sedm.1

Hollywood se pokusil o vlastní verzi Lásky nebeské, ovšem i přes hvězdné obsazení zůstal pěkný kus cesty za ní. Přitom ale nemohu tvrdit, že by v nějakém ohledu tento film vyloženě selhal, jen prostě nefunguje a už vůbec nepůsobí pravě tak emočně silně a pozitivně jako zmiňovaná britská klasika. Nejvíce se tedy američtí tvůrci nechali inspirovat odvyprávěním zápletky, kdy se též po celou dobu prolínají osudy různých postav, aby se nakonec navzájem všemožně propojili, což i zde docela zafungovalo, ovšem problém byl v tom, že zatímco příběhy jednotlivých postav z Love Actually byly originální, nápadité a výrazné, zde mi přišli vesměs stejné a tuctové. Navíc mi v nich chyběl i humor, který v Lásce nebeské měl své velmi důležité místo, zde se ale jednoduše vůbec nevyskytuje. Velmi mi zde pak chyběly i nějaké výrazné postavy, kdy zatímco opět Love Actually jimi doslova přetékal, zde mě nenapadá jediná, která by na sebe strhla větší pozornost, či by byla jakýmkoliv způsobem jinak zapamatování hodná, prostě všichni hrdinové a hrdinky jeli ve svých kolejích a nic víc. A ani po emoční stránce to také nešlape nějak vyloženě působivě, všechny ty city mi přišli na sebe až příliš vyumělkovaně našroubované a jen těžko uvěřitelné. Zkrátka, Na SV. Valentýna je sice pohodová podívaná, ovšem ani zdaleka není tak působivá a zábavná, jako již několikrát zmiňovaná Láska nebeská, se kterou ji musím ale prostě srovnávat, neboť ta inspirace je tu skutečně až příliš očividná.

Mrazivě reálný příběh manželského páru, který je působivý především díky tomu, že se ve Wheelerových prostě muselo najít minimálně 90% všech manželských dvojic, a je zcela jedno, zda-li jde o pár žijící v 50. letech minulého století, nebo v současnosti, jde-li o pár z Ameriky, Asie nebo Evropy, prostě jde o tak ukázkové soužití obyčejného, tuctového a uvěřitelného manželství, se všemi jeho charakteristickými rysy, že je to fakt síla a jsem přesvědčen, že znepokojí a rozvíří nejeden vztah. A má slova potvrzuje navíc i fakt, že pánské publikum jasně stojí za DiCapriovou postavou a naopak to dámské za jednáním Kate Winslet, prostě věrohodnost Nouzového východu je doslova dech beroucí a vede určitě k pozastavení se a k zamyšlení se nad vlastními životy, natolik je totiž tento snímek fungující a působivý. Jinak obrovský podíl na přesvědčivosti celého filmu nese samozřejmě i ústřední herecké duo, kdy jak Lea, tak Kate řadím mezi vůbec ty nejlepší herce současnosti a zde to svými strhujícími výkony jasně dokazují. Ovšem opomenout nesmím určitě ani Michaela Shannona, který se tu objevil sice jen dvakrát, ovšem pokaždé zapamatováníhodně a velice efektně. Proč nakonec ale nedám pětihvězdičkové hodnocení, je za emoce, neboť právě po této stránce mě Nouzový východ krapet zklamal a jsem přesvědčen, že je šlo v mnoha scénách vyvolat daleko silněji a výrazněji. Jinak jde ale bez diskuzí o skvělou podívanou, při které ovšem cílovému publiku bude spíš tuhnout krev v žilách, než aby se u ní bavil. Jako se to stalo právě mně.

