Každá minuta života

Dokument je svým způsobem fascinující sondou do určitého extrémního případu výchovy, který ale ztělesňuje něco společensky obecnějšího: představu části kapitalistické společnosti, že jen nejdravější a nejlepší budou dosáhnou životního naplnění. Zdá se, že (pečlivá a propracovaná) dramaturgie sleduje právě toto téma, ovšem nechává otevřenou otázku, co dokument vlastně vynechává. Z rozhovoru s režisérkou např. vyplývá, že Míša se věnuje i jiným koníčkům než sportu, ale kromě hodiny piána z toho není vidět prakticky nic. To je jen jeden příklad z mnoha, který se dá uvést. Co film opravdu postrádá je totiž přímá výpověď rodičů - nikoli kusé úryvky náhodně zachycených konverzací s rodinnými příslušníky, ale skutečná výpověď o prostředcích a cílech. Je jasné, že každý know-it-all komentátor na sociálních sítích se bude rozhořčovat nad tím, že jde o šílený způsob výchovy (a dost možná je), ale režisérka by tomu nemusela nahrávat tak moc. Stačilo by se prostě jen zeptat: PROČ to vlastně děláte? Proč obětujete vlastní život, aby byl váš syn profesionální atlet? Komu to vlastně přinese štěstí? (08.09.2021)

Oceňujem snahu priniesť zaujímavú tému, ktorá otvorí diskusiu o výchove hoc aj kontroverzným spôsobom, keďže to debatu a pozornosť vzhľadom na to, akí ľudia sme rozvíri ešte viac. Nezasahovanie neviem či bolo celkom dobré, ale prináša nám neskreslený pohľad na danú metódu. Osobne oceňujem, že sa dieťa snažili naučiť zručnostiam a jazykom, ďalšia vec je, že ho hnali k výkonom, porovnávaniu sa, vyberali viac športové a menej iné intelektuálne činnosti a odopierali väčšiu socializáciu nielen sebe, ale najmä dieťaťu a tým pádom ho ochudobňovali o iné podnety a emócie, dokonca aj o nudu a nehodnotenie, ktoré sú základ pre vnútornú motiváciu. Ich výchovu až tak pozitívne nevnímam. Čas ukáže, ako emočne silný bude chlapec, ale aj ako bude empatický, lebo nie vždy mu vraveli pravdu, napríklad scénka s človekom bez domova a dôvod, prečo skončil ako skončil. Čo by na to povedali mnohí profesori alebo predtým bohatí ľudia, ktorí skončili na ulici. Prosím, nebrať dokument ako návod, ale ako inšpiráciu, že sa dieťaťu treba venovať od mala a dávať mu lásku a pozornosť, keďže vtedy sa učí najlepšie a najrýchlejšie, no pozor na limity rôznych typov výchov. (22.11.2023)

Zajímavé téma, bohužel velmi nudně zpracované. Extrémně hodný a poslušný klučík cvičí, zlepšuje se a nakonec "vyhraje". Od tvůrců dokumentu se ale dozvíme jen den a měsíc natáčení, což mi přijde spíše nepodstatné. O motivaci rodičů, o pohledu Miška (co ho třeba ne/baví) či o této výchovné metodě se nedozvíme naprosto nic. Pro mě spíš kvalitní rodinné video než dokument. (04.03.2022)

R. Kirchhoff sa o filme trefne vyjadril, že je síce precízne skonštruovaný, ale neprefukuje ním žiaden "vietor" medzi súčiastkami, nebúcha mu srdce. Aj mňa spočiatku, podobne ako väčšinu ostatných divákov, prekvapilo, že tento spôsob výchovy nepôsobí takmer vôbec zraňujúco, nejde o tvrdú psychickú drezúru, ale je tu skutočne prítomné množstvo lásky. Keď som však pochopil tento fakt, prišli mi na rozum iné otázky, týkajúce sa najmä autenticity filmu. Do akej miery sú scény inscenované? Správali by sa rovnako, keby tu nebola prítomná kamera? Skutočne u nich takmer vôbec nedochádza k akýmkoľvek rodinným konfliktom, alebo je ich motiváciou k participácii práve možnosť vykresliť samých seba ako dokonalých rodičov? Podľa mňa je to hrané/inscenované, až sa práši - tým pádom to v podstate o ničom nevypovedá. Nemá to konflikt, akýkoľvek. (07.11.2021)

Vzhledem k tomu, že mám malé děti, bylo pro mě téma dokumentu pozoruhodné. Kdo děti nemá, dokument pro něj pravděpodobně bude méně přitažlivý. Bylo zajímavé sledovat, jak se rodiče absolutně obětují pro dítě. To absolutně tady znamená opravdu absolutně - každou minutou života. Dávají malému synovi všechen čas (matka zůstane doma), energii a pravděpodobně na to padne i většina peněz rodiny. Nechci nějak hodnotit a hanět jejich přístup, přeci jen je to lepší, než kdyby na dítě kašlali, ale jako každý extrém ani tohle není ideální. Vidím v tom hned několik nebezpečí. Co třeba zapojení se do kolektivu? Vychovávají z něj silnou individualitu, ale trénink hokeje o samotě fungovat nebude. Interakce s ostatními dětmi, spoluhráči, soupeři je také dovednost a je potřeba ji někde nacvičit. Sám mám s trénováním dětí několikaleté zkušenosti a vím, že čím dříve se v dětském věku opravdu trénuje (do deseti let – dvanácti let se stačí s dětmi na tréninku jen „hrát“), tím dříve je to přestane bavit a vyhoří. Klasický příklad jsou mistři republiky v žácích, kteří se na to při přechodu na střední školu vykašlali a pak už nikdy nesportovali. Potenciálních nebezpečí bych viděl více, ale dál se rozepisovat nechci. Raději zmíním ještě řemeslnou stránku. Z hlediska zpracování mi chyběla větší kontroverze, či opačný názor. Další podstatnou chybějící věcí bylo vysvětlení motivace rodičů. Proč se tak rozhodli? Co je k tomu vedlo? Položil bych i otázku… Je to skutečně ta správná cesta? Obhájíte si ji? Stojí vám za to ta únava, finance a vůbec sázka na „jednu“ kartu? Výtek k obsahu i ke zpracování se najde celá řada, ale zajímavých myšlenek a komentářů k filmu také. Proto si alespoň ty tři hvězdy zaslouží. Uvítal bych třeba za deset let další část, jak to bude dál. Sám jsem zvědavý. (03.02.2023)