imaginer21

Jdu zjevně proti proudu, ale RTD mi tímhle dílem doslova mluvil z duše. Krásná, byť teskná metafora současnému povrchnímu světu sociálních sítí, kterému vládnou často ještě povrchnější ovlivňovači (ze slova inluencer je mi dost zle). Skutečné hodnoty tatam, inteligence tatam, širší rozhled o světě a zájem o jeho budoucnost taky tatam. Tenhle díl to krásně shrnul. Černé zrcadlo jsem neviděl. Hodnotím jen jako samostatnou epizodu, ovšem mám tušáka, že můj správný odhad ohledně jedné stále se opakující tváře napříč touto sérií bude i tento díl sázet do většího kontextu. Tak jen hluboce doufám, aby to stálo za to.

Stylová jízda pro labužníky akčního žánru. David Leitch se neztrácí ani na vlnách lehčí romantiky, ačkoliv v malíku má prostě hlavně akci (s níž se ostatně vrací k žánru, který ho přivedl k řemeslu). Celá kriminální zápletka je tak trošičku odfláknutá, ale to v zásadě nevadí, protože jde od začátku o přiznanou kulisu pro to hlavní, čímž je čistokrevná vizuálně orgastická akční zábava. Vytříbený soundrack spolu s hravou kamerou dělají tohle dílko opravdu nevšedním, a to i navzdory nepříliš silné chemii hlavních protagonistů. Ryan Gosling opět nešlápl vedle a každý jeho groteskní pohled, vztyčený prostředníček (nebo dva), minimalistický pohled v maximalistickém záběru je prostě kostrou celé této nadmíru zdařilé, převážně nevážné jednohubky.

Pure joy. A Tina Turner. Scéna s přestavbou ÍPáckého centra doslova kouzelná. Objektivně by to bylo za tři hvězdy, ale když ono mi to tak sedlo zrovna do noty. Reynolds ve své klasické póze milého bručouna tentokrát hraje druhé housle přirozené Cailey Flemingové hledající cestu, jak se vypořádat se ztrátou milovaných. V kině lahodila komorní a zároveň nezaměnitelně precizní kamera Janusze Kamińskiho, dvorního Spielbergova kameramana. Randy Newman se tentorkát hudebně moc nepředřel, ale jeho hravé tóny potěšily. A příběh? Tu je samozřejmě otázka, komu byl určen. Dětem fakt ne, na to je to moc utahané a roztomilé postavičky mají málo prostoru. Konzumnímu divákovi, který holduje Reynoldsovu střelenému humoru, tentokrát taky ne. Viděl bych to na cílovku z těch, co se prostě chtěli nechat unést zamyšlením se nad podstatou fantazie v každém věku a trochu té fantazii také podlehnout. Škoda, že ÍPci nedostali víc prostoru při hledání a rozradosňování svých "páníčků". Dva jsou málo a ten zkratkovitě uspěchaný sestřih na konci mi nestačil. Hlavní pointa (a celkový závěr) se trošičku dala vytušit, zahřála však rozhodně na srdci. Celkově se Krasinski určitě nemá za co stydět, je v tom velké srdce a je to znát. Díky za rozpomenutí se na to, jakého jsem vlastně měl jako malý já svého ÍPka :)