Bone Tomahawk, aneb, jak jsem se nechal nachytat. Důvěra v mé oblíbené uživatele a jejich tipy byla vždy vysoká, nicméně tímto snímkem byla bohužel hrubě narušena. No, není zkrátka každý den posvícení, že? Vynášení této podívané do nebes je totiž vážně zcestné a navíc mě rozlítilo, že právě okolnosti, kvůli kterým se zde film dostal do červených procent, tak mě zklamali nejvíc. V čem se s ostatními shodnu je tedy určitě ubíjejících prvních devadesát minut, kde se nejen že nic neděje, ale postavy zde navíc i žvatlají o takových hloupostech a zbytečnostech, že mi to nepřišlo ani tak jako hoďka a půl, jako spíš dvě a půl hoďky. Poté však měl přijít avízovaný masakr a já zbystřil. No, na očekávaný masakr ale samozřejmě nedošlo, pokud tedy ovšem někdo za brutální jatka považuje sedm výstřelů a jedno seknutí sekerou, tak pardon, v tom případě to byl masakr jako kráva. Rozhodně mě též ani trochu neoslovili ony „úžasné“ herecké výkony přítomných pánů, Russell dělal jen znuděný ksichty, Wilson přehrával až jsem se za břicho popadal, Jenkins fajn, jen škoda že jsem ho poznal až skoro ke konci, a tak jediný Fox mě trochu upoutal, ale to bylo fakt dost málo. Co se trikové stránky týče, tedy té použité v závěru filmu, tak kde nejsou prachy, zázraků se nedočkáš a talentem v tomto ohledu navíc tvůrci též dvakrát neoplývali, takže i tady slušná bída. A co se celkově zápletky týče, roztáhnout tu prostoduchost do více než dvou hodin byla jednoznačně sebevražedná mise a podle toho to také dopadlo, kanibalové na divokém západě tedy sice byla možná fakt originální myšlenka, ale její zpracování se slině vymklo a v mých očích z toho vznikla pouze dvouhodinová, nezáživná nuda. Já tu zkrátka nemám vážně moc možností, co bych zmínil jako pozitivum, i westernová atmosféra či stylovost mi tu přišly zcela mimo mísu, takže prostě ne, Bone Tomahawk si skutečně takovou pozornost a tak vysoké hodnocení vážně nezaslouží.

To tak jednoho dlouhého, zimního večera, plácajíc se od ničeho ještě k většímu ničemu, plácnu sebou k telce a netušíc co mě čeká, zvolím jeden z komerčních kanálů, vysílajících jeden ze svých osvědčených „skvostů“, nějaký to –xtý díl Prcičkovské série. Inu, což se může stát, řeklo si mé důvěřivé druhé Já a nevědom si následků, rozhodl jsem se následně věnovat tomuto snímku svou veškerou pozornost. Nevím tedy, čím to bylo v oněch osudných chvílích způsobeno, ale byl jsem bohužel takový idiot, že ani po deseti, ba ani po dvaceti minutách filmového teroru a nekonečných muk, jsem nedokázal tu svou línou prdel zvednout a s děsem v očích utéct a absolvoval jsem celé to utrpení až do závěrečných titulků. Pravda, poté jsem potupně vrhl, a ještě ve tři ráno jsem čuměl do stropu a děkoval Satanovi, že jsem ten neuvěřitelný zážitek dokázal překonat bez ještě větší újmy, než byla jen jedna mrzká šavle, nicméně poučení z této zkušenosti pro mě plyne jedno jediné, a to nečum na něco, o čem víš, že prostě nedáš, když na to nemáš! Celá tato série zkrátka měla samozřejmě skončit spolu se základní sestavou ve třetím díle, aby se na ní vzpomínalo jen v dobrém. Ovšem nejen v našich končinách se osvědčená značka dře až na dřeň, a tak nakonec vzniklo už asi dalších devětasedmdesát pokračování a právě Nahá míle je jedním z nich. Co k té podívané tedy smysluplného podotknout. Že bych něco zmínil o zápletce? Počkat, to je blbost, to zápletku nemělo, vole! Co třeba herci? No, ikdyž herci, spíš neošklivý kolemjdoucí, co se byli ochotni na požádání svléknout. Tak co třeba nápaditost, originalita, spád, styl? Aha, zase nic. Ale tedy o vtipnosti tu ale něco zmínit vážně můžu. Ten film není vůbec vtipný. A je to. Suma sumárum, prvotřídní hnůj a blitky. Ámen!

