Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Komedie
  • Horor

Recenze (47)

plakát

Rivalové (2024) 

Svádivě živočišné, výborná kamera a hudba. Technicky to je skoro pro fanoušky Lynche, takhle dobře uchopené melodrama s nadhledem jsem snad naposledy viděl v Blue Velvet. Točit to jiný režisér, mohlo to být béčko, které vysílají v devět na Primě. Kýčovitý aspekt filmu byl geniálně uchopen a to z toho dělá velice "fresh" záležitost.

plakát

Stovky bobrů (2022) 

Instatní úsměv. Dobrodružství, které vidít jednou za život. Srdce mi plakalo radostí.

plakát

Jeden život (2023) 

Na tenhle film si jde těžko stěžovat, všechno vlastně dělá dobře. Jen mám pocit, že se trošku bojí využít maximum emocionálního náboje - mohl to být větší powerhouse. Takhle je to jeden z dalších filmů o 2.SV.

plakát

Chudáčci (2023) 

Nemůžu si na nic stěžovat. Jsem rád, že Yorgos Lathimos má možnost realizovat takovéto projekty. On totiž v rámci "intelektuálních filmařů" nezapomíná na to, že výsledná filmařina může být i vyloženě zábava - ať už technicky či myšlenkově sebe komplexnější.

plakát

Godzilla Minus One (2023) 

V rámci Godzilla filmů nejvíce anti-godzillácký přístup. Většinu filmu tvoří dramatická stránka s interpesonálními problémy protagonistů, které sice nejsou nijak zvlášt jedinečné, ale jsou napsány tak efektivně, že jsem se vlastně pokaždý těšil, až Godzilla zase zmizí z plátna (ač jsou scény s Godzillou výborně vystavěny - hlavně první setkání na moři). Dokonce to ve mně vyvolalo emoce (kdo by to kdy čekal?). Prostě pořádnej hrdinskej biják, kde jde opravdu o postavy a ne o ničení. Jen škoda, že nebyl větší budget (jde to poznat, ale s tím co měli si nedokážu představit lepší výsledek.

plakát

Inland Empire (2006) 

Lynch je čistá duše - a v Inland Empire ho vidíme ve veškeré jeho nahotě.

plakát

Gemini Home Entertainment (2019) (seriál) 

Výborně zpracováno, i když se může zpočátku zdát nudné koukat na sérii "dokumentů" a intruktážních videí (a dokonce gameplaye). Mystérie za vším je výborně rozvinuta a zároveň ponechává mnoho otázek i po skončení. Pro fanoušky hororu, kteří jsou přesvědčeni o tom, že nelze skloubit monster horor, body horor a kosmický horor. Jedinečný počin, který už asi nikdo nereplikuje - Gemini Home Entertainment trošku vyčerpalo veškeré originální nápady.

plakát

The Walten Files (2020) (seriál) 

Můj nejoblíbenější počin ze subžánru "analog hororu". Martin Walls sice hodně těží z Five Nights at Freddys, ale tvoří si svůj příběh, není pouze laciná kopie. V prvním díle jde poznat, že ještě zkoumá své možnosti, působí to trošku nedotaženě, ale jako úvod slouží dobře, (jedinečná) animace je neskutečně creepy; ač je to výpravně trošku zmatečné, jestli chcete někdo poděsit - ideální. Druhý díl: 10/10. Fakt že jo. Nepamatuji si, že bych byl takhle dlouho posranej (a ještě z animáku) a to to má pouhých 17 minut! Vše co fungovalo v úvodním prvním díle je zde amplifikováno. Způsob předávání informací funguje jak na úrovní explicitní tak na úrovni implicitní a právě na té implicitní rovině to nejvíce exceluje, vidíme co se děje, je nám to ukázáno, ale jak se to děje, to si musíme představit. Je to skoro surrealistický pocit. Žádné cheap jumpscares, ale nefiltrovaný horor, kde se mění pozadí, každý zvuk značí nejistotu, každá postava vyvolává emoce (jak jednáním tak zjevem). Třetí díl považuju za to nejlepší, co se v analogovém hororu (do teď) urodilo. Tvůrce - Martin Walls - se naprosto utrhl ze řetězu. Nejenže je to neskutečné děsivé, ale zároveň se zde rozvedla emocionální stránka příběhu (v rámci žánru naprosto nevídané a nečekané), která povýšila horor na rozměry antické tragédie. Fuj. Bylo mi z toho blbě a smutně. A nemůžu se dočkat na další díl.

plakát

Na vlásku (2010) 

Na této platformě solidně nahodhoceno, ale co už. Je fakt super zábava, která rychle odsípá. Trošku drhne jen začátek, kde není úplně utáhnuta změť nálad (představení Flynna X abúzivní matka). Teď trošku přeháním, ale stejně se vždycky pozastavuji nad ambivalentností expozice macechy a myslím, že je to jediný moment, kde je opravdu nedotažená režie: má tedy Lociku vůbec ráda nebo jí jen využívá? Vše nasvědčuje možnosti druhé, ale i tak je ve finální verzi přidáno něco sentimentu (mám tě ráda, já tebe víc, já tebe nejvíc) a nepřijde mi, že to úplně funguje. Ale buďme upřímní - tohle je fakt autistická přípomínka :D Jinak se podivuji nad tím, kam se vytratila téměř surrealistická kvalita dřívějších animáků typu Monsters Inc. a dalších - Na vlásku je zábava, ale nic víc. Otázka taky samozřejmě je, zda potřebuje být něčím víc...