Morholt

Blackbird je možná až moc civilně pojaté drama. Jo, ono by to takhle asi ve skutečnosti probíhalo, protože skutečná či domnělá kriminální činnost a následné vyšetřování nejsou sledem vypjatých situací, nicméně ve filmovém podání člověk něco podobného čeká a chce. Ne že by tu dramatické momenty chyběly, ale nebylo jich tu tolik, aby dokázaly překrýt občasné režijní i scénáristické tápání. A to platí i pro herce v hlavní roli, u kterého mi chyběly výraznější emoce. Tudíž v tomto případě zvítězil obsah nad formou a divák může jen kroutit hlavou nad tím, kam až dostane nevinného kluka internetový štěk vycházející z frustrace. A to všechno jen proto, že se trošku lišil. Ale čekal jsem víc, než jen vrtění hlavou. 50%

Když chcete točit víceméně komorní drama/thriller o dvou hercích, musíte mít v prvé řadě talent. Pokud nemáte talent, musíte mít alespoň herce, kteří by vaší neschopnost dokázali zamaskovat. Pokud nemáte ani talent a ani herce, tak se prosím na podobné projekty vyserte. 10%

Viktoriánská romantika jak se patří. Ona je na svou dobu příliš samostatná a nechce se vdávat. On č.1 je prostě chlap se srdcem na pravém místě, on č.2 je bohatý stárnoucí statkář slibující jistotu a on č.3 je floutek od armády. A mezi nima se děvče točí a přemýšlí, který či jestli vůbec nějaký je ten pravý. Koukalo se na to hezky, exteriéry byly malebné, mezi Carey Mulligan a Matthiasem Schoenaertsem to klapalo na výbornou a zadařilo se i vedlejším postavám. Ideální lék na počínající vztahový cynismus. 80%

Je to vlastně taková Carrie v light verzi. Vlastní děj spočívá v tom, že taťka s dcerkou utíkají před ultrasupertajnou společností, která je vyšlechtila. Občas někoho spálí, sem tam si zamanipulují s mozkem, ale většinu děje pořád utíkají. V patách mají čističe v podání hlavní hvězdy filmu George C. Scotta, kterého řídí i neřídí Martin Sheen. Žádná hitparáda, ale koukat se na to dalo. 55%

Spousta slizu, krve, mozků, jazyků, urvanejch čelistí, zombíci dělaj "Bléééééééé!", oběti "Uááááááá!" a "Vřísk!" a taky je tu baba/dědek s fajfkou jejíž/jehož namaskování spočívá v opatlání ksichtu čokoládou. Děj pochopitelně nehraje roli a je to jen o tom, že mrtvoly v různém stupni rozkladu nahánějí po bažinách skupinku zoufalců. Byl by to pěkný výlet do 70. a 80. let, kdyby nebylo přepálené stopáže a opravdu hodně moc mizerných herců. Ale i tak jsem se u toho docela nasmál. 40%

Hlavní hrdinka se po návratu z kriminálu snaží a i když to jde pomalu a ne bezbolestně, přináší to ovoce. Jenže kriminálnická minulost je kriminálnická minulost a celkem snadno může v mžiku veškerou snahu rozbít. Tradičně seversky syrové, občas podbarvené k tématu se muzikou, která se sem záhadně hodila, ale hlavně fantasticky zahrané. Silje Salomonsem neskutečná a podala svojí postavu tak, že mi nezbývalo nic jiného, než s ní prožívat všechny vzestupy i pády a fandit jí o stošest ve všem co dělala. už dlouho se mi nestalo, že bych filmové postavě přál tak moc, aby jí to dobře dopadlo. Předvším ona má velkou zásluhu na tom, že hodnotím hodně nadprůměrně. 85%

Na De Palmu mi to připadalo až moc rutinní a tuctové. Vyšetřování nehody, co vlastně nebyla nehoda, sice mělo díky zaměstnání halvního aktéra punc originality, ale to bylo tak všechno. K nepříliš výrazné režii přispěl i casting. Nic proti Travoltovi, ten tady zahrál dobře. Ale všichni ostatní stáli za starou bačkoru, což platí dvojnásob pro tu holku z Robocopa. Nejenže příliš nehrála, ale v jejím případě se ani nebylo pořádně na co dívat. Do lehkého nadprůměru film vytáhl až samotný závěr, který mě dostal a i když podobné vyvrcholení bylo vlastně nabíledni, absolutně jsem ho nečekal. 65%

Byla tu úžasná doba, kdy filmaři neměli možnost používat digitální triky a museli tak všechny ty veterány poshánět a poslat do vzduchu. V tom je tenhle film unikátní. Příběh sám už mi zase tolik poutavý nepřišel. Že bylo anglické velení často zkostnatělé je známá věc a tady byli tvůrci z mého pohledu ještě shovívaví. A nic nového nebyl ani fakt, že se spousta mladíků hlásila nadšeně do armády, kde přišli nejen o iluze, ale často i o život. Tahle válečná klišé tu nijak neotřele nepůsobí. Nicméně vedle hodně povedených leteckých střetů se povedl i casting na čele s typicky britsky chladným McDowellem, takže i přes občasné dlouhé chvíle hodnotím jako lepší nadprůměr. 70%

Nezávislá romance není žánrem, který bych vyhledával, ale tohle by se mi možná líbilo i kdyby tu nebyl ten hororový nádech. Ústřední dvojice totiž byla nejen sympatická, ale úžasně jí to klapalo. A vydařil se i charakter onoho tajemna. Líbilo se mi, že hlavní hrdinka není nějakou zprofanovanou tajemnou divou, házející hypnotické pohledy, ale úplně obyčejnou holkou, která má problém. Sám jsem byl překvapený, jak mě to bavilo. 80%

Příliš mnoho politiky. Loach nechával postavy až příliš často diskutovat. Rozumím tomu, že chtěl okolnosti kolem vyhlášení Irského svobodného státu přiblížit co nejvíce, ale mě jeho podání celkem nudilo. Ale pokud se nekecalo, tak se jednalo o celkem solidní historické drámo z dob, kdy se Irsko po 700. letech začalo konečně svobodně nadechovat. Mnohým se sice nelíbí ta adorace IRA a černobílé rozdělení na zlé Anglány a hodné Iry, ale pro tuhle dobu to sedí. Spokojenost. 70%