Po dlouhé době komedie, co mi opravdu sedla a především, co mě skutečně upřímně pobavila. A je úplně jedno, že co se zápletky týče, tak jde o jednu obrovskou, nereálnou naivnost, o finálním souboji pak radši ani nemluvě, ale je to zpracované tak perfektně, že před tvůrci smekám a naprosto jim tu jejich neuvěřitelnou nesoudnost odpouštím. Profesor v ringu totiž boduje téměř ve všech směrech a to i v těch vážně nečekaných. Že tedy půjde o skutečně vtipný film, jsem trochu očekával, přeci jen Frank Coraci už párkrát ukázal, že má ve svých komediích smysl pro fungující a trefný humor a Kevin James pak na tomto poli je též pro mě osobně zárukou kvalitní zábavy, ovšem že to celé bude tak dokonale fungovat i po stránce akční, respektive že mě veškeré zápasy z UFC arén téměř posadili na zadek, to tedy fíha. Přehledné, nápadité, dynamické, choreograficky nadmíru dobře zpracované a navíc Jamesovi jsem jeho souboje naprosto věřil, a to jako fakt, to si vážně nedělám prdel, no prostě paráda. Zápletka má pak i navíc spád, ostatní herci ve svých postavách též perlí, ikdyž Bas Rutten je tedy ještě o několik tříd výš než ostatní, atmosféra ze zápasu UFC také velmi překvapivě strhující, fakt jsem jen čuměl. Takže já si prostě tentokrát dovolím v udělování * krapet nadhodnotit, ale tato podívaná si to zkrátka opravdu zaslouží, a to i přes svou šílenou dějovou nesmyslnost, ale když komedie s obtloustlým bojovníkem má mnohem větší grády, styl a koule než většina současné čistokrevné akční produkce, tak já tleskám, dávám jasný palec nahoru a hodnotím nadprůměrně.

Rok 2016 začnu komentářem k jednomu ze svých největších filmových restů, a to sérii Star Wars, konkrétně tedy k prvnímu, respektive čtvrtému dílu, Nové naději. Já tedy hned na úvod musím poznamenat, že tento můj rest, lépe řečeno bojkot, byl z mé strany poměrně dost záměrný, neboť všechny tyhle vesmírné taškařice, jako Star Wars a Star Trek mě nikdy nijak moc netankovaly, jednoduše jsem se jim vyhýbal a tu celosvětovou mánii jsem nikdy nechápal. Ale jednou to přijít muselo a já se musím přiznat, že hned Nová naděje mě velice mile překvapila, a to prakticky ve všech ohledech. Co jsem tedy očekával, bylo, že je to celé neuvěřitelně naivní podívaná, která má ze všeho nejblíže k pohádkám. Co jsem ale opravdu nečekal, bylo, že mě ta pohádka bude tak moc bavit. Rozjezd byl tedy takový dost pozvolnější a rozpačitější, ale zhruba po tři čtvrtě hodince to nabralo neuvěřitelné obrátky a až do konce se jednalo doslova o strhující jízdu. Akce bylo více než dost, efekty byly na danou dobu neuvěřitelně výrazné, působivé a fantastické, postavy a jejich představitelé výborné, zápletka měla náboj a napětí, vtěsnaly se sem i fungující momenty humoru, opomenout pak nemohu samozřejmě ani geniální hudební doprovod, který celému filmu dodává skutečně nevídanou sílu, prostě celkově překvapení a zábava jako hrom. Samozřejmě, jak už jsem ale zmiňoval, a to neomluví ani rok vzniku, tak můj jinak v celku pozitivní dojem mi narušovala neskutečná naivita celého tohoto vesmírného dobrodružství, a to též ve všech ohledech, nejvíce se to projevilo ale při soubojích, které působili daleko více směšným, než dynamickým způsobem, ale jelikož jsem to tedy bral jako tu pohádku, tak nějaké drsné a nekompromisní řežby a palby se opravdu očekávat nedaly a ve výsledku mi to nakonec až tak nevadilo. Takže, ikdyž se se stejně Star Wars asi určitě nestanou mou novou kultovní sérií, nestane se ze mě jejich fanoušek number one a ani jí stejně nezačnu považovat za až tak zásadní a převratnou filmovou událost jako ostatní uživatelé, tak přesto jsem se u Nové naděje opravdu nadmíru neočekávaně dobře bavil, a do dalších dílů půjdu už z daleko větší chutí a vervou, ale zároveň i očekáváním, jestli si dokážou nastavenou laťku kvality a zábavy udržet i ony. Zatím tedy ale velice příjemné překvapení.

