Anianna

Slušný díl, přesto vnímám prolnutí dvou závažných kauz jako nepromyšlené. Postava sériového vraha se objevuje v každém díle a zastiňuje řešení zločinů v jednotlivých epizodách. Nevyváženost a chaos v nastavení příběhových linií mi vadí. Napětí to nezvyšuje, jen se drobí epizody. Kromě Davida Švehlíka, kterému tato role fakt nesedí, jsou ostatní postavy dobře napsané a zahrané. Čím dál víc se mi líbí vyšetřovatel v podání Petra Panzerbergera. Víc prostoru měl v epizodě Ondřej Brett, jehož postava, jak se zdá, si na Malou myslí. A malá Malá je rozená herečka!

Thelma a Luisa po Česku? Snad nejhorší díl Specialistů, jaký jsem kdy viděla.

Lili je hračička v tom nejlepším smyslu slova. Ve filmu v angličtině jsem všemu nerozuměla, přesto mi film dal velmi intenzivní vzpomínku, překvapivě detailní. Je zvláštní, kolik toho máme v hlavě zasunutého... Z pevných krabic jsem jako malá holka vytvářela pokojíčky pro mini panenky. Vzpomněla jsem si i na barvy látek, jimiž jsem dělala panenkám patřičné útulno. Jen místo plexiskla do okýnek jsem natahovala igelitovou fólii. Smekám před Lili šikovností, manuální zručností a odvaze pouštět se do široké škály tvůrčí práce. Z filmu i z těch několika videí, které jsem si pustila, na mě to její útulno dýchá.

Celá kauza byla zbytečně překombinovaná. Slabší díl. Jestli mě něco zaujalo, tak cesta mladého vyšetřovatele k vyššímu postu. Doufám, že to nebude takový křivák a že si včas uvědomí, že cestu přes státní zástupkyni si nevybral dobře, že na tu zákulisní hru nemá žaludek. Moc se mi líbí ta hudba.

Slabší díl. Má-li být motivem k vraždě plagiátorství, navíc člověka ne tak významného, tak bych tomu věřila pouze v případě novinářského sólokapra. Ne, kauzalita je nepřesvědčivá a schopnosti vyšetřovatele hraničící s věštěním ze skleněné koule mě dnes dovedly jen ke dvěma hvězdičkám.

Průměrný díl. Seriál má více režisérů, a to je jistě důvod, proč tak skáče kvalita jednotlivých epizod. Opět zbytečně komplikované množstvím motivů, které mohly vést ke smrti učitelky. Hodně postav, navíc málo propracovaných. Vera je ale moje Zlato.

Vizuálně tak dokonalé, jako byste se koukali na reklamu prodávající faleš v nejčistší koncentraci. Výprava velkorysejší být nemůže. Barevná, nápaditá. Kostýmy promyšlené až po tkaničky bot. Práce s barvami, světlem, kamerou, vizuálními triky... tohle všechno prostě bez chyb. Hudba se obrazové stránce naprosto vyrovná. Třeba ve snímání velkolepého mejdanu. Jako by i nahodilý pohyb nejposlednějšího účastníka byl vypočítaný do rytmu hudby. A nejen tam. Herci jako by prošli rukama nejlepších choreografů. Skoro v každé scéně někdo tancuje, někdo mává rukama, tleskne nebo se jen tak zavlní. Kde to jde, vnímáte rytmus a rytmus a rytmus. Příběh samotný je odvyprávěn sice poutavě, ale jako by té vnějškové prezentaci nestačil. Divák má smysly tak zahlcené, že epickou linku postaví možná bezprostředně po zhlédnutí, ale za týden už neví, kdo je Daisy Buchanan. A když už zmiňuji Daisy, musím srovnávat. Daisy Carey Mulligan nemá kvality Daisy Farrow a Gatsby DiCapria se nevyrovná Gatsbymu Redforda. Ač v této verzi nacházím nové kvality, které jsem poprvé neviděla (a proto navyšuji na čtyři hvězdičky), nemohu nevidět rozdíl mezi tímto ambiciózním snímkem a filmem z roku 1974. Ten si totiž už desítky let pamatuji, protože byl nabitý emocemi. Například scéna s košilemi, ach, jak se ty scény liší!  Je pro mě těžké pochopit, proč je starší verze na ČSFD hůře hodnocena. Reflektuje knihu Francise Scotta Fitzgeralda lépe. O dech beroucích hereckých výkonech nemluvě.

Mary McDonnell je krásná žena, ale jako herečka mě nikdy nebrala. Především ji vidím s rozcuchanou hřívou v Tanci s vlky a s dokonale padnoucími šaty ve filmu Slídilové. Její postava v seriálu Closer je rozpačitá. Na jednu stranu chladná, bezkrevná, prakticky s poker face. Na druhou stranu mluví pořád o rodině a adopci. V této epizodě převažuje nad uvažováním kriminalistky její smutek z úmrtí mladé dívky. Mary to ale nevěříte. Možná sama nedokáže naplnit psychologický profil postavy, protože není prostě dobře napsaný. Původní epizody s Kyrou Sedgwick mě bavily více, protože Kyra měla co hrát a tou postavou žila. Celá tato epizoda vyznívá jako truchlohra. Nebýt sladkobolného závěru, tak hodnotím výš.

Originální klip sestavený z mozaiky animací a triků. Ta škála vizuálních výrazových prostředků kupodivu drží po kupě. Líbí se mi i ta cesta metafory, motiv vlaku je použit pochopitelně a textu sluší. Píseň jako taková nic moc, přesto jsem chvíli koketovala se čtyřmi hvězdičkami.

Hned mě chytla hudba. Troufám si tvrdit, že právě ta se na děsivosti filmu podílela nejvyšší měrou, ač početný sbor zpíval latinsky a rozlišila jsem, že texty náboženské. Když se ke sboru přidala síla symfonického orchestru, bylo mi jasné, že jde o hudbu hodnou Oskara. Ano, Goldsmith z mnoha nominací za hudbu k jiným filmům tuto nominaci proměnil ve vítězství. Zaslouženě. Na YouTube jsem si hned soundtrack vyhledala. Zadruhé vizuální stránka. Film je barevný, přesto působí černobíle a to barevné utlumení opět umocňuje atmosféru. V roce 1976 neměli filmaři takové možnosti vizuálních triků, film přesto výběrem lokací, interiérů a exteriérů nemohl být vizuálně dokonalejší! A zatřetí Gregory Peck v hlavní roli. Opět brání hodnoty morálky a rodiny, takže je jasné, že problém nemůže vyřešit jinak než s ohromným sebezapřením. Napínavé, i když předvídatelné. Filmová perla, která předčí Hitchcocka.