Temná dcera

Popis znel lákavo, herecké obsadenie ešte lepšie, a tak som bol zvedavý, čo pre nás Maggie z režisérskej stoličky pripravila. Aj keď som nemal žiadne mega vysoké očakávania, tak napokon to bolo skôr sklamanie. Základ deju a prostredie gréckeho ostrova boli atraktívne, postavy zaujímavé, no dejová línia bola ťažkopádna a biedna. Čakal som, že to zachráni aspoň nejaké kvalitné vyvrcholenie, ktoré uzavrie kruh s nejakou parádnou pointou. Ale ani tu sa zázrak nekonal... Škoda toho. (01.02.2022)

Jedna z nejčastějších reakcí na zjištění, že někdo nechce mít děti, bývá nařčení ze sobectví (někdy snad až z neúcty k posvátnosti a vznešené kráse mateřství). Tato (z mého pohledu nesmyslná) reakce, je ostře zproblematizovaná v tomto nenápadném, ale přitom silném filmu, který stojí nejen na skvělých hercích, ale především na velmi chytrém a komplexním scénáři.___ Maggie Gyllenhaal nám představuje profesorku srovnávací literatury Ledu, která přijela na řecký ostrov užít si dovolenou, ale místo klidu a pohody prožívá jakousi osobní krizi, při níž se vrací do minulosti a pod dojmem setkání s mladou ženou Ninou reflektuje své vlastní mateřství. V Ledě se aktivují profesní instinkty: Pozoruje chování Niny a jejího okolí a srovnává je s vlastními zkušenostmi. Ve vzpomínkách pak vidíme mladou Ledu, která se stala matkou nepřipravená na totální transformativnost toho stavu a která byla postavena před dříve neuvědomovaná dilemata, při nichž se rozhodovala mezi (nesvobodnou) prací pro rodinu a (svobodnou) prací na sobě. Tím se dostáváme k úvahám o skutečném sobectví, o společenském obrazu matky, která si uvědomí svoji nenapravitelnou "chybu"(?), a o tom, zda existuje rovnítko "špatná matka" = "špatný člověk".___ Leda na řeckém ostrově prožívá jakési regresivní stavy, při nichž se snaží vrátit k sobě samé; skrze návrat do (vzdorného a bezstarostného) dětství i skrze bizarní kompenzace zpackaného mateřství, při nichž se o "dítě" (ukradenou panenku, podobnou té, o niž vinou vlastní dcery přišla) stará, jen kdy sama chce (a jehož bezelstným "odevzdáním", po němž následuje vcelku pochopitelná reakce, se snad i chce potrestat za někdejší opuštění svých dětí), skrze toto symbolické jednání se snaží vyrovnat s vlastní minulostí a (snad - podvědomě) i varovat mladou přítelkyni před chybami, které nelze vzít zpět.___ Málo filmů se zabývá mateřstvím do takové hloubky, bez sentimentu a bez příkras, jako Temná dcera, a zcela určitě žádný neukazuje tak přesvědčivě, že skutečné sobectví krystalizuje právě až v důsledku mateřství a ne v odmítání mít děti, jak to s oblibou mnozí říkají na adresu bezdětných. Výborné herecké obsazení, atmosféra, kamera, hudba... (01.02.2022)

Tomuto snímku s opravdu upřímným potěšením uděluji naprosto nekompromisní Odpad!, a to minimálně pro mě ze dvou skutečně zásadních důvodů. První důvod zní Olivia Colman. Neberu tedy ohled na její herecký talent, či přímo jak se jí zde podařilo ztvárnit tu svou postavu, ale prostě ta ženská je mi všeobecně tak strašně moc nesympatická, že jí vůbec nedávám a prostě faktem je, že v mých očích znamená její účast v jakémkoliv filmu zkažený dojem. Tohle je ale v podstatě jen můj osobní problém, ovšem důvod číslo dva je už daleko podstatnější i pro ostatní, kterým zmiňovaná paní až tolik nevadí, a to že opravdu bytostně nenávidím filmy, které jsou totálně, ale jako opravdu totálně o ničem. Bez zápletky, bez hlavy a paty a především bez pointy. Poté se vždy jen otráveně ptám, proč sakra něco takového vůbec vzniká? Co tím chtěli tvůrci vůbec říct? Co ty dvě hodiny měli vůbec jako představovat, co měli za význam? Nesympatická postava přijede na dovolenou na jakýsi Řecký ostrov, kde se nachází další nesympatické postavy, k nim přibydou další nesympatické postavy a všichni mezi sebou hrají takové nějaké podivné dialogové a myšlenkové hry, které nemají žádný smysl a hlavně z nich vůbec nic nakonec ani nevyplyne. Takže co to je? Jen hromada prázdných žvástů a myšlenek a ještě prázdnějších charakterů, a to ani nemluvě o té zasrané kameře, libující si snímat všechny ty ksichty asi tak ze dvou centimetrů, do toho pořád ta místní otravná hudba, no prostě utrpení. Tento film je zkrátka vážně šílená opruzenina, jinými slovy, pro mě to znamenaly krásné dvě hodinky spláchnuté do hajzlu! (10.02.2022)

Režijní a scenáristický debut Maggie Gyllenhaal je především příslibem toho, že autorka si nechce vybírat banální témata a zpracovat je rutinním způsobem. Její atmosférický pohled na mateřství stojí na skvělých hereckých výkonech, pod tíhou tématu se však až příliš rozpadá. Více zde. (22.01.2022)

Ktokoľvek čaká filmový biják, je na zlej adrese. Samotná téma je neľahká a pritom sme v jej dennodennom prežívaní, sledovaní, priznanom či utajovanom. Kto nemá o sebe žiadne pochybnosti, nech sa nezdržuje a pustí si nejaký blockbuster. Nám ostatným Olivia Colman znovu ukázala dokonalé nuansy svojho talentu, Jessie Buckley na to šľak a Ed Harris, páprda jeden, už má 70? Ten jeho hlas, charizma, nekonečný obdiv. Dokonalý casting, skvele nasnímané, hudba mi brnkala na sluchá tak neuroticky, až som sa párkrát pristihol, že v miernej panike zle dýcham. Maggie, a BIG RESPECT. "As Leda says in the novel" "The hardest things to talk about are the ones we ourselves can't understand." (05.01.2022)