Působivě stylizovaný a výrazně atmosférický snímek, což jsou jinak pro film sice dvě velmi důležitá pozitiva, ovšem v tomto případě jsou zcela upozaděna neskutečně promarněným potenciálem ústřední zápletky, která nabízela originalitu, nápaditost, dynamičnost a zábavnost, ovšem tvůrci tím vším naprosto nesmyslně a nekompromisně pohrdli a ve výsledku natočili podivný paskvil, který sice nelze jednorázově zcela odsoudit, ale prostě ta promrhaná možnost udělat fakt kulervoucí jízdu mě při závěrečných titulcích vážně bolela. Mě by se to celé líbilo, a podle mě to tak i mělo být, jako nekompromisní, krvavé, nekorektní béčko, prostě sekec mazec jízda, ovšem tvůrci zřejmě zatoužili během natáčení po vyšších ambicích, chtěli zabrousit do áčkových vod a oslovit i to intelektuálněji osvícené publikum, což pak ale film nakonec potopilo a učinilo z něj právě ten nevyvážený kočkopsí zákusek. Celý ten postapokalyptický námět o posledním útočišti na zemi v jedoucím vlaku je totiž fakt nápad k nezaplacení, stejně tak jako ono samotné společenské rozdělení a následná revolta proti stanovenému systému, a nakonec ani závěrečné zúčtování a pointa nejsou vůbec špatné, ale to zpracování, kdy mi především vadilo, že se tvůrci vlastně nedokázali vůbec rozhodnout, jak to celé pojmou a podají, to mně fakt frustrovalo a ubíjelo. Chvíli to totiž byla akční jízda, chvíli temný thriller, pak emoční drama, pak zas efektní show, od všeho na přeskáčku po troškách, ovšem absolutně nic pořádně, působivě a důmyslně. Akce tak byla zpracovaná nenápaditě, nedynamicky, nepřehledně a častokrát i úplně mimo kameru (???), thrillerové momenty neměly vůbec šťávu ani napětí, dramatické vsuvky působily spíš směšně a nemístně, a zbytečně "velkolepé" efekty jen ukázaly, o jak nevyzrálou a múzou nepolíbenou produkci vlastně šlo. Celá ta výprava po vlaku za „lepším životem“ tak ve výsledku dopadla především právě díky žánrové rozkolísanosti dost nezáživně, s roztříštěnou zábavností, momenty nadšení a intenzity pravidelně střídaly momenty zoufalství a opovržení, prostě celé to působilo jako naprosto nekompaktní zážitek. Po herecké stránce pak film dopadl téměř stejně, na jedné straně tak byly k vidění výborné, a třeba v případě Tildy Swinton, až strhující výkony, naopak takový Chris Evans, jako ústřední hrdina, byl opravdu nepřesvědčivý a mdlý, až hanba. Snowpiercer tak nakonec sice za pozornost asi stojí, ovšem velké věci od něj očekávat nemá vážně smysl.

Tísňová linka je určitě nenudícím thrillerem, jehož největší předností je jeho skutečně až dech beroucí spád a režisérský um, udělat i z těch nejprofláklejších a nejobyčejnějších scén vážně napínavé a především fungující úseky, a že jich tu není vůbec málo. Navíc se tu podařila navodit i slušná gradace, která k působivosti nepotřebovala žádný šokující zvraty, ale vystačila si s klasickou úderností a napětím, kterého tu je též více než dost a bylo vážně kvalitně zpracované. A líbilo se mi i závěrečné, nečekaně nekompromisní zúčtování. Samotná zápletka je jinak velice prostá a přímočará, ovšem pořád se něco děje, má švih, je zábavná a hlavně v ní fungují i silné emoce, takže ta celková jednoduchost ve výsledku vůbec nevadí. Navíc mě zde i oslovilo i velice působivé zpracování práce operátora tísňové linky, díky čemuž jsem si až nyní skutečně uvědomil, že tenhle flek není asi opravdu žádná prdel, spíš naopak, je to fakt síla. Velkým přínosem pro film je pak i obsazení, Halle Berry podala velmi uvěřitelný a emočně působivý výkon, a Michael Eklund si svého maniaka obrovsky vychutnal, též skvěle odvedená práce. The Call je zkrátka příjemná podívaná, která i přes svou neoriginalitu a běžnost dokáže strhnout a v rámci žánru spolehlivě zabavit.

