sedm.1

Co jsem mohl sakra očekávat od akčního filmu, kde je hlavním hrdinou třináctiletý kluk? Nesoudnou, naivní, přihlouplou píčovinu. A taky se tak stalo. A já jsem v podstatě stejně naivní a přihlouplý, jako právě tento samotný film, když jsem to vše věděl a přesto jsem do něj nakonec šel. Tu jedinou hvězdičku každopádně dávám za překrásné záběry úchvatné přírody a samozřejmě za Samuela L. Jacksona, který sice nikterak onu celkovou dementnost snímku jakkoliv nezachraňuje, ale alespoň je to jako vždy cool sympaťák a výrazná figurka. Zbytek je ale skutečně nehorázná zhovadilost, překonávajíc i ty nejšílenější představy, co lze ve filmu snad ještě vymyslet a ukázat se jako tvůrce - tupec. Mě tyhle filmy prostě fakt uráží. Spravedlivý, hrdinný a samozřejmě neohrožený prezident USA, ustrašený chlapec, co nejdřív nevystřelí ze svého luku ani na dva metry, aby pak v tom nejdůležitějším, „zlomovém“ okamžiku, s výrazem Johna Ramba, svým šípem pomalu sestřelil vrtulník, pomalu nejzákeřnější a nejnebezpečnější teroristi světa jako vypadnuvší z grotesky Charlieho Chaplina, zápletka svou trapností a směšností by byla určitě vhodná tak akorát jako předloha po nějakou třeskutě vtipnou parodii, stejně tak jako všechny ty infantilní zvraty v ní použité, a happyendový závěr, sloužící čistě jen jako spolehlivý, očistný klystýr. Toť veškerá náplň této podívané, která je fakt nestravitelným kouskem, žánrovou zrůdností, nesoudným paskvilem, prostě na tento film bych doporučil svou pozornost skutečně nezaměřovat.

Totální filmová žumpa!!! Co to vůbec do prdele jako mělo být? Já tyhle zhulený filmy, s naprosto dementníma postavama a fakt infantilním humerem mám docela v oblibě a naprostá většina z nich na mě většinou kupodivu i poměrně zafungovala, ale s takovou vypatlaností jako zde jsem se snad ještě nesetkal. Že celá ta zápletka je jedna obrovská zoufalost, kterou vymýšlelo tak maximálně pětileté děcko, to bych možná ještě u tohoto typu filmu dokázal akceptovat, ale že zde nezafungoval ani jeden jediný vtípeček, že se zde všichni chovají, a v podstatě i hrají, jako skuteční retardi a že to je tak strašně amatérsky natočený, tak to jednoduše tolerovat už ale nemohu a ani nehodlám. Chvilku jsem tedy koketoval s myšlenkou, že bych téhle stoce tu jednu hvězdičku dal za Justina Longa, který jediný trochu splňuje, co by tento druh filmu měl svému publiku přinést, vše ostatní kolem něj je ale tak nesoudně pitomý a trapný, že si to nezaslouží skutečně nic jiného, než ten nejryzejší ODPAD!

