The Cellar

" Jeden, dva, tri, štyri..." Konečne som po dlhšej dobe videl horor s ktorým môžem byť spokojný. Nie, nie je to dokonalosť sama, ale dobrý horor treba v posledných rokoch hľadať a som rád, že konečne niekto natočil na 100x prevarenú tému "strašidelný dom" niečo originálne. Atmosféra budovaná postupne funguje výborne, hudba skvelá, dokáže navodiť husiu kožu a to hlavné, aj ten záver je fajn, čo zvlášť v hororoch nie je úplne bežné. Odteraz počítam schody, hlavne smerom dole...80%. (22.03.2023)

Čas je neúprosná svině a hlodá. A tak dlouho neviděná Eliška Kuřbuřtová náhle už zdaleka není ta roztomilá a flexibilní Šadrlendova incestní rozkuřovačka z 24 hodin, nýbrž ji ten nemilosrdně plynoucí zmrd za 20 let vyhnětl do povislého, mnohobradého vačnatce na hranici píchatelnosti s otylými stehny a oběma dřívějšími talenty téměř u kolen. Já jí to, chuděře, samozřejmě nevyčítám, stárne důstojně, přirozeně a bez zombifikace botoxem, jen konstatuji prudký šok nad skokovou změnou dřívějšího idolu mé pravačky a znechucení, jak jsem s ní jen mohl tenkrát mít ten seks. Takže, vydojená bába má teď na stará kolena barák, v baráku sklep a ve sklepě schody někam do prdele. A do tří čtvrtin je to vcelku pohodový, hezky natočený, solidně odsejpající, standartně klišovitý a poměrně nestrašidelný horor, pohybující se na hranici solidních čtyřek. Pak ale ze sklepa vyleze lacině animovaný Bafomet a začne se chovat jako totální hlavovymet zcela v souladu s tím tajuplně vytesaným prastarým kabadebilistickým vzorcem ρhatý / Δbil = Φlm na Πču. Čili dveře ze sklepa do kuchyně dokáže kdovíproč otevřít jen v úterý a v dubnu, ač žárovky v celém baráku kdykoliv postupně vyzkratovává s fortelem zkušeného elektrikáře, na cestě do pekla se mu volně producíruje tam a zpátky kdejaká kravka, přičemž on si jen tak přitrouble vrčí, i když jí třeba zrovna stoji v cestě, a nechává to prostě peklotyčně tupě plynout směrem k bezradnému scénáristickému kokotismu. A konec, kdy se všichni aktéři, co celou dobu vypadali, jako by neuměli do pěti napočítat, náhle naučili do desíti, to celé snažení degradoval na hnusně povislou trojku, a to ještě z nostalgie, protože mi Eliška kdysi parádně rozhýbala karpální tunely. (18.04.2022)

A už mi s podobnými podřadnými a zdlouhavými hovadinami došla trpělivost. Strašidelný dům, dvě děti (rozmazlená zpruzená týnka a malý nerd), rodiče (flegmatický otec a tupá šeredná matka s prasečí hlavou), tajemné zlo v domě, děti v ohrožení, matka statečně zachraňuje svoje děti... Sakra, že já už jsem někdy něco podobného viděl? Hm, odhadem tak padesátkrát. Tenhle kousek má ovšem ještě svá zvláštní specifika. Zaprvé je extrémně nudný, šablonovitý, nenápaditý a táhne se pomalu jako smrad. V hlavní roli hraje (a hodně špatně) výjimečně nesympatická ženská. Polovzdělaný režisér se snaží své publikum omráčit syntézou matematiky, teoretické fyziky a okultismu, výsledkem čehož není nic víc, než směšná a plytká pozérská slátanina, prázdná jako prd. Nemůžu přijít vůbec na nic, za co bych dal aspoň jednu jedinou hvězdu, až na závěrečnou scénu se totiž jedná o ukázkový filmový odpad a největší pseudohorrorovou nudu za posledních x měsíců. Jsem ubohostí scénáře uražený a rozezlený, můj poslední film před dovolenou a takový škvár. (30.04.2022)

The Cellar nepatří mezi výjimečné horory, které prostě musíte vidět. Celou dobu variuje nijak objevný „haunted house“ koncept, přičemž především tuctový a předvídatelný závěr vás donutí snížit hodnocení minimálně o jednu hvězdičku. Fanouškům žánru však udělá radost, protože atmosféra starého domu na samotě u lesa je na jedničku a člověk se chvílemi opravdu bojí, což nebývá samozřejmostí. Do nadprůměrných vod potom horor táhne povedený casting, chytře zakomponované mystérium související s mystickým Leviathanem a vypíchnout si zaslouží třeba mrazivá scéna, kdy dcera se svíčkou sestupuje do sklepa a pro svoje vlastní uklidnění počítá schody. (09.03.2024)

Jak zpívají čeští klasici: "Leviathan otvírá svoji tlamu..." aneb co peklo schvátí, to už nenavrátí. Elisha Cuthbert a démonický horror? Překvapivě to funguje. Místy moc pěkná atmosféra, film se nesnaží pozlátkově bubákovat (až na jednu vyloženě prvoplánovou lekačku), ale vytváří a hutní příběh. Démonické horrory já můžu. Mám rád podobné závěry. A když je u toho černovlasá Elisha, která zraje... No, kdo by nebyl spokojen. (20.04.2022)