sedm.1

Ač mě to všeobecné pohoršení nad tímto snímkem neskutečně štvalo a vůbec jsem té doslova masové kampani nevěřil, nyní musím skutečně jen konstatovat, že jde snad o ten fakt nejhorší found footage, který jsem kdy viděl. A smutnější je to o to víc, že je pod ním podepsán Oren Peli, tedy tvůrce Paranormal Activity, filmu, který právě spustil lavinu filmů, zpracovaných tímto působivým stylem. V tomto snímku prostě ale nefunguje vážně nic. Samotná myšlenka tajemství Oblasti 51 je přitom nápad k nezaplacení, tak jak mohl Peli natočit tak nezáživný film, to mi prostě hlava nebere. Zápletka je naprosto o hovně, nějakých 70 minut se neděje ale absolutně vůbec nic, a když se to pak ke konci přeci jen krapet pohne, tak z toho stejně vyplyne prakticky jen bezmyšlenkovitý a tápající blábol bez vyústění. Kupodivu zde naprosto chyběla i atmosféra a napětí, což jsem u tohoto druhu filmů snad také ještě nezažil, a že mám v tomto ohledu nakoukáno. Herecké obsazení jinak též nudné a nevýrazné, tempo žádné, prostě je mi to líto, ale tohle je skutečně zbytečný film, který krom nudy nenabízí vůbec nic jiného.

Můj oblíbenec Alexandre Aja sice opět nezklamal, nicméně si nemohu odpustit ani poznámku, že se v tomto svém nesporně originálním a nápaditém snímku krapet i zamotal, jinými slovy, přestože jde tedy o zábavnou a svěží podívanou, tak se tu vyskytuje spousta scén, které minimálně budili podezření, že to Aja neměl vůbec pod kontrolou, a to v tom smyslu, že mi to v nejednom momentu nedávalo až takový smysl. Nebudu tedy určitě zabíhat do jednotlivostí, ale jsem přesvědčen, že scénář mohl být stoprocentně vypiplanější a komplexnější, než tomu nakonec ve výsledku je. To je ale každopádně jediná výtka, k této jinak vážně cool jízdě, která je nápaditá, vtipná, se slušným spádem, několika skvělými zvraty a poměrně drsným finále, které mě opravdu pobavilo. Po efektní stránce mi to celé přišlo docela lacinější, ale v tomto případě bych to nebral za až tak velký prohřešek, neboť naproti tomu to slušně vynahradila fungující atmosféra a napětí. A co se obsazení týče, zde jasně kraluje Daniel Radcliffe, který se třeba na rozdíl od Elijaha „Froda“ Wodda již od své „doživotní“ role dávno odprostil a jeho výkony stoupají skutečně film od filmu. Jen tedy škoda, že zbytek castingu ale bohužel už takový zázrak není. Takže, Horns mohu s klidným svědomím pochválit a být z celého filmu spokojený, ale bez diskuzí jsem i přesvědčen, že to mohl být daleko větší a vychytanější odvaz.

Jedna silnice, jedno auto, jeden řidič a jeho telefonní hovory. Toť kompletní výplň zhruba osmdesátiminutového filmu. Může být něco takového vůbec funkční a zábavné? Může a zatraceně dobře. O zápletce zde nemá tedy cenu diskutovat, tady jde jen o čistě bravurní scénář, jenž byl zpracován fantastickým způsobem. Podán upřímně, lidsky, reálně, emočně neuvěřitelně silně, prostě lahůdka, která svým způsobem strhne a stačí k tomu opravdu jen tak málo. Celé je to pak samozřejmě podpořeno fantastickým výkonem Toma Hardyho, bez čehož by to také určitě nebylo ani zdaleka tak působivé a fungující, a právě Hardy zde dokázal i těm nejposlednějším pochybovačům, o jak skvělého, výrazného a v podstatě i výjimečného herce jde. Já se musím každopádně přiznat, že jsem upřímně pochyboval, že by něco takového vážně mohlo vůbec fungovat, natož pak jako "obyčejné" drama, jsem ale opravdu upřímně rád, jak moc jsem se mýlil, tohle by totiž měl vidět skutečně každý divák, kdo má rád trochu něco jiného, v podstatě ojedinělého a chce zažít vážně originální filmový zážitek. Překvapivě skvělý One Man Show drama!

