Jennifer.S

Po nějaké době jsem si říkala, že bych se mohla podívat na něco českého, co bylo nedávno v kinech, o čem se mluvilo a co je v červených číslech. Z nějakého důvodu padla má volba na Muže v naději. Má naděje, že uvidím stravitelnou českou komedii (rozuměj – je to v červeném!), ale vzala za své už po úvodní sekvenci promenádujících se slečen v jarních šatičkách. Ale neklesala jsem na mysli, doufaje, že sponzor filmu je Bonprix a Vejdělek si tak musel splnit umístění product placemntu. Ovšem s každou další minutou film upadal kamsi do míst, kam jsem se vydat nechtěla. Laciné svádění na kulečníku, tchán radící zeti ať podvádí svou manželku (!), sex v nákupní tašce (pardon v autě) a hlavně absence jakékoliv vnitřní motivace jednání postav. Pokud se na to někdy budu dívat podruhé, tak jen s lahví absintu (který Polívka tak statečně pije po litrech). Jedna hvězda je pak za Simonu Stašovou, která si film krade pro sebe (škoda jen, že se objevuje tak málo), *SPOILER* druhá je za její smrt, která filmu přidává alespoň trochu té hloubky (a na chvíli mě tak probudila z letargie).

Klasické životopisné drama popisující život prvního sexuologa. Projdeme si to hezky od začátku – dětství, studijní léta, vrchol a pak i neuznání, stáří... Až na dva penisy (wohou!) a jednoho gay francouzáka vás nic šokovat nebude. Moment... ani toto vás vlastně šokovat nebude. Takže jediné nad čím budete nevěřícně kroutit hlavou, jsou zkreslené názory lidí o sexu a sexualitě vůbec. Co je v sexu normální? „Nevím“ odpovídá Kinsey a vydává se to zjistit. Cesta je to místy zajímavá, místy zábavná, místy trochu nudná a na konci extrémně kýčovitá (stromky a srnky?)

Kdo chce životopisné drama s Marilyn, tak bude zklamán. Film je hlavně zaměřen na Colina a jeho příchod k filmu, kde se zrovna setká s Marilyn, která si ho omotá kolem prstu. Být poblíž ní nějaký Patrick, James, George, etc. tak si zvolí jiné rameno (k vybrečení). Colin tedy běhá (doslova) po plátně sem a tam, zařizuje věci (zřejmě) pro celý štáb, ve volných chvílích balí kostymérku, poslouchá otcovské rady (poslyš chlapče + životní moudro) a do toho slouží Marilyn jako vrba a věrný pejsek dohromady. A tak jak jsme se s The Artist podívali na vznik filmu němého Hollywoodu, tak tu jsme zase měli možnost nahlédnout na natáčení 50. let v Pinewoodu. V The Artist s neznámými hvězdami, tady s Marilyn.

Škoda každého záběru, který padne vedle!

"Otče, modlíme se za elektrický systém. Modlíme se za elektřinu v této budově. Nevypadne, ve jménu Ježíše. Ani kvůli bouřce nebo z jiného důvodu..." oh yeah! Tak tahle se to dělá! V tom případě, ve jménu Ježíše, nechť mi nepadá windows ani internet kvůli bouřce a nebo z jiného důvodu. Becky by si měla znovu přečíst Bibli, aby si oživila všechny smrtelné hříchy (hněv? obžerství?). A nebo se raději namísto toho zaměřit na sedm ctností a tím "zatěžovat" malé děti ve svém úchylném kempu.

Moc dlouhé, moc emerické, moc retardované. Zlý svět normálních, emočně prázdných lidi v modrém filtru versus samův svět pravdy a lásky. Jenomže, ve kterém bude žít malá Lucy? Pěstouny by si, myslím, zasloužili oba.

Nevěstinec není historický film, který realisticky vykresluje prostředí pařížského nevěstince na přelomu století. Ostatně - o to se ani nesnaží. Namísto toho nám naservíruje vypiplanou vizuální stránku – dobové kostýmy, líčení, účesy a hlavně samotné prostředí nevěstince. Dále pak musím pochválit výborné masky (ano, nabízí se srovnání s Jokerem, a ano myslím si, že Nevěstinec je o krok dál) a hlavně výběr hudby. (Tady se nabízí srovnání s Marií Antoinettou od Coppoly, která taky použila hudbu, která nekorespondovala s daným obdobím). Je jasné, že vztahy v nevěstinci nemohly být idylické, jak nám je prezentuje Bonello. Také opakování některých sekvencí může ze začátku působit chaoticky a chvíli trvá, než se člověk přizpůsobí rytmu filmu. Pokud nečekáte nějakou hlubokou psychologickou sondu do života prostitutek a pokud vám nevadí výrazná stylizace, pak se na Nevěstinec vyplatí podívat.

To co fungovalo ve Stmívání už nemůže fungovat u Červené Karkulky. A toto srovnání vás nenapadne pouze při přečtení jména režisérky. Ono – ani kdybyste režisérku neznali, již úvodní záběry vám řeknou, že tohle jste už někde viděli. Akorát místo upíra tu máme vlkodlaka. Amanda Seyfried má ve svém repertoáru o pár výrazů víc jak Kristen Stewart a Shiloh Fernandez se tváří jakoby měl permanentní zácpu. A co tam dělá Gary Oldman je pro mě záhadou. Doufám, že ho vydírali a on to prostě musel natočit.

Co je Indiana Jones mezi dobrodružnými filmy, Star Wars mezi Sci-fi, Harry Potter mezi fantasy, Maltézský sokol mezi Film-Noir, Terminátor mezi akčními, Vojín Ryan mezi válečnými to je Megažralok versus crocosaurus mezi - - - ? ... Ne pouhá slova nestačí, to se musí prostě zažít.

Expresionistická místnost s kubistickým nábytkem, hra světel a stínů, symboly. Divadelně natočené komorní drama. Jedinými herci tu jsou Madeleine Stowe a Alan Rickman (u které si člověk není jistý jestli hrál pouze jednu postavu. Jeho čtyř(?)-role nenechá diváka klidného po celou dobu sledování). Příběh spisovatelky, která do své dětské knížky ukryla kritiku politického režimu? Příběh ženy, která před svými problémy a trápením utíká do skrytého světa uvnitř skříně? Příběh ženy držené sadistickým vládním vyšetřovatelem? A je opravu on ten 'zlý', kdo pevně věří ve vládní politiku nebo se stal také jen její obětí? Kde je pravda a co už je lež? Nikdy nevěřte cizím lidem. Copak vás to matka neučila?