Edus

Oceňuji důvtip, s jakým tenhle film spojuje sociální kritiku, drama, thriller a satiru. Jistá elegance a uhlazenost v něm tlumí i základní tón marnosti: hloupí zůstanou hloupymi, chudí se mezi bohaté nedostanou a pomstíš-li se jednomu mizerovi, jiný ho nejspíš brzy nahradí. Nakonec, s odstupem času: kam se poděla sláva evropského textilního průmyslu?

Loď, posádka, nekonečný oceán... příběh by měl téměř biblické rozměry, kdyby nebyl tak přesně zasazen v historii a nezabýval se každodenním životem na moři. Od doby, kdy jsem četla Poklad na ostrově, mám námořní dobrodružství v oblibě a tohle je jedno z povedených.

Nechci moralizovat ani odmítat skladatelské kvality Karla Svobody, ale pro mě jsou Šťastná léta spíš nešťastná. Některým se na počátku normalizace podařilo uzavřít s režimem jakýsi pakt a některým ne. Možná o to nestáli nebo byli vybráni za odstrašující příklady, o nichž samozřejmě ti, kteří mohli za určitých okolností "pokračovat v jízdě", věděli. Svoboda byl velmi talentovaný i pracovitý člověk, ale ani soustředění na rodinnou část jeho života mi nějak tenhle dobový rámec nevymaže.

Tenhle western má rozměry divadelního dramatu; všimněte si, že v něm hraje jen ulice (hlavní jeviště) s pár interiéry kolem. Příroda, tak oblíbená v kovbojkách, nemá žádnou roli, nebo se manifestuje jen střídáním počasí. Psychologickou a vztahovou linii: kdo už je definitivně zatracen a kdo má ještě šanci, kdo si věří a kdo se jen chvástá, kdo zemře a kdo přežije... ale nabourávají podle mě zbytečné efekty. A to nejefektnější, erotickou scénu mezi Russelem Crowe a Sharon Stone, vystříhali! Alespoň při posledním shlédnutí v televizi jsem si jí nějak nevšimla.

Syrovost, odosobněnost, mechanické fráze... tahle kriminálka je vlastně spíš umělecký film. Jsou tu prvky upozorňující na proměnu tradiční architektury v betonové bludiště, i když ne tak výrazné, jako jinde. Vše je spíše v estetice než ve slovech, v pohledu na monotónní opakovaní hmoty nějaké budovy, ještě zvýrazněné bezútěšným počasím. Když se chci ponořit, většinou takhle na podzim, do melancholie, tohle je volba.

Po shlédnutí v kině (předlouhé odpoledne) mám pocit něčeho dusivého. Zlo se děje, děje, až nakonec přijde úřední moc rodící se FBI a vykoná svou práci. Děj nemá moc gradaci, hlavní postavy jsou odpudivé. Milovníkům lehké zábavy určitě nedoporučuji.

Příběh, který pro mě naplňuje definici dramatu; až na jedinou věc: chybí v něm skutečná katarze, resp. naplno odhalené přiznání, že katarzi prožít nelze, protože se staly příliš strašné věci. Tenhle moment je myslím nejlépe ilustrován scénou, kdy hlavní hrdina hledá útěchu v modlitbě, ale ta ho opět jen přivede k utrpení minulosti. Je to neúplné vítězství nad úplnou prohrou.

Rodinný příběh s velmi těžkými tématy: demence, smrtelná nemoc, zničené rodinné vztahy... Kdyby to bylo natočeno jinak, snad bych se ani nedokázala dívat; tady je však důležitým motivem usmíření, tak jsem to zvládla. Zvláštní ocenění si určitě zaslouží Diane Keaton, kterou svou postavu, skoro jakousi jeptišku obětující se péči o druhé, zahrála uvěřitelně a sympaticky. Líbila se mi hodně i Meryl Streep, jako žena, co se s ničím moc nemazlí, ale přece má dobré jádro. A zase to nepůsobilo nějak pateticky a nevěrohodně. Další poznatek: Amerika je veliká a napůl se tam žije v autech :-).

Solidní, i když ne úplně špičkový kriminální příběh s melancholickou atmosférou. Přemýšlela jsem, co je na něm zajímavého - je to úplná absence ženských postav. Nacházíme se v krajině mužů, v mužské věznici, mezi gangstery logicky mužského pohlaví, i ti úředníci přepadené banky jsou pouze muži... Hrdinové si tam nedají žádnou kávu v bistru, kde by je obsloužila nějaká pěkná servírka. Jedinou epizodou s ženskými postavami je tak krátká sekvence na letišti, kde letušky a stevardi nastupují do práce. Myslím, že tohle by v komerční produkci dnes neprošlo, ale tehdy to šlo i ve filmu určenému širokému publiku.

Shlédla jsem jen tenhle jediný díl z celé série a připadá mi jako dítko 90  let, kdy se dramaturgie navazující ještě na minulou dobu snaží zbavit postav pro ni typických: už žádné socialisticko-esenbákovské vyšetřování, spíš inspirace starými detektivními příběhy. Celé to ale nějak nedrží pohromadě a tak jsem ocenila spíš jednotlivosti, třeba dobře zahranou figurku místního recidivisty.