Přestože určitě nechci tvrdit, že Ant-man je nezábavný, nevýrazný, či dokonce snad až špatný film, tak přesto musím konstatovat, že co se týče nové vlny superhrdinských podívaných, tak bohužel právě tento biják patří určitě k těm nejslabším. Hlavní problém Ant-mana spočívá v tom, že mě sice ani v jednom ohledu vyloženě nezklamal, zároveň mě ale ani v jednom ohledu nedokázal vyloženě zaujmout, nadchnout, či jinak oslovit, prostě vše funguje jak má, ale v ničem nějak zajímavěji. Ant-man tak není tou pravou, strhující jízdou, jakou nám nabízejí ostatní komiksové pecky, je tu méně efektů, je tu méně akce, je tu méně humoru, prostě je tu všeho méně a v tomto případě prostě neplatí, že je někdy lepší méně než více, protože já od těchto filmů chci jen více a více a více. A Ant-man to jednoduše nenabízí. Navíc ani představení samotné postavy Ant-mana a jeho získání superschopností není zpracované nějak vyloženě působivě, či nápaditě, celé se to pak žánrově pere někde mezi odlehčeným rodinným dramatem a dětinskou komedií, a to na úkor všeho ostatního, načež ani závěrečné akční finále mě vůbec nepřesvědčilo o tom, že bych mohl být z této podívané nějak odrovnán. Zápletka pak má sice spád a pár originálních momentů, na druhou stranu mi tu ale chybí ta nesmírně důležitá komiksová stylovost a atmosféra, takže i to filmu ubírá na výsledné kvalitě a působivosti. Ještě co se obsazení týče, Paul Rudd jako hlavní hrdina je fajn a mezi ostatními „kolegy“ se určitě neztratí, Douglas bez námitek, Lilly pěkná ale nepřesvědčivá, Stoll jako záporák slušnější průměr a komická figurka Peňa výborný a zábavný. Mé jemné zklamání tedy možná pramení i z toho, že jsem se na nového superhrdinu těšil až příliš, ale zkrátka ikdyž jsem se opravdu příjemně bavil, tak tentokrát o komiksovou pecku vážně nejde.

Upřímně jsem nevěřil, že by se mohl druhý Méďá svou ulítlostí a nekompromisním a drsným humorem vůbec jen přiblížit, natož pak se vyrovnat, fakt šílené, ale opravdu vtipné jedničce, jenže opak se stal pravdou a MacFarlane se tu utrhl ze řetězu snad ještě víc, což znamená, že Méďa 2 je šílenost na druhou a já se fakt dávil smíchy. MacFarlane tu tak znovu boří veškeré hranice korektnosti, slušnosti a přístupnosti, seká jeden ultimátní fór za druhým, na nějaké ohledy tu není absolutně čas, prostě nářez, který ovšem nedocení samozřejmě úplně všichni, neboť především publikum KND (klub náročného diváka) bude jen zvedat oči v sloup, co za drzé, neinteligentní a nesmysluplné vtípky tu padají z nejen medvědích úst 8D. Toto duchaplné publikum se tedy na tuto úroveň fakt asi nedokáže snížit, ale pro zbytek normálních lidí to je fakt fungující úlet. Zápletka je každopádně znovu docela fajn, ikdyž stejně jako v jedničce slouží spíš jako doplňek k dovádění ústředního dua, než jako plnohodnotná součást filmu a i tempo se pak drží po celou dobu na velice slušné úrovni, bez jakýchkoliv hluchých míst. Trochu problém mám s castingem, kdy tedy nehodlám hodnotit výkon samotného Méďi, ikdyž nutno podotknout, že po trikové stránce je to opět bomba, spíš mi ale stejně jako v jedničce zrovna dvakrát nesedl Mark Wahlberg, kterého jinak zbožňuju, ale do této role mi prostě nesedl a vrcholem je pak obsazení Amandy Seyfried, kterou fakt upřímně nesnáším a zde jako náhrada za dokonalou Milu Kunis je v porovnání s ní snad ještě trapnější a ohavnější než kdy jindy, ikdyž musím zároveň přiznat, že za ten fór na její účet z Glumem to její obsazení možná tedy i stálo. Méďa 2 je zkrátka záležitost pro publikum, které se dokáže povznést nad jeho jednoduchostí, neintelektuálností a vulgárností a které se dokáže především odvázat, a toto publikum pak může být s tímto pokračováním určitě spokojené.