Inland Empire

Extrém. Začať točiť film bez dokončeného scenáru, ktorý sa navyše každým dňom vyvíja úplne iným smerom, by dostalo do psychických problémov nejedného filmára, či šéfov produkčných spoločností a ani herci to určite nemali jednoduché. Psychicky bez ujmy som po skončení Lynchovho filmu ešte neskončil a takisto to nebolo ani po tomto. Dlho som sa odhodlával na najnovšiu lynchovskú trojhodinovku a myslím, že by sa nič nestalo, keby som s ňou ešte chvíľku počkal. Aspoň by som sa ušetril trojhodinového tápania v nezmyselných chodbách príbehových línií, ktoré aj tak väčšinou skončili slepou uličkou. Po prvej hodinke som si hovoril, že Lynch sa konečne trošku umiernil, pretože príbeh, ktorý som sledoval mal hlavu aj pätu, bol celkom zaujímavý a postupne rástol aj môj záujem o film. Keď tu zrazu prišiel akýsi sek a tým príbehom ďalej ani len nepohlo. Namiesto toho sa dostalo na rad staré známe roztrieštenie divákovho vnímania kompaktnosti celku. Aby toho nebolo málo, David v priebehu pár minút šupol divákovi do cesty ďalšie dve časové a príbehové roviny. Jeho myšlienkový pochod v tom momente mohol byť asi nasledovný: "Však nech sa trápia, ciciaci, veď v tomto filme som ja pánom filmových pravidiel". Takže v ďalšom priebehu by ani Boh nevedel, na ktorú stranu sa mám orientovať a ja osobne som bol z toho taký vykoľajený, že ani s kompasom v ruke by som momentálne nevedel povedať kde je sever. Miestami som mal taký pocit, že aj výraz hercov bol asi niečo také, že: "Čo do riti, to vlastne točíme?!" Jedno sa však musí uznať, a to, že Lynch nech točí akúkoľvek haluz, tak jeho filmy (okrem dementných krátkych filmov) ostávajú pre mňa pozerateľné. Nech je jeho film akokoľvek nezmyselný, nech nad ním akokoľvek krútim hlavou a preklínam ďalší rozorvaný príbeh, ktorý nakoniec skončí bez štipky súvislosti, tak od neho nedokážem odtrhnúť oči, pozerám ho vkuse a hltám každú minútu a každý dialóg. Lynchova réžia je totiž skvelá. Pútavá a má svoje čaro. 65%. (09.08.2009)

Lynch ještě nikdy nebyl tolik divácky odvrácený a chladný, v atmosféře nevyrovnaný, obrazově hnusný a ponejvíce nepochopitelný. Základní problém vyvstává už v úvodu, kdy se všechno zmate, proplete a v průběhu není ani trocha viditelné pomoci. Když se člověk dostane po 30 minutách do děje a zkousne formu, je z něj záhy opět vykopnut a Lynch se směje se zdviženým prostředníkem. Dávám 70%, cítím režisérův výsměch a film nechci dlouho vidět....i když... :-) /To říká bezmezný Lynchův vyznavač/ _______ Napodruhé lepší. Indicie se objevují, občas docvaknou, Lynch se vysmívá a já se směji s ním. Po skončení jsem měl chuť se začít dívat znovu - no není to znak kvalitního filmu? (02.08.2007)

Jsou jen dva režiséři, od kterých jsem ochoten pustit si i vyložený experiment: Harmony Korine a právě David Lynch. Ale tady mě nadobro ztratil v nezájmu už někde v polovině. Přes oblíbený, povědomý náležitosti jako bzukot elektřiny, efekt blikání světel a nebo rudá opona, bylo to pro mě prostě nepoutavý a neuchopitelný hand-held cvičení mezi temnou králičí norou, Hollywoodem a polskou cikánskou realitou (?). 90% nuda. (14.02.2024)

Ke konci filmu řekne postava Laury Dern toto: Nevím, co bylo předtím a co potom. Až mi z toho jebe v hlavě. A já jí v té chvíli tak rozuměl… Když si vzpomenu, jak jsem před třemi dny Lynche chválil za Twin Peaks, je mi až smutno, co za slátaninu se z Inland Empire vyklubalo… Ani se mi k tomu nechce nic víc psát, snad jen, že David zřejmě překročil tu tenkou hranici, která je mezi šílenstvím a genialitou. Jenže podle tohoto snímku ji překročil špatným směrem. P. S. Laura Dern byla skvělá. (22.06.2010)

Mám rád v podstatě všechny filmy Davida Lynche před Inland empire. Nikdy mi nevadila jeho snaha odkrývat lidské podvědomí a tím znepřehledňovat samotný děj. V jeho předchozích snímcích byla krom touhy experimentovat a natočit něco originálního ale i snaha vyjít s divákem. Ta v Inland empire naprosto chybí. Tři hodiny dlouhý snímek postrádá režisérův typický humor (pokud to tedy humor kdy byl:), vizuálně je až odpudivý (rozmazaná digitální kamera je na plátně příšerná), a nejoriginálnějším motivem jsou několik let staré příběhy rodiny králíků. Je sice jednoduché říci, že Lynch nenatáčí samoúčelné experimenty, ale že jeho dílo je výsledkem dlouholeté autorovy snahy pohrávat si s lidskou psychikou. Jenže Inland empire na mně vůbec nepůsobil jako film. Spíš jako slepenina zdlouhavých záběrů postrádající schopnost vtáhnout diváka do děje. Myslím, že celému projektu by slušelo spíš rozdělení na části a uvedení na internetu. Doporučit někomu, aby na to šel do kina bych se asi neodvážil. (08.07.2007)