Eržik

Cool! Není moc příležitostí kdy je tohle slovo takhle výstižné. Jediným opravdovým trnem v oku bylo to až přebytečné emoční vydírání, stačilo by toho tak 50%. Celou jednu hvězdu si zabírají neskutečné efekty, především jejich prožití v IMAX kvalitě, kdybych se na to díval jen doma na PC, tak bych to celkově bral jako silný podprůměr. Opravdu je něco jiného 2D, 3D a IMAX.

Geniální kombinace vážného tématu a humoru. Skvělé hlášky a herecké výkony. Zkrátka opakuji to co zmínila většina diváků, ale opravdu mě tento snímek potěšil a tak to chci také vyjádřit.

Písně se vážně povedli, jsou vtipné a chytlavé, celkem slušně odzpívané. Děj trochu pokulhává, ale výkony herců jsou výborné :-) Některé podoby s originálem neuvěřitelné. Cover: Fat Bottomed Girls, Don't Stop Believing, Don't Stand So Close To Me.

Trochu to bolí, hodně se chce věřit, dost čekám naději, ale skutečnost je taková, že láska sice kvete, ale i ta kytka jednou zvadne. Velmi zajímavě a pro mě poutavě vykreslený naprosto obyčejný milostný, lidský příběh a vztah. Dlouho si pokládám otázku, jestli všechna ta bolest stojí za tu počáteční krásu a štěstí, jak moc se misky převáží? Rád bych zde našel hlubší poselství a naději, ale pravda je taková, že tohle asi prožil každý a někdo má štěstí, že to vydrží nebo se to srovná a někdo zase skončí sám se vzpomínkami a bolestí. Mě Blue Valentine potěšil skvělými výkony herců, originálními romantickými momenty a překvapivě jedinečnými závěrečnými titulky, tím jakoby byl dojem ucelen.

Snad kvůli fyzické podobě Teresy Palmer a Kristen Stewart, také kvůli podobnosti osudu Melody a Melindy, mi tento snímek připomínal podobně silný komorní počin Speak. Nicméně 2:37 mě opravdu upoutalo, pustil jsem si jej vlastně omylem, nevěděl jsem co to je, tak jsem to pustil a už jsem to nevypnul. Je to ze života, je to všední a právě proto tolik chytlavé. Myslel jsem si, že jsem měl těžkou školu, ale dnes jsou děti dospělé, akorát že jsou pořád dětmi. Řeší co by neměli, vypořádávají se s tím s čím by neměli a žijí v tom, že jim nikdo nerozumí. Myslím si, že kdo to zná, tak je ohleduplnější k druhým, protože ublížit se dá snadno a následky mohou být tragické, jenže to bych si nesměl říkat - to mě se nestane...

Neuvěřitelně zpracovaná a předvedená muka, která je možné prožívat kvůli chtíči. Závislost na druhé osobě. Nesnesitelná touha. Hlava plná jen toho druhého a niterná potřeba zaplnit to prázdno v duši. Krásná a zničující láska, která začíná a končí u toho nejprimitivnějšího a nejopravdovějšího pohnutku. Tohle nezažít tak neznám svou lidskost. Ale nevymanit se z toho a jsem nadobro ztracen...

Tento seriál má být především o Addicted Anonymous - jinými slovy o Anonymních alkoholicích. Jelikož jsem členem tohoto společenství a jako alkoholikovi mi AA doslova zachránili život, tak jsem byl tímto seriálem opravdu pobouřen. S odstupem času jsem si vzpomněl na naše symbolické "Rule #62 - Don't take yourself too damn seriuosly." Takže jsem odpustil znevážovaní Programu, který vrací lidi do života a uzdravuje jinak těžce nemocné z jejich závislosti a neschopnosti vyrovnat s obyčejným životem, tak jako tomu je u mě. Pořád mi to však přijde jako podřadná legrace...

Mrazivě zachycené zoufalství a bezmoc, které provází alkoholismus a kterým trpí nejen alkoholik, ale i jeho nejbližší. V tomto filmu jde právě o bolest a beznaděj manželky, rodičů a přátel alkoholika, je zde vykreslen příběh Lois Wilson, zakladatelky Al-Anon, jehož jsem i já členem, společenství kde jsem našel lidi, kteří si prožili a prožívají stejné strachy, smutky a niterné soužení vyvolané alkoholismem blízkého člověka. Mrazilo mě však při zoufalých pokusech a selháních Billa, při jeho oddaných, upřímných, ale stále marných slibech, při vyobrazení té nutkavé posedlosti, nekontrolovatelnosti a šílenství po alkoholu a z alkoholu, které jsem jako alkoholik sám zažil a mučil jimi nejen sebe, ale i svou rodinu. Dovedl jsem se z tohoto pekla vymanit jen díky společenství, které Bill založil a které mi zachránilo život a nyní mi dává neustále naději a pomáhá ve střízlivosti. Vše co je vyobrazeno v tomto snímku, se mne dotýká přímo bytostně, probouzí ve mě vděčnost, uznání a radost, že to nejhlubší zoufalství nakonec vyvolá tu nejsilnější touhu a víru. God, grant me the Serenity to accept the things I cannot change, Courage to change the things I can, and Wisdom to know the difference...

Neskutečně poutavé. Nenapadá mě nic jiného než: realistické sci-fi, blízkost a opravdovost děje, až jednoduché principy, opírající se o dávno známé technologie z jiných vesmírných příběhů, které jsou zde, ale zcela jasně přiblíženy a vysvětleny. Star Wars zaujmou svou epičností a rozsahem. Star Trek dobrodružností a rozmanitostí. Galactica je však nejvíce lidská, emotivně příbuzná a celkově dojemně napínavá. V jednoduchosti je síla a v hloubce krása.

Mohl bych tu pět pouze chválu na Ellen a je fakt že tři hvězdy ze čtyř jsou skutečně kvůli ní. Ale snímek celkově mě zaujal, netradiční pojetí se cení, příběh to tak vygradovalo a veškeré naděje, které jsem si v průběhu dělal se postupně jen vytrácely v stále tragičtějších skutečnostech. Povedené, živé, poutavé a hlavně prostor pro jedinečnou Ellen.