The Cellar

Tak Elishu Cuthbert jsem v žádným filmu neviděl už pěknou řádku let. Z bloncky se stala tmavovláska a zub času taky pořádně zaúřadoval. Dá se říct, že mě nikdy nepřesvědčila o svých hereckých kvalitách a nejinak je tomu i po letech v tomhle filmu. Na druhou stranu mi tady až tak nevadila, protože herectví všech zúčastněných nebylo taky nikterak ohromující. Ani to však nevadilo a film nakonec není takovej průser jak jsem si zprvu myslel. Určitě jsem se nenudil a místy měl i film patřičnou atmosféru. Škoda toho konce, kterej mohl být daleko, daleko víc vyšperkovanější. Ale i tak to na 3 hvězdy stačí. PS: Možná přijde i kouzelník (teda Baphomet). (08.10.2022)

Se čtyřicítkou na krku, s ledovou tříští Diona Phaneufa (její manžel a bývalý hokejista NHL) v krku a s démonem v zádech se na filmovou scénu vrací kanadská svůdnice Elisha Cuthbert, která o pořádnou roli nezavadila téměř dvě desítky let. Nějaké seriály a jedna hokejová epizoda jsou jí jistě málo, tak to vzala do svých vnad a vyprodukovala si horor o prokletém domě, respektive suterénu, kam se se svojí filmovou rodinou nastěhovala. Netrvá to dlouho a ze scény se poroučí její dcera (Abby Fitz), mladší syn (Dylan Fitzmaurice Brady) už také vyhlíží svůj zánik, něco nepěkného větří i její manžel (Eoin Macken), do toho se vesele procvičuje počítání do padesáti, vinyl z retro gramofonu přehrává záhadný vzorec ještě záhadnější rovnice, zlo věstící symboly v domě také hlásí svoji temnou přítomnost a Elisha je pořád oblečená. Z domu se příliš nevzdálíme, takže je celkem irelevantní, že se natáčelo v irských lokacích. Peněz na velkolepou kaskádu trikových efektů nebylo nazbyt, neznamená to ale ochuzení diváka o mrazení v zádech, každý šelest v ohanbí se počítá a napětí rozhodně nemá pohov. A technicky to nevypadá vůbec špatně. Elisha s přibývajícími léty, s tmavou barvou stoprocentně kryjící šediny a rosolovitými pažemi kontroluje zdárně podání své role. Když je vyděšená, tak je vyděšená, když je neklidná, tak je neklidná, těch nesexuálních poloh si za film vyzkoušela nemálo. Režisér a scenárista Brendan Muldowney měl jasný plán, který tvůrčím způsobem příslušně naplnil. Atmosféra je solidně atmosférická, záhada je správně záhadná, rozplétá se v ideálním poměru a tempu, načež nějaké ty drobáky zbyly i na strůjce celé té nervy drásající hrůzy. Kdo chce s Elishou vstoupit do nehostinného domu, bude muset oželet, že je před kamerou poněkud skoupá na postelové hrátky, ovšem strašidelné hrátky zvládá se svým štábem nadmíru vzorně. Tak jí přejme, aby další její zajímavá herecká kreace netrvala neúnosně dlouhý čas. Tenhle horůrek byl fajn. 8/10 (21.04.2022)

Velice se mi líbilo mírné prolínání konceptu s Heinleinovým Číslem bestie (kdoví, jestli ho někdo z autorů znal). Tam, kde se lavíruje kolem Leviathana a světů. Škoda, že tam zase byla zamarmeládovaná spousta mumbo jumba, nesouvisejících prvků jako povrchních pentagramů, hebrejštiny a lebek, úplně navíc a odporujících hlavní linii rekvizit. A ubrat řvoucího melodramatického doprovodu by také dost pomohlo. (17.04.2022)

Je to vynikajúco natočene a i keď sa z hovna upliesť bič nedá, tak tu režisér i z mála vytrieskal veru dosť. Je to atmosférické, len škoda, že to nemalo väčšiu finančnú injekciu. Ten démon sa pýtal oveľa veľkolepejšie, ale keďže finančne to bolo úbohé , tak aj náš démon tak dopadol. Ale aspoň pán režisér vedel čo točí a aj za koľko, tak nepodľahol panike a tak výsledok bol viac než uspokojivý, za tie koruny. Silné 3*. (18.04.2022)

Čas je neúprosná svině a hlodá. A tak dlouho neviděná Eliška Kuřbuřtová náhle už zdaleka není ta roztomilá a flexibilní Šadrlendova incestní rozkuřovačka z 24 hodin, nýbrž ji ten nemilosrdně plynoucí zmrd za 20 let vyhnětl do povislého, mnohobradého vačnatce na hranici píchatelnosti s otylými stehny a oběma dřívějšími talenty téměř u kolen. Já jí to, chuděře, samozřejmě nevyčítám, stárne důstojně, přirozeně a bez zombifikace botoxem, jen konstatuji prudký šok nad skokovou změnou dřívějšího idolu mé pravačky a znechucení, jak jsem s ní jen mohl tenkrát mít ten seks. Takže, vydojená bába má teď na stará kolena barák, v baráku sklep a ve sklepě schody někam do prdele. A do tří čtvrtin je to vcelku pohodový, hezky natočený, solidně odsejpající, standartně klišovitý a poměrně nestrašidelný horor, pohybující se na hranici solidních čtyřek. Pak ale ze sklepa vyleze lacině animovaný Bafomet a začne se chovat jako totální hlavovymet zcela v souladu s tím tajuplně vytesaným prastarým kabadebilistickým vzorcem ρhatý / Δbil = Φlm na Πču. Čili dveře ze sklepa do kuchyně dokáže kdovíproč otevřít jen v úterý a v dubnu, ač žárovky v celém baráku kdykoliv postupně vyzkratovává s fortelem zkušeného elektrikáře, na cestě do pekla se mu volně producíruje tam a zpátky kdejaká kravka, přičemž on si jen tak přitrouble vrčí, i když jí třeba zrovna stoji v cestě, a nechává to prostě peklotyčně tupě plynout směrem k bezradnému scénáristickému kokotismu. A konec, kdy se všichni aktéři, co celou dobu vypadali, jako by neuměli do pěti napočítat, náhle naučili do desíti, to celé snažení degradoval na hnusně povislou trojku, a to ještě z nostalgie, protože mi Eliška kdysi parádně rozhýbala karpální tunely. (18.04.2022)