Čas

Jedním slovem - geniální! Vlastně takový film, rozdělený do tří dílů a podle mě to tak funguje na jedničku, lépe než kdyby to byl právě samotný film. Člověk to dá během jednoho večera, a to protože stopáž je celkem krátká, ale hlavně proto, že opravdu chce. Žádné natahování a ani jedna zbytečná scéna. Sean Bean naprosto neskutečný, tak věřím, že mu to hodí dost sošek a Graham do své bachařské role taky skvěle sedne. Na tohle budu dlouho vzpomínat a pamatovat si to. A když ne, rád se na to hned podívám znova! (03.01.2022)

Ve finále o dost jiné, než jsem čekal. Ne úplně klasické, vězeňské drama, ale spíše psychologická studie dopadu vězení na zaměstnance a samotné vězně. Rozbíhá se to zvolna, aby to celé naprosto explodovalo v závěrečné epizodě, která byla asi tou nejlepší, co jsem za poslední roky viděl. A Sean Bean je borec. A herec! Dokázal, že umí zahrát i vesměs submisivního učitele, který se přes nástrahy svého trestu dokázal uhájit svou tvář a duši. Na rozdíl od (mnoha) jiných. (08.12.2021)

Mark Cobden, učitel angličtiny, ročník 1964. Při řízení v opilosti zabil člověka. Čtyři roky života má za trest strávit v podfinancované britské věznici mezi mukly, kteří nejdou daleko pro ránu pěstí ani pro konvici s vařící vodou a cukrem (mnozí z nich by zjevně potřebovali spíš psychiatrickou péči než pobyt za mřížemi, ale pro něco takového nejsou kapacity). Jeho snahu sžít se s prostředím, na které absolutně není stavěný, a vyrovnat se s vinou, která není nijak zpochybňována, sledujeme od nástupu do basy. Paralelně s tím se rozbíhá drama bachaře vydíraného jedním z vězňů. Příběhů z vězeňského prostředí už vzniklo tolik, že jsem od Času moc nečekal. Jde ale o vynikající psychologickou studii toho, jak může vězení jedince od základu proměnit (v dobrém i zlém) a jak těžké paradoxně může být, pro vězně i věznitele, jednat morálně v prostředí, kde by člověk měl procházet nápravou. Oba hlavní hrdinové, které přesvědčivě hrají Sean Bean a Stephen Graham, opakovaně čelí tíživým zkouškám charakteru bez ideálního řešení. Cokoli udělají, v ohrožení života se nejspíš octnou buď oni, nebo jejich blízcí. Prostřednictvím drsných, napínavých, ale taky dojemných situací, jež prý dost autenticky odrážejí realitu britského vězeňského systému (jehož nepřímá kritika je spodním proudem vyprávění), tvůrci postihují obecnější témata viny, trestu a odpuštění a zamýšlejí se nad tím, co asi řešíme všichni – co znamená žít dobrý život? Žádná křeč, klišé a – vyjma jedné paralelní montáže s nepravděpodobně přesnou synchronizací událostí – uměle vytvářené drama. Jen věrohodně vystihnutá vězeňská atmosféra a několik uvěřitelných postav se svými démony a etickými dilematy. (05.12.2021)

The Night Of na britský spôsob. Väzenská dráma, z ktorej sme jednotlivé časti už mnohokrát videli inde, ale to neznamená, že Time nemá čo ponúknuť. Práve naopak, ten dôraz na autentičnosť a podanie celého príbehu štýlom "toto sa môže prihodiť (takmer) každému z nás" z toho robí dostatočne mrazivý zážitok. Hlavná postava učiteľa si tu totiž jedného pekného večera sadla opitá za volant, nechtiac usmrtila človeka a dostala sa do klasického väzenia medzi všetkých možných vrahov kde jednoducho nemá učiteľ čo hľadať. Život to však takto zariadil a on sa s tým musí vysporiadať. Žiadna veľkolepá dramatickosť, iba rozohraný malý väzenský príbeh, kde sa jedna sympatická postava učiteľa, ktorý by mohol byť každý z nás, vyrovaná so situáciou, výčitkami, pocitom viny, rodinnými problémami, tak s novým smerom ktorým sa jeho život nechtiac a nečakane ubral a tým čo bude keď sa z tej basy dostane. Time sa práve týmto prístupom zaryje pod kožu a ponúka vo výsledku citlivý príbeh s maximálne uveriteľnými emóciami. Vynikajúce hereckého výkony, či už Seana Beana alebo Stephena Grahama, ktorému tento rok ide karta, ani netreba spomínať. CELKOVO: 8/10 (06.02.2022)

Nechal jsem se výimečně zlákat vysokým hodnocením na jednu z hodně vychvalovaných mini-sérií. Po seriálech sahám spíše jen výjimečně, tady pomohl fakt, že se nejedná o nic rozsáhlého. Po technické, ale i herecké stránce asi tomuto dílku nelze nic vytknout, přesto mi stylově nesedlo. Znejistil jsem už u prvního dílu, který od počátku mozaikovým způsobem začal rozehrávat několik linek. Když jsme se dostali k několika velmi zajímavým scénám, které mě pohltily (první z nich bylo sezení vězňů s učitelsky působícím vedoucím), za velmi krátkou dobu hned následoval střih do úplně jiné situace. Spočátku jsem myslel, že mi něco v těch útržcích uniká, ale vůbec jsem nemohl pobrat okolnosti vraždy ze strany hlavní postavy Marka, až to tvůrci na mě vybalili teprve v posledním třetím dílu. Ten mi připadal určitě nejpovedější, snad i díky tomu, že jsem už o postavách v té době toho dost věděl, začly mě plně zajímat a zároveň tu tvůrci naplno vykročili psychologickým směrem. Hodně mi nesedlo záměrné tlačení na divákovy city (všechna ta náhlá velká dojetí uprostřed jinak sáhodlouhé monotónní deprese, střihy na uslzenou ženu obžalovaného během jeho projevu a pod.), to vše neustále podpořované podbízející se dunivou hudbu, která prvoplánově hraje na efekt. Dobrovolně bych se touhle syntetizovanou depresí nechtěl projet znovu a tudíž oceňuji, že nejen hlavní hrdina, ale i já jako divák jsem se po dokoukání posledního dílu mohl těšit z jistého osvobození. K něčemu ten ztrávený Čas byl snad do jisté míry v obou případech i podnětný, třeba díky zastavení se nad myšlenkou, jak si lze zachovat tvář v psychicky opravdu náročné situaci? Jedna z posledních scén, kdy se ocitají dvě hlavní postavy, do té doby z opačné strany denního vězeňského pořádku, na jedné lavici, patří určitě k těm, které přidávají výslednímu dílu na značné důstojnosti. [65%] (14.05.2022)