Každá minuta života

Není to to zrovna propopulační dokument , jak mít 2,2 dítětě, aby se národ reprodukoval. "Druhé dítě by bylo brutálně náročné" říká tatínek. Maminka se stale tvari utrapene. Tato generace je vůči dětem hyperprotektivní, protože jsou mimořádně drahé. Nejlevnější je vychovat děti v tropech. Nemusí se topit a jídlo roste všud okolo. Proto nás v demograficky vymírající Evropě lidé odsud postupně nahrazují. "U nás v každé generaci žen jich třetina vymře" říkal na jedné z přednášek vynikající manželský a rodinný psycholog Jeroným Klimeš. A pokračuje radou, že je třeba mít alespoň tři děti, protože každé desáté zemře ještě za života svých rodičů a další se občas nepovede - jde do vězení, nadělá dluhy, má závislosti apod. Dokument je ke shlédnutí zde: https://dokumenty.tv/kazda-minuta-zivota-dokument/ (17.11.2022)

Podle mě je těžké tento dokument hodnotit. Dokazují to i doposud zveřejněné recenze. Lidé totiž vesměs nehodnotí film, ale Kamevédu a polemizují o ní. Asi bych měl na tom to místě upozornit na to, že slovo „Kamevéda“ jsem slyšel poprvé v životě právě v tomto filmu. Nic mi neříkalo ani jméno JUDr. Pavel Zacha – její zakladatel. A nic jsem nevěděl ani o jeho úspěšném synovi, kterého podle zásad Kamevédy vychoval. Já na filmu ani na Kamevédě nevidím nic rozporuplného. Z filmu jsem neměl pocit, že by manželé Michal a Lenka Hanuliakovi svého syna Mišku k něčemu nutili, nebo že by jejich syn dokonce nějak strádal. Ba právě naopak. Vhodně ho motivovali. Seznamovali ho nejen s nejrůznějšími sporty – gymnastikou, plaváním, lyžováním, tenisem, hokejem a cyklistikou, ale i třeba s hrou na klavír a zpěvem. Miško si později jistě sám vybere, který sport bude jednou preferovat. Máma se snažila na něj mluvit německy. Bohužel však jen „školskou“ němčinou s četnými chybami. Uši mi mohla utrhnout třeba věta : „… und kannst du ein Wort auf Q [kvé]?“ Snad hned v první hodině němčiny se totiž vyučuje, že se samotné písmeno Q nevyslovuje jako „kvé“ ale jako „ku“. Když matka startuje na pláži Miškův závod, používá německé překlady českých slov (připravit se, pozor, start = Vorbereitung, Achtung, Start) a ne obvyklou německou výzvu (auf die Plätze, fertig, los). Práce kamery byla podle mého názoru dost neobvyklá a místy na mě působila až rušivě. Vadilo mi i občasné téměř neslyšné šeptání rodičů. Jako jedinou negativní věc ve výchově malého Mišky spatřuji kladení důrazu na to, aby být stále nejlepší, být první. Myslím si, že až by někdy Miško první nebyl, a to se mu opravdu může stát, nemusel by se umět s takovou situací vyrovnat. (27.05.2022)

Paní režisérka přišla s jasným konceptem- stát se nezúčastněným pozorovatelem, a mně se líbilo, že se mu nezpronevěřila, že se ho držela, že se držela. Hanuliakovi jsou odhodlaní a zatím to vypadá, že mají kromě odhodlání i štěstí- Miško se nevzpouzí a jde jim na ruku. Už teď je to šikovnej chlapec. Problém je, že se toho od něj čeká mnohem víc. Tohle je ten vzácnej případ, kdy bude druhej díl podstatně zajímavější, než ten první. (01.03.2022)

Provokatívny observačný dokument o zasvätení svojich životov ideálnym predstavám o výchove dieťaťa. Provokatívny v zmysle, že nevynáša súdy, iba pozoruje (prirodzene, za pomoci „manipulatívneho“ strihu) a súdy necháva na divákovi. Snáď prvý raz v živote ma mrazilo, keď som počul zdrobneniny svojho vlastného mena (Mišik, Mišino, Miško)... (28.09.2021)

Dokument mi pripadal na jednej strane zaujímavý tým, čo zobrazuje, ten alternatívny spôsob výchovy, ktorý je alternatívny celkom iným spôsobom, vojenskou drezúrou. Na druhej strane je dokument do veľkej miery viditeľne umelý, teda nedokumentárny. Tým myslím to, že vyberá len úzku časť života rodiny a aj to ešte upravuje. Napríklad ten vždy dokonalý poriadok v byte, keď je ešte aj počas jedla na linke a sporáku v pozadí dokonalý poriadok, presnejšie tam nie je vybraté vôbec nič. Určite by ma zaujímalo aj to, čo bude o desať rokov, ako si presadí svoju vôľu chlapec, ktorý momentálne rozpráva lepšie po nemecky ako po slovensky. (01.03.2022)