Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film Radhy Bharadwaje pojednává o mladé spisovatelce (M. Stowe) vyslýchané sadistickým tajným vyšetřovatelem (A. Rickman), která je obviněna z vkládání politických prohlášení do dětských příběhů. Celý děj se odehrává v jediné vyšetřovací místnosti v blíže nespecifikovaném moderním policejním státě. Film byl oceněn Na Mezinárodním filmovém festivalu San Sebastian 1991 Čestným uznáním. (Dhyani)

(více)

Recenze (44)

PetrPan 

všechny recenze uživatele

'Velmi silná záležitost, kde sice trochu vržou Rickmanova milovaná divadelní prkna, ale na stranu druhou je zase zajímavé sledovat kontrast mezi  právě rickmanovským divadelnictvím a filmově civilním herectvím Madeleine.  Ďábel svádí anděla, i když možná lepším výrazem je przní a neštítí se přitom ničeho, podvádí, mučí, lže, žadoní.  Ale je vůbec možné zkazit čisté nebo napravit zkažené?  Naopak od ostatních se mi tu moc líbilo originální mísení politiky a osobních aspektů, kde je totalitní režim přirovnáván k przniteli dětí, muži a vzdor, odboj proti němu onomu pošpiněnému, týranému, mučenému ale nezlomenému dítěti, ženě. Proč nekřičíme? ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Velmi zajímavé a také velmi psycho. Nicméně mi tam moc neseděl ten mix politiky jakéhosi totalitního státu se zneužíváním hrdinky v jejím v dětství. Rickman hrál parádně i když ty jeho více role byly už hodně divadýlkové a moc mi tam neseděly. Madeleine Stowe mu byla ve své křehkosti a kráse dokonalou obětí... Těžko vybrat jiný protipól sadistickému vyšetřovateli. Ano, lidskou duši nelze spoutat. Nelze ji získat ani zlomit. Pokud nechceme, nikdo se k ní nedostane. Každý si ji chrání jinak. Někdo v nebezpečí, trýzněn a mučen, přesvědčen o pravdě nakonec může získat trýzněním i vnitřní sílu, kterou dříve neměl. Už se tu pak nebavíme o zmrzačeném umírajícím tělu, ale o duchu. Je zvláštní, že ve většině režimů stále funguje jako prostředek doznání - podpis. Dobrovolný podpis podezřelého pod nějakým prohlášením. Ani ta nejhorší diktatura se jej nesnaží napodobovat, pro ně má cenu když je pravý. Když je podepsán zlomenou obětí. Jako když ďábel chce na úpis jen těch těch pár písmen tvořících jméno psané brkem smočeným v kapičce krve. Tři měsíčky česneku. * * * ()

Reklama

honajz2 

všechny recenze uživatele

Jako divadlo by to možná fungovalo, jako film moc ne. Neříkám, atmosféru tu má slušnou a dokáže ji to vytěžit z mála - což je další plus, jelikož to evidentně mělo dost malý rozpočet. Zahrané je to taky celkem dobře, jenže scénář a námět to dost shazuje dolů. Co to chce říct mi je jasné, ale nerozumím tomu, proč to ten film podává takhle. V nějaké totalitě, neznámo kdy a kde, police dotáhne k výslechu spisovatelku dětských knížek, a to z toho důvodu, že prý jsou zaměřené proti vládě. Pak se na to napojí "záhada" (s dost odhadnutelnou pointou) ohledně pozadí vzniku jedné její knížky, přičemž pomocí jejího vyluštění se sadistický vyšetřovatel (asi?) snaží zlomit duši hlavní hrdinky. Zní to zajímavě, ne? Ve finále z té hodiny a půl moc ale nevypadne. Tváří se to složitě, chytře a někdy i filozoficky, ale v tomhle směru jen zmíní pár chytrých vět, které 20x zopakuje (kdybychom náhodou nepochopili) a navíc se nejedná o nic, co by tenhle typ filmů a la 1984 nikdy neřekl, spíš naopak. Pak je v tom ještě ta finální myšlenka, ale u té nechápu, proč si pro ni režisérka zvolila sci-fi prvek, když nejvíc by vynikla bez něj. Takhle ten příběh působí dost nesourodě, jelikož to dohromady prostě nezapadá, přehnané praktiky vyslýchání (o kterých to chce být) vůbec nesouzní se záhadou ohledně té knížky a ani moc s tou sci-fi linkou. A u ostatního to platí taktéž. Mít to pořádný scénář, neřeknu ani půl slova, ale tady to vypadá, jako kdyby někoho napadly tři náměty na krátký film, splácal je dohromady a přitom neměl ani jeden z nich nějak víc promyšlený, natož aby měl promyšlené to propojení mezi nimi. Spíš to sází na tu hru na chytrý film, ale když se nad tím člověk zamyslí, samo o sobě to moc neřekne. A spíš než "film na přemýšlení" je to spíš film typu "domysli si všechno sám". Tady to fakt jen nahodí nějaké dějové linky a žádná vodítka k jejich propojení, takže si tu divák může vymyslet co chce. Příběh si ale můžu vymyslet sám, od filmu čekám nějakou jasnější vizi i ohledně toho děje. Mnoho takových těch divných filmů to v sobě má, včetně těch Lynchových. Však by jen stačilo ten totalitní svět trošku víc představit a nějak ty dějové linie propojit. A pokud to celé mělo být nějaké echt psychologické drama, ve kterém se celý děj odehrává v hlavě hlavní hrdinky, tak v tom je taky dost ale a celý ten děj by nedával moc smysl. Tohle mi prostě přijde takové dost nedotažené, co se scénáře týče. A je to škoda, protože to mělo na víc, ale nakonec je to spíš jenom zajímavý průměr. 3* ()

