným konfliktom, alebo je ich motiváciou k participácii práve možnosť vykresliť samých seba ako dokonalých rodičov? Podľa mňa je to hrané/inscenované, až sa práši - tým pádom to v podstate o ničom nevypovedá. Nemá to konflikt, akýkoľvek. (07.11.2021)

Až čas ukáže, čo taká sparťanská výchova prinesie. Na prvý pohľad to vyzerá ako život v koncentráku. Dieťa namiesto hrania sa nerobí nič iné, len športuje. Dril od rána do večera. A takisto nevyzerá to dobre, keď matka naňho hovorí nemecky, otec slovensky. Na druhej strane v 4 rokoch dokonale ovláda už dva reči a bez problémov rozumie češtine. Dokument neodhaľuje pozadie ani motiváciu, prečo to tí rodičia robia. Ani vlastne, kto sú. Takže sledovanie malého chlapca, čo je každý deň na buzer placi je trocha málo. Ale jeho osud ma isto bude zaujímať. Či bude vôbec šťastný, lebo byť silný a múdry nie je všetko. (08.09.2022)

Uf... možná jsem si na miliontinu nanosekundy říkal, že vychovávat dítě v moderní parafrázi jakési kalokaghatie je možná do jisté míry sympatické. Jenže ve filmu, který se až na několik jistě inscenovaných scén ("všechno v pořádku, pane řediteli") snaží tvářit nezaujatě a nevstupovat do děje, spatřujeme až děsivě dystopický obraz malé rodiny, jejíž cílem je jakýsi "projekt dítě". Krajně nesympatičtí rodiče v podobě asi úspěšného kapitalisty a německy mluvící tmavovlasé Dary Rolins sice zahrnují své dítě téměř bezbřehou láskou, ale zároveň ho vystavují absurdnímu drilu vysosanému z učebnice "Jak vychovat ve třech letech renesančního člověka, ale hlavně sportovce". A také jako fanatičtí následovníci poslouchají rady bláznivého Pavla Zachy st., který svým přístupem "dítě mám na výkon, slávu a prachy" vychoval asi nejneoblíbenějšího hokejistu v ČR. Proč si projektují do nebohého dítěte nějaké své vlastní sny a představy o úspěchu je pak největší záhadou. Až se na mysl vkrádá, zdali by neměla sociálka řešit spíše tyto případy. Při úmorném sledování tréninkového plánu maličkého synka si člověk připadá jak Alex z Mechanického pomeranče, který na plátně sleduje něco velmi velmi nepříjemného. Rodiče jsou jak z cukrkandlu, zdrobňují a motivují svého Miška, ale připomíná to všechno akorát film Koralína, ve kterém se také za nabízenou rodičovskou láskou bez chybičky skrývá cosi nesmírně temného. Miško trénuje, učí se, maká, o jeho kamarádech nevíme nic. Zato tušíme, že ačkoli je jeho tělo vytrénováno na svůj věk nebývale dobře, jeho mysl se křiví neúprosně vtloukanou kompetitivností a výchovou ve jménu meritokracie. Jágr také dělal stovky dřepů denně po škole a běhal za autem svého přísného otce, ale také pomáhal na poli a existoval v kolektivu, žil jaksi přirozeněji, mohu-li soudit. Tohle byl po formální stránce normální dokument se zajímavým tématem a obsahově čistý horor. (19.06.2022)

Vzhledem k tomu, že mám malé děti, bylo pro mě téma dokumentu pozoruhodné. Kdo děti nemá, dokument pro něj pravděpodobně bude méně přitažlivý. Bylo zajímavé sledovat, jak se rodiče absolutně obětují pro dítě. To absolutně tady znamená opravdu absolutně - každou minutou života. Dávají malému synovi všechen čas (matka zůstane doma), energii a pravděpodobně na to padne i většina peněz rodiny. Nechci nějak hodnotit a hanět jejich přístup, přeci jen je to lepší, než kdyby na dítě kašlali, ale jako každý extrém ani tohle není ideální. Vidím v tom hned několik nebezpečí. Co třeba zapojení se do kolektivu? Vychovávají z něj silnou individualitu, ale trénink hokeje o samotě fungovat nebude. Interakce s ostatními dětmi, spoluhráči, soupeři je také dovednost a je potřeba ji někde nacvičit. Sám mám s trénováním dětí několikaleté zkušenosti a vím, že čím dříve se v dětském věku opravdu trénuje (do deseti let – dvanácti let se stačí s dětmi na tréninku jen „hrát“), tím dříve je to přestane bavit a vyhoří. Klasický příklad jsou mistři republiky v žácích, kteří se na to při přechodu na střední školu vykašlali a pak už nikdy nesportovali. Potenciálních nebezpečí bych viděl více, ale dál se rozepisovat nechci. Raději zmíním ještě řemeslnou stránku. Z hlediska zpracování mi chyběla větší kontroverze, či opačný názor. Další podstatnou chybějící věcí bylo vysvětlení motivace rodičů. Proč se tak rozhodli? Co je k tomu vedlo? Položil bych i otázku… Je to skutečně ta správná cesta? Obhájíte si ji? Stojí vám za to ta únava, finance a vůbec sázka na „jednu“ kartu? Výtek k obsahu i ke zpracování se najde celá řada, ale zajímavých myšlenek a komentářů k filmu také. Proto si alespoň ty tři hvězdy zaslouží. Uvítal bych třeba za deset let další část, jak to bude dál. Sám jsem zvědavý. (03.02.2023)