2:37

Popravdě řečeno, žádné velké emoce ve mně film nevyvolal. Na to je tam až příliš mnoho klišé. Od šikany, nepochopení, namachrovaných frajírků až po homusexualitu a znásilnění. Těch problémů je na jednu školu a na jeden den až příliš. Na nejdůležitější otázku ''Kdo?'', kterou jsem si kladla po celou dobu filmu, se mi taky nedostala příliš uspokojivá odpověď. Chápu, že každý má svou hranici někde jinde a každý své problémy řeší jinak.. ale tady se mi empatie vyhnula velkým obloukem. Plusem zůstává zajímavý styl, který se střídá s osobními zpovědi, díky kterým po stopadésáté zjišťujeme, že dospívání vůbec není lehké. Ale o tom už ví každý z nás. (07.08.2013)

(Nevinná inšpirácia Gus Van Santového Elephanta sa tu zmenila na tvrdý kopirák). Ťažkonážna psychologická sonda do jedného atipického dňa, "ktorý sa už stal". Perfetkná hrá s divkámi a krásne podavané emócie. Pri začiatočnom (dokumentárnom) intre som skoro zomrel bláhom. Záver silný, ale čakal som trochu viacej, takže aj napriek tomu, niečo čo ma trochu emocionále (po dlhšej dobe) zasiahlo. (08.08.2013)

Jeden den na typické (?) australské střední škole. Ač to na první pohled vypadá, že jde o další bezútěšný film o dysfunkčním školském systému, není tomu tak, tady je škola pouhá kulisa čistokrevnému dramatu o současných dospívajících. Musím uznat, že na problémy adolescentů je nahlíženo citlivě a asi i sofistikovaně, jen jsem se nemohl zbavit dojmu, že koncentrace nešťastných životních osudů byla na jednu školu a jeden den až příliš vysoká. Zajímavá je jistě forma - tvůrci skládají před divákem mozaiku z jednotlivých střípků kruhu života několika mladých hrdinů a je velmi pečlivě zdůrazněno, že každý střep má hned několik hran, skrze něž se nahlížená realita může jevit rozdílně. Navíc je tu rozděleno pásmo vypravěče a pásmo postav, prvé v pseudodokumentární černobílé formě stylizovaných interview, druhé pak v mírně časově posunutých kratších sekvencích. Naprosto mrazivá je závěrečná scéna, která pointuje rámcovou kompozici celého filmu - tvůrci velmi rafinovaně vedou diváka v průběhu děje k vědomému tipování, kdo může za dveřmi skončit, a může to být skutečně každý z hrdinů - o to víc je pak finále šokující a dává celému snímku nový, hlubší smysl... (28.09.2012)

Zozačiatku to vyzerá ako úplne bežný film o stredoškolákoch, ale nie je to tak. Viem, je to moja slabosť, ale ten koniec mi privodil toľko myšlienok, že ma to na nejaký čas vyradilo z prevádzky. Tento svet patrí takým obyčajným, falošným, alebo povrchným ľuďom a podvraťákom, ktorí sú v podstate všetci takí istí, a tí skutoční, o ktorých treba stáť, sa v tej mase stratia, nezostane im nič. Mimochodom, je to natočené podľa skutočného príbehu. (08.01.2017)

My (EX)TOP10: Úžasný a postupem času čím dál více depresivnější psychodrama. Film popisující jeden den na střední škole z očí studentů, kteří to ve školním prostředí nemají vůbec jednoduché a své dosti vážné soukromé problémy emotivně prožívají na střední škole. Líbil se mi také ten dokumentární průsmyk výpovědí studentů, to dodávalo filmu, který je inspirován skutečným příběhem, na atraktivitě a závěrečná scéna, kde si mladá dívka pořeže žíly na ruce a následovně můžeme vidět ve velmi dlouhé scéně za doprovodu mé oblíbené skladby Pie Jesu, její poslední minuty života, to bylo hodně depresivní. Miluji filmy, kde příběh skončí tam kde začal! "Víte, někdy je člověk tak zahleděnej do svých problémů, že zapomíná na druhý." (06.06.2013)