Z mé nejočekávanější pecky letošního roku mám bohužel více než rozpačité dojmy, ba dokonce se převažují spíš až k těm negativním pocitům. A moc to bolí, neboť jsem od tohoto snímku čekal opravdu strašně moc, ale výsledek mě vážně nepotěšil a hned na začátku musím konstatovat, že tímto způsobem tedy nemá DC, tedy minimálně u mě, šanci Marvelu nějak důstojně konkurovat. A přitom vše hrálo celému projektu tak do karet. Dva superhrdinové, kteří patří mezi naprosté top filmové postavy, obsazené skvělými a charismatickými herci, dirigovaní snad nejlepším možným režisérem, a přesto všechno to nějak celé nezafungovalo. Každopádně je nutné podotknout, že zfilmované světy Avengers a počínající Ligy spravedlivých budou zřejmě dost odlišné. Zatímco Avengers jsou totiž především oddychovým, velkolepým popcornem, tak DC svět je o dost temnější, dramatičtější a jak jsem již z několika ohlasů slyšel a určitě s tímto názorem souhlasím, je i mnohem „dospělejší“. To by ovšem nebylo až tak na škodu, kdyby to ale nebylo na úkor dynamičnosti, efektnosti a akčnosti filmu. Jinými slovy, Snyder a celé studio vsadilo spíš tedy na kvalitu, než kvantitu a já si vážně nejsem jistý, zda-li je zrovna tohle, v tomto typu filmů, ta nejlepší možná cesta. Nehledě na to, že pak ani navíc ta kvalita není až taková, aby mohl Úsvit spravedlnosti získávat vesměs kladné body alespoň tedy za ní. Další, co mi moc nesedlo, byla neuvěřitelná nasranost obou hrdinů na život. Já tu totiž viděl jen dvě neustále zamračený, mrzutý, nehorázně pesimistický, unavený, životem otrávený postavy, které by se na všechno nejradši hned vybodli a vlastně uvažují stylem, že smrt by pro ně byla vlastně vysvobozením. To mi fakt zrovna k těmto dvě superhrdinům vůbec neladí, té temné, psychologické zátěže na obě postavy je zde zkrátka až moc a udělat z nich až takové nasrané trosky bylo prostě špatně. Když jsem u postav, zmínit musím ještě Jesse Eisenberga v roli Lexe Luthora, neboť to je neskutečný provar, jak herecký výkon, tak samotná postava patří mezi vůbec ty nejhorší komiksové záporáky, nudný, nezajímavý, vlažný, prakticky nulově nebezpečný, to se prostě fakt silně minulo s účinkem. Jak už jsem naznačoval, velmi zklamán jsem byl i z množství akce, soubojů a efektů, kdy oproti ostatním superhrdinským filmům tu toho bylo opravdu mnohem, mnohem méně a navíc když už něco přišlo, o nějaké výraznosti či ojedinělosti asi nelze také hovořit. Ani samotná zápletka není nikterak strhující, napínavá, či jiným způsobem nějak působivě zábava, hodně se tu mluví, hodně se dramatizuje a velkou roli zde měli sehrát i emoce, které na mě jen tak mimochodem, působili ale též velice chladně, až odtažitě. A co se závěru týče, konkrétně postavy Supermana, to si jako udělali tvůrci už ale opravdu prdel, ne? Je mi jako jasný, že to s ním nebude nakonec až tak žhavý, jak to vypadá, ale tady zašli už vážně za hranici mé únosnosti. Abych to už ale tedy nějak shrnul, Úsvit spravedlivých mě zklamal, já nejsem spokojený prakticky ani v jednom ohledu, film nefunguje, nešlape, a tak krom atmosféry a stylovosti zkrátka jako celek selhal a nezapůsobil. Tady je prostě v dalším díle zatraceně co napravovat!!!

Veskrze průměrný film, od kterého jsem čekal tedy jednak trochu něco jiného, ale především něco daleko zábavnějšího, a to prakticky ve všech ohledech. V srdci moře totiž není ani pořádně dobrodružný, ani pořádně akční a už vůbec ne napínavý. Navíc se musím přiznat, že jsem čekal, že bude i o daleko silnějších a působivějších v emocích, o což se sice tvůrci též snažili, ale ani to nedopadlo nikterak valně, prostě zklamání. Zápletce pak chybí mnohem větší dynamičnost, živelnost a více strhujících a výraznějších scén, kdy tato slova naplňují snad jen dva momenty, a to je na takovýto film fakt zatraceně málo. Pochválit tak tedy mohu snad jen vizuální stránku filmu, která sice nepůsobí nějak efektně, či draze, ale spíše zajímavým a neotřelým dojmem, a pak herecké obsazení, které vesměs tvořilo výrazné osazenstvo, kdy mě krom hvězdného Hemswortha určitě zaujali ještě i Walker, Murphy a nezklamal určitě ani mladičký Holland. In the Heart of the Sea je tak ve výsledku film, který tedy sice není nikterak výrazný, či působivý a bohužel ani dvakrát záživný, nicméně ho úplně ignorovat je též nesmysl, na to zas své jisté kvality má.

Ač mě to všeobecné pohoršení nad tímto snímkem neskutečně štvalo a vůbec jsem té doslova masové kampani nevěřil, nyní musím skutečně jen konstatovat, že jde snad o ten fakt nejhorší found footage, který jsem kdy viděl. A smutnější je to o to víc, že je pod ním podepsán Oren Peli, tedy tvůrce Paranormal Activity, filmu, který právě spustil lavinu filmů, zpracovaných tímto působivým stylem. V tomto snímku prostě ale nefunguje vážně nic. Samotná myšlenka tajemství Oblasti 51 je přitom nápad k nezaplacení, tak jak mohl Peli natočit tak nezáživný film, to mi prostě hlava nebere. Zápletka je naprosto o hovně, nějakých 70 minut se neděje ale absolutně vůbec nic, a když se to pak ke konci přeci jen krapet pohne, tak z toho stejně vyplyne prakticky jen bezmyšlenkovitý a tápající blábol bez vyústění. Kupodivu zde naprosto chyběla i atmosféra a napětí, což jsem u tohoto druhu filmů snad také ještě nezažil, a že mám v tomto ohledu nakoukáno. Herecké obsazení jinak též nudné a nevýrazné, tempo žádné, prostě je mi to líto, ale tohle je skutečně zbytečný film, který krom nudy nenabízí vůbec nic jiného.

