Velký Gatsby

Budu tu zdá se velmi osamocený, ale ten film si mě naprosto získal. Nechce se mi hledat důvody, na to jsem byl moc pohlcený - prostě vším tím, jaký je. Mám rád filmy, které si uvědomují samy sebe a reflektují kinematografii. Samozřejmě ne z principu, ale když to dělají tak, jak Gatsby, tak se prostě tetelím radostí. Že je Gatsby povrchní? To je nesmysl a vtipné mi přijde, že tahle výtka přichází nejčastěji (samozřejmě ne výlučně) od povrchních lidí. (3D povedené, ale myslím, že technici úplně nevyužili příležitost, kterou jim Luhrmann předhodil, a samotné záběry vybízejí k mnohem výraznější prostorovosti.) (15.05.2013)

Zhlédnuto v kině. Jednu věc musím napsat hned v úvodu - je to rozhodně lepší, než tohle zpracování. Ale pořád to není ono… Na tento film jsem se opravdu těšil, dávno předtím, než jsem viděl zpracování s Redfordem, vlastně od chvíle, co vyšel první trailer, tak jsem věděl, že na tohle si do kina rozhodně zajdu. Přeci jen casting je perfektní (DiCaprio je sázka na jistotu a pro Carey mám opravdu slabost, navíc ona v sobě opravdu má jiskru slečen z 20. - 30. let minulého století) a režíruje to Baz, specialista na spektákly a tvůrce jednoho z mých nejoblíbenějších filmů. A ono je to na filmu znát, první polovina je téměř jako Moulin Rouge!, bohužel jen téměř. Protože tentokrát mi tam ta atmosféra a ty show přišly takové falešné, zkrátka jako by tomu něco chybělo. Napíšu to asi tak, pokaždé, kdy sleduju Moulin Rouge!, tak jsem v Paříži na začátku 20. století. Tady jsem ale nebyl v New Yorku v 20. letech, ale v kině. Film mě nedokázal opravdu vtáhnout do děje a já jsem nevěděl a vlastně do teď nevím proč. Druhá, serioznější polovina, byla taky dobrá, hlavně scéna hádky v hotelu byla opravdu povedená, jen mi přišlo, že závěr byl odfláknutý a pokud verze s Redfordem může tomuto remaku nějak konkurovat, určitě to bude právě SPOILER!!! scéna Gatsbyho smrti, jež mi ve starší verzi přišla mnohem více propracovanější a šokující než v této. KONEC SPOILERU! Na všech jiných frontách ale vítězí tato verze, herci jsou lepší, moderní hudba nebyla špatná (i když opět, u Moulin Rouge! mi tam ta moderní hudba seděla mnohem více než tady) a celkově má film snesitelnější tempo, byť stopáž je prakticky na chlup stejná. Na tuhle verzi se určitě ještě jednou podívám. 80 %. (18.06.2013)

Great Gatsby NEMÁ duši jako předchozí kousky Baze Luhrmanna. To, že se látky chopil právě on, zaručovalo soustředěnou podívanou plnou atrakcí. Výbušný vizuální styl se dostavil i tentokrát. Jenže vedle toho všeho třpytivého třeštění tak nějak chybí příběh – tedy, on tu samozřejmě je (vypráví ho bratranec od milenky ústředního hrdiny kdesi v léčebně na popud svého psychiatra), jen působí s ohledem na předešlou Luhrmannovu tvorbu zoufale obyčejně. Žádná velká kavárenská intelektuální látka se, podotkněme, neodehrávala ani v předchozích tvůrcových zastaveních, ale tentokrát toho nefunguje víc. HUDBA znovu spoléhá na rozmanité moderní skladby, jenže hudební čísla v Moulin Rouge jsou jen jedny, a tady si to jednoduše nenotuje. EMOCE! Neudeří, neuhodí kladivem na hřebík. Už zmiňovaný PŘÍBĚH točící se okolo tragicky romantického hrdiny nemá potřebný náboj. Ne všichni HERCI se do látky hodili (kupříkladu Maguire nebo Edgerton). Infantilní soustředění se na formu brání tomu, abychom mohli sledovat vztah Gatsbyho a Daisy, který je bohužel zvláštní, chladný, nudný i banální. Nejedné scéně jsem nevěřil, nejednomu gestu zrovna tak. Jen pachuť v ústech bohužel zůstala. (25.08.2013)

Dvě a půl hvězdičky za soundtrack, který v samotném filmu vlastně ani není pořádně využitý. Film jako takový mě zásadně minul, ale časem mu dám ještě jednu šanci. Při prvním zhlédnutí mě iritoval podobně intenzivně jako začátek Moulin Rouge! ... Moulin Rouge jsem ale s postupující stopáží podlehl, Gatsby iritoval celou dobu. Tak třeba příště. (17.05.2013)

V Zimbabwe mají děti nouplisáků nafouklá bříška a místo potravinové pomoci generálu Mugabemu někdo raději vyhodí sto mega, aby z klasického, společenského románu zvizualizoval pompézní, enormně dlouhou a tupou bukviádu, v níž chybělo už jen to, aby se Rocco Siffredi (ano, stále zpochybňuji Leonardův herecký talent) zamiloval do zženštilého Tobey McQeera, místo do té mimořádně ohyzdné, babochlapské bloncky. Režisér Buz by byl evidentně schopen udělat Šulin Růž snad i z Fausta a tímto dalším příspěvkem do své homofilmografie jen vykopal a zprznil Fitzgeraldovy ostatky, pročež mu se světáckým úsměvem nasral na hrob. Vznikl tak neúměrně předražený, prázdný a nudný děs, u něhož budou dozajista mentálně zaostalé ženy v domácnosti zapomínat žehličky na sněhobílých prostěradlech a anální dobrodruzi poběží druhý den k Vietnamcům pro růžové boa. No nic, potlačím vztek a jednu ránu z milosti dám, jednak za tu megalomanskou výpravu a druhak za příspěvek k redukci populační exploze, protože kvůli tomu vlastně zařvalo pěkných pár set, mouchami obsypaných, čokoládových miminek. (29.08.2013)