Zvedá se vítr

Film hodnotím poměrně vysoko, přestože filmu chybí loachovský "vdech a výdech" a ani v rámci jeho filmografie nepatří k těm nejlepším. Přnáší však řadu otázek, mnohdy zásadních - zde jen dvě. Kde je mez mezi partyzánskou válkou, kterou vnímáme pozitivně (válka za osvobození) a kterou vnímáme negativně (teroristická válka)? Kam patří IRA a další třípísmenkové zkratky (od UPA po RAF), které se kolem nás prohnaly v poslední době? Na základě jakých dokumentů je posuzujeéme (tyto dokumenty jsou často přehodnocovány a v různých částech světa se vnímají jinak) a nebo přihlížíme více k tomu, jak tato hnutí konvenují naší vlastní povaze? Druhým okruhem (a rozhodně ne posledním) je fratricida. Známe ji dobře nejen z bible nebo zakládání Říma, ale i z českých dějin. Vždy všakk přitom byla přítomna vášeň; zde jde o popravu bratra bratrem. V tomto případě nemám o hodnocení žádné pochyby. "Žádná věčná zásluha nenapraví jedno promarněné svítání", by řekl zpěvák Jim Morrison. Poznámka: S brutalitou Angličanů nemám problém. jednak se takhle chovali na celém světě a jednak to byli vojáci, z nich mnozí bojovali u Somy (oba aspekty jsou ve filmu diskutovány). (04.02.2021)

Príbeh silný a veľavravný. Málokto si uvedomuje, že Briti boli vo svojej histórii rovnako krutí ak nie ešte krutejší ako nacisti. Veď koniec koncov napr. taký koncentračný tábor je ich výmysel. O tom by vedeli rozprávať nielen Íri ale aj Búri v Afrike - búrske vojny bol jeden neskutočne krvavý masaker. Z tohto pohľadu hodnotím snímok veľmi vysoko, navyše bol v mnohých scénach aj emotívne nabitý, avšak na mňa tam bolo až príliš veľa politiky a z toho dôvodu pre mňa veľa nudných pasáží. 70/100 (16.11.2016)

Vítěz festivalu v Cannes se stal pro mě nepříjemným překvapením. Takřka hodinu a půl sledujeme sled scén, kde střídavě Britové mlátí Iry a Irové mlátí Brity. A pak najednou, jako blesk z čistého nebe, je příměří a snímek se přehoupne do politického kecání, zda podmínky pro ustanovení Irské republiky jsou uspokojivé či zrada. Teprve teď jsem konečně zaregistroval, kdo jsou vlastně hlavní hrdinové - bratři, neboť doposud jsem se v tolika postavách ztrácel. Závěr pak působí poněkud vykonstruovaně. Celkově se jedná o průměrný, místy nudný, ne moc zajímavý film. Za co to ocenění? (01.08.2006)

Povětšinou planě patetický film, který vyhrál letošní Zlatou palmu v Cannes (zřejmě pod vlivem vnucených asociací s nynější situací v Iráku). V mnoha okamžicích (mučení zajatých „vojáků“ rodící se IRA, nájezd britských vojáků na rodný dům obou bratrů,) je Vítr v ječmeni skoro agresivně brutálním a „tělesným“ filmem, v němž kamera v rozhodujícím okamžiku nerada uhýbá, protože divák musí všechno prožít společně s hrdiny. Pro domácí publikum bezesporu důležitému filmu dodává režisér Ken Loach, na apelativně humanistickém půdorysu, záměrně nadnárodní platnost. Když však v druhé polovině přejde k téměř komunistickým finesám, jeví se to už trochu přehnaně a hlavně křečovitě. Když se k tomu přidá únavně pozvolné tempo vyprávění a přemíra banálně nadnesených dialogů (které navíc většinou opakují to, co už stejně víme), najednou si uvědomíte, že vás tak naléhavé téma vlastně vůbec neoslovuje. Rádi už byste z vydýchaného kina vypadli někam na pivo. Natočit o téhle smutné kapitole irsko-britských dějin film, je určitě chvályhodné, ale Ken Loach o tom ten svůj měl natočit trochu jinak. Silné téma vás takhle může především silně odpuzovat. A to je škoda. (05.09.2006)

Dle mého názoru se film násilným způsobem snaží diváka vydírat klasickými prostředky, jako je velice surové jednání ze strany Angličanů. Ne náhodou se mi při pohledu na jejich šikanu a mučení vybavili nacisté. Můj problém by se dal shrnout otázkou; byly opravdu všichni do posledního kousku duše tak krutí, nebo film přehnaně tlačí na pilu? Určitě to tehdy nebyl žádný med, ale vadí mi, že film se vůbec nevěnuje náhledu na problematiku ze strany Angličanů a divákovi se tak dostává obrázek, že všichni Angličani jsou stoprocentní svině. První část filmu, kde se tímhle způsobem buduje atmosféra pro budoucí dění, mi přijde zdlouhavá, ne nejlepším způsobem zfilmovaná. Nicméně od scény z kina se film přehoupne do roviny politické, což potěší diváka, kterého daná problematika zajímá. Najednou je k dispozici spousta faktů, postřehů a názorů na věc, což mi v první polovině značně chybělo. Závěrem bych jenom poznamenal, že já osobně absolutně nedokážu pochopit, že bych měl vzít zbraň a v zájmu věci, ve kterou věřím, na příkaz zabít člověka, kterého mám rád. Rozepisuji se o tom, protože v tomhle filmu se to týká více scén. Na úplný závěr ještě tradičně pochválím Cilliana Murphyho, který je ozdobou každého filmu, ve kterém se objeví. Spokojených 3 a 1/2* (28.03.2007)