Můj oblíbenec Alexandre Aja sice opět nezklamal, nicméně si nemohu odpustit ani poznámku, že se v tomto svém nesporně originálním a nápaditém snímku krapet i zamotal, jinými slovy, přestože jde tedy o zábavnou a svěží podívanou, tak se tu vyskytuje spousta scén, které minimálně budili podezření, že to Aja neměl vůbec pod kontrolou, a to v tom smyslu, že mi to v nejednom momentu nedávalo až takový smysl. Nebudu tedy určitě zabíhat do jednotlivostí, ale jsem přesvědčen, že scénář mohl být stoprocentně vypiplanější a komplexnější, než tomu nakonec ve výsledku je. To je ale každopádně jediná výtka, k této jinak vážně cool jízdě, která je nápaditá, vtipná, se slušným spádem, několika skvělými zvraty a poměrně drsným finále, které mě opravdu pobavilo. Po efektní stránce mi to celé přišlo docela lacinější, ale v tomto případě bych to nebral za až tak velký prohřešek, neboť naproti tomu to slušně vynahradila fungující atmosféra a napětí. A co se obsazení týče, zde jasně kraluje Daniel Radcliffe, který se třeba na rozdíl od Elijaha „Froda“ Wodda již od své „doživotní“ role dávno odprostil a jeho výkony stoupají skutečně film od filmu. Jen tedy škoda, že zbytek castingu ale bohužel už takový zázrak není. Takže, Horns mohu s klidným svědomím pochválit a být z celého filmu spokojený, ale bez diskuzí jsem i přesvědčen, že to mohl být daleko větší a vychytanější odvaz.

Jedna silnice, jedno auto, jeden řidič a jeho telefonní hovory. Toť kompletní výplň zhruba osmdesátiminutového filmu. Může být něco takového vůbec funkční a zábavné? Může a zatraceně dobře. O zápletce zde nemá tedy cenu diskutovat, tady jde jen o čistě bravurní scénář, jenž byl zpracován fantastickým způsobem. Podán upřímně, lidsky, reálně, emočně neuvěřitelně silně, prostě lahůdka, která svým způsobem strhne a stačí k tomu opravdu jen tak málo. Celé je to pak samozřejmě podpořeno fantastickým výkonem Toma Hardyho, bez čehož by to také určitě nebylo ani zdaleka tak působivé a fungující, a právě Hardy zde dokázal i těm nejposlednějším pochybovačům, o jak skvělého, výrazného a v podstatě i výjimečného herce jde. Já se musím každopádně přiznat, že jsem upřímně pochyboval, že by něco takového vážně mohlo vůbec fungovat, natož pak jako "obyčejné" drama, jsem ale opravdu upřímně rád, jak moc jsem se mýlil, tohle by totiž měl vidět skutečně každý divák, kdo má rád trochu něco jiného, v podstatě ojedinělého a chce zažít vážně originální filmový zážitek. Překvapivě skvělý One Man Show drama!