Jinny 

všechny recenze uživatele

Intenzivní zážitek. Madeleine Stowe je spisovatelka, v jejíž poslední (ještě nevydané) knížce pro děti "státní bezpečnost" objevila politický podtext, ve skutečnosti se ale psaním snaží vyrovnat s traumatem z dětství (to není spoiler, divákovi to dojde skoro hned). Fyzické a psychické týrání je v tomhle případě o to působivější, že jeho obětí je nervově labilní žena. Alan Rickman je vyšetřovatel, který kdysi býval profesor a dobrý člověk, ale teď si tuhle prácičku vyloženě užívá. Madeleine mlátí, vyhrožuje, hraje si s ní (a jejím traumatem) a apeluje na její rozum. Přitom se jí ale ze svého úhlu pohledu vlastně snaží pomoct tím, že ji nutí k podpisu přiznání. Tenhle bad guy je ovšem neodolatelný, kdykoliv je vůči spisovatelce vyloženě dominantní. Closet Land bohužel nepůsobí příliš filmově, ale tak trochu nevyhnutelně divadelně. "Co vás nutí k téhle práci. Je to snad nějaká psychická porucha?" ()

emma53 

všechny recenze uživatele

"Jak můžeš zavřít lidskou duši?" Už dlouho jsem neviděla tak silné a zvláštní komorní drama, jako je Closet Land, které svým podáním působí spíš víc divadelně než filmově. Depresivní studená atmosféra o kterou se postaraly kulisy a tmavé barevné ladění podkreslovaly už tak silné napětí vznikající mezi dvěma hlavními a jedinými protagonisty. Prolínání osobní a politické roviny mně trochu rušily, ale základní poselství z celého dlouhého dialogu spisovatelky a vyslýchajícího vyčnívalo zcela jasně a nakonec bylo i podtržené dovětkem v závěru. Zcela jednoznačně na mě zapůsobila druhá a finální část, ta gradace byla strhující současně i s výkony obou herců i když se musím přiznat, že Alan je Alan a z jeho výkonu jsem měla snad nejintenzivnější zážitek i když Madeleine byla na konci taky skvělá. Na některé filmy se člověk nemá dívat, když má smutek na duši a tohle je rozhodně jeden z nich. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (6)

  • Dej filmu je inšpirovaný skutočnými udalosťami čilskej aktivistky menom Veronica De Negri, ktorá bola mučená počas Pinochetovej vlády v Chile. (Elessar.)
  • Scenár sa stal základom pre rovnomennú divadelnú hru, ktorá sa hráva v divadlách ešte aj v súčasnosti. (Elessar.)
  • Film sa natáčal v Culver City na západe Los Angeles od 18. júna do 16. júla 1990. (Arsenal83)

Reklama

Reklama