Tělo mého nepřítele

Film natočený velmi netradiční metodou. Metodou návratu ke vzpomínkám minulým, více minulým a zase méně minulým ... věřím, že starším lidem by dělalo trochu problém zorientovat se v ději. Jean - Paul Belmondo tu hraje oběť, která pátrá po příčině, která ho dostala do role oběti. Postava, kterou tu hraje (Francois Leclerc) je velice inteligentní a jak tomu bývá u Belmonda - nekompromisní a rychle se rozhodující. Neobvykle dlouhý film na Francii, avšak nakonec se vyplatí počkat ... za celým filmem udělá jakousi plně uspokojivou zadostiučiňující tečku. Pro velký úspěch jsem musel zhlédnout ještě jednou ... a užil jsem si ho dvojnásobně. (18.05.2009)

Jsem příliš málo světácký Belmondo na to, aby mi někdo svěřil vedení nejlepšího podniku ve městě. Nejsem však příliš naivní Belmondo, abych pochopil, že doutníček prodávaný za 50.000 franků asi nebude jen tak obyčejný doutníček. Takže mne se zkrátka Belmondovy problémy netýkají, ale kdyby se mne týkaly, tak bych rozhodně byl ten naštvaný Belmondo, který se rafinovaně mstí těm, kteří mu zařídili pobyt v pruhovaném a ještě přitom nakoukne pod všechny sukně v dohledu svých lehce utrápených očí. Mně se to prostě líbilo, ale potřeboval bych, aby se ta nudná těžkopádnost vyprávění nahradila svižnou lehkostí. Jenže tohle chtít od francouzského dramatu ze sedmdesátých let je asi stejně nemyslitelné, jako chtít od Borata, aby nesouložil s ovcemi. (30.06.2015)

Jó, sedmdesátá léta, to byly časy, kdy nezklamal téměř žádný francouzský snímek, časy rozpustilých tónů akordeonu v titulcích, břitkých Belmondových poznámek, cezených mezi zuby a zakončených odzbrojujícím úsměvem, časy hvězd, zahalených do cigaretových obláčků, a hlavně, časy bílých baloňáků - stačil jeden záběr, aby bylo jasno, že se jedná o francouzský film, aniž bychom uměli identifikovat Venturu, Gabina či Delona, nejinak tomu i zde - pokud Jean-Paulův trenčkotový rozparek právě nevlaje na svém majiteli, tento si ho, elegantně přehozený přes paži, láskyplně tiskne k boku - škoda, že dnešní francouzští filmaři tolik dají na pochybnou módu z druhé strany Atlantiku, harmonika a vydrolený tabák gitanek v kapsách baloňáku jim slušel mnohem víc... (20.03.2010)

Mohl to být fantastický film. Velice zajímavě a netradičně natočen, skvělá hudba, dobrá atmosféra a výborný hlavní představitel. Bohužel film neměl tu správnou, temnou a frustrující atmosféru, jakou by měl mít. Respektive místy měl, ale narušovaly to neustále průpovídky Belmonda, které byly místy i dost vtipné a nepasovaly do filmu. Z počátku se to dokonce tvářilo jako lehká komedie. Vynechat todle, byl by to vynikající snímek. Takhle, bohužel, jen trošku lepší průměr. Škoda! Howgh! (16.03.2010)

Obklopen vázami plnými lupinusu nejdříve Francois Leclercq ochutná zkaženou smetánku, aby ji pak po letech jako mlsný kocour žádající satisfakci najedenkrát mocně slízl.. De facto Profesionál s optimističtějším vyzněním, zajímavě narušená linearita vyprávění odměňující diváka za pozornost, půvabná Marie-France Pisier, žoviální Bébel (nechápu ty, co film považuji za ryze vážný a nevidí jeho typický nadhled) a v poslední řadě trio Vichnar, Dusík, Čapoun v komentátorské akci. Golfový závěr s tělem, stromem a Williamem Blakem pak už jen připomene Belmondovu hlášku ze stejně starého L ´Alpagueur: „Je vymalováno, uklizeno..“ (29.06.2015)