Film, kde se kurva sejde Dolph Lundgren, Tony Jaa a Michael Jai White, to musí být do prdele tak neuvěřitelnej sekec, mazec a předem jasný maximální zážitek a pětihvězdičkové hodnocení, že vlastně ani nevím, o čem víc pochybovat. A přece se tak ani zdaleka nestalo. Ano, pro Lundgrena jde sice po XY letech o jasně nejvýraznější filmový zářez, a to i díky své nečekané svěžesti, nasranosti a sympatičnosti, a ani Michael Jai White si tímto snímkem rozhodně neudělal ve své tragické a svého dokonalého bojového umění naprosto nevyužívající filmografii až takovou ostudu, ale pro Tonyho Jaa je to zatraceně výrazný krok zpět a já se jen modlím k ďáblu, aby neskončil v těchto zabahněných béčkových vodách, protože to by bylo pro tohoto největšího filmového bojovníka všech dob vážně nehorázně smutné a ostudné, takže jen doufám, že se k němu Hollywood nepostaví tak, jako právě třeba k Jai Whitovi, či Scottu Adkinsonovi, což jsou sice též bozi akčního žánru, ale neustále se jen topí v žumpových filmech a mě hlava nebere sakra proč. Každopádně, Skin Trade mě nasral nejvíc právě tím, že zde tvůrci vůbec nevyužili právě tyto borce. A přitom ty dva souboje, a to Lundgren vs Jaa a Jaa vs White, byli naprosto delikatesní, famózní, strhující, choreograficky dokonalé, přehledně natočené, dynamické, prostě akční nebe. Ale krom těchto dvou soubojů fakt jinak nic. Kurva, jak to??? Zbytek tvoří jen nezáživná vata, s pár trapnýma přestřelkama a hromadou keců. Nechápu! Zápletka pak samozřejmě stála také za prd, ale kdyby zde fungovala ta akce, tak může být nějaká připitomělá zápletka každému ukradená a může sloužit jen jako spojovatel mezi vrcholnými akčními scénami. Ale na kdyby se nehraje, a tak působila jen jako další hřebíček do nudou přeplněné rakve. Nicméně, konec dal jasně najevo, že by mohlo přijít i pokračování, takže kdyby se tak opravdu stalo, já jen budu doufat, že schopnosti všech zúčastněných borců budou využity už v mnohem, ale opravdu mnohem větší míře, protože bez toho by to dopadlo stejně jako nyní, tedy jako film s dvěma exkluzivními souboji a zbytkovými 90 minutami mdlého průjmu. Jsem smutný. Vážně smutný.

Velmi příjemná a především zábavná pohádka, v níž sice výrazy jako kýčovitost a naivita sehráli velmi výraznou roli, v tomto případě to ovšem vůbec nevadilo, neboť tvůrcům se i tak podařilo natočit film zábavný skutečně pro celou rodinu, a to i přes zmiňované atributy. I zápletka se pak veze na té nejprimitivnější a nejtuctovější vlně, ovšem ani to filmu nezabránilo stát se vskutku svěží a příjemnou podívanou. Vekou měrou tomu přispělo jednak velmi sympatické obsazení, a to od kompletní rodiny Brownových, přes vtipného souseda, škodiče, až po neuvěřitelně sexy Nicole Kidman, která si svou potvoru užívala ve velkém, a jednak neuvěřitelně perfektně a „muchlánkovsky“ zpracovaný samotný medvídek Peddington, kterého si musí prostě zamilovat i ten největší prudil na světě a navíc nešlo vůbec o protivnou a otravnou postavičku, spíš naopak. Celý film měl přes svou jednoduchost i vcelku slušný spád, hluchých míst bylo minimum, i přes dané téma, které mohlo svádět k těm nejtrapnějším a nejotravnějším momentům, se tak prakticky ani jednou nestalo a nakonec i ten fakt nejneoriginálnější moralizační happyend se dal v pohodě kousnout. Peddington se zkrátka fakt povedl, je to velice fungující zábava, a co si v tomto ohledu a žánru vlastně přát víc.

Nádherná, dojemná, emočně velice silná, kýčovitá pohádka pro dospělé, kterou jsem si náramně užil, proslzel při tom pár kapesníčků a po dlouhé době jsem zas viděl film, při jehož konci jsem měl vážně úžasný pocit na duši. Ikdyž je tedy celá zápletka krapet dost krkolomná a v pár ohledech ne až tak důmyslně dotažená, zároveň ji mohu značit i za nápaditou, originální a velice působivou. Má i velice solidní tempo, prakticky pořád se něco děje, disponuje mnoha opravdu velice silnými scénami, dokonce se tu vyskytují i nějaké ty nečekané zvraty, ke konci pak film emočně doslova drtí, ale jelikož jde opravdu skoro až o tu pohádku, tak happy end nás samozřejmě nemine a já jsem za něj byl i upřímně šťastný. Herecky je to též paráda, Colin Farrell je zde velmi přesvědčivý a působivý, Russell Crowe trefně ďábelský a i ostatní herci se drží na úrovni, které nelze nic vytknout. Jinak zimní atmosféra Zimního příběhu je skvostná, zde si tvůrci zaslouží nemalé uznání a i hudební doprovod velmi vkusně napomáhá k tomu, aby si divák film skutečně užil. Winter´s Tale je tak zkrátka film, který ocení sice asi skutečně jen vyloženě cílové publikum, ale to vážně na maximum, a na mě osobně udělal velice silný a příjemný dojem, a já jsem upřímně spokojen.