Film, kde se kurva sejde Dolph Lundgren, Tony Jaa a Michael Jai White, to musí být do prdele tak neuvěřitelnej sekec, mazec a předem jasný maximální zážitek a pětihvězdičkové hodnocení, že vlastně ani nevím, o čem víc pochybovat. A přece se tak ani zdaleka nestalo. Ano, pro Lundgrena jde sice po XY letech o jasně nejvýraznější filmový zářez, a to i díky své nečekané svěžesti, nasranosti a sympatičnosti, a ani Michael Jai White si tímto snímkem rozhodně neudělal ve své tragické a svého dokonalého bojového umění naprosto nevyužívající filmografii až takovou ostudu, ale pro Tonyho Jaa je to zatraceně výrazný krok zpět a já se jen modlím k ďáblu, aby neskončil v těchto zabahněných béčkových vodách, protože to by bylo pro tohoto největšího filmového bojovníka všech dob vážně nehorázně smutné a ostudné, takže jen doufám, že se k němu Hollywood nepostaví tak, jako právě třeba k Jai Whitovi, či Scottu Adkinsonovi, což jsou sice též bozi akčního žánru, ale neustále se jen topí v žumpových filmech a mě hlava nebere sakra proč. Každopádně, Skin Trade mě nasral nejvíc právě tím, že zde tvůrci vůbec nevyužili právě tyto borce. A přitom ty dva souboje, a to Lundgren vs Jaa a Jaa vs White, byli naprosto delikatesní, famózní, strhující, choreograficky dokonalé, přehledně natočené, dynamické, prostě akční nebe. Ale krom těchto dvou soubojů fakt jinak nic. Kurva, jak to??? Zbytek tvoří jen nezáživná vata, s pár trapnýma přestřelkama a hromadou keců. Nechápu! Zápletka pak samozřejmě stála také za prd, ale kdyby zde fungovala ta akce, tak může být nějaká připitomělá zápletka každému ukradená a může sloužit jen jako spojovatel mezi vrcholnými akčními scénami. Ale na kdyby se nehraje, a tak působila jen jako další hřebíček do nudou přeplněné rakve. Nicméně, konec dal jasně najevo, že by mohlo přijít i pokračování, takže kdyby se tak opravdu stalo, já jen budu doufat, že schopnosti všech zúčastněných borců budou využity už v mnohem, ale opravdu mnohem větší míře, protože bez toho by to dopadlo stejně jako nyní, tedy jako film s dvěma exkluzivními souboji a zbytkovými 90 minutami mdlého průjmu. Jsem smutný. Vážně smutný.

Velmi příjemná a především zábavná pohádka, v níž sice výrazy jako kýčovitost a naivita sehráli velmi výraznou roli, v tomto případě to ovšem vůbec nevadilo, neboť tvůrcům se i tak podařilo natočit film zábavný skutečně pro celou rodinu, a to i přes zmiňované atributy. I zápletka se pak veze na té nejprimitivnější a nejtuctovější vlně, ovšem ani to filmu nezabránilo stát se vskutku svěží a příjemnou podívanou. Vekou měrou tomu přispělo jednak velmi sympatické obsazení, a to od kompletní rodiny Brownových, přes vtipného souseda, škodiče, až po neuvěřitelně sexy Nicole Kidman, která si svou potvoru užívala ve velkém, a jednak neuvěřitelně perfektně a „muchlánkovsky“ zpracovaný samotný medvídek Peddington, kterého si musí prostě zamilovat i ten největší prudil na světě a navíc nešlo vůbec o protivnou a otravnou postavičku, spíš naopak. Celý film měl přes svou jednoduchost i vcelku slušný spád, hluchých míst bylo minimum, i přes dané téma, které mohlo svádět k těm nejtrapnějším a nejotravnějším momentům, se tak prakticky ani jednou nestalo a nakonec i ten fakt nejneoriginálnější moralizační happyend se dal v pohodě kousnout. Peddington se zkrátka fakt povedl, je to velice fungující zábava, a co si v tomto ohledu a žánru vlastně přát víc.

Nádherná, dojemná, emočně velice silná, kýčovitá pohádka pro dospělé, kterou jsem si náramně užil, proslzel při tom pár kapesníčků a po dlouhé době jsem zas viděl film, při jehož konci jsem měl vážně úžasný pocit na duši. Ikdyž je tedy celá zápletka krapet dost krkolomná a v pár ohledech ne až tak důmyslně dotažená, zároveň ji mohu značit i za nápaditou, originální a velice působivou. Má i velice solidní tempo, prakticky pořád se něco děje, disponuje mnoha opravdu velice silnými scénami, dokonce se tu vyskytují i nějaké ty nečekané zvraty, ke konci pak film emočně doslova drtí, ale jelikož jde opravdu skoro až o tu pohádku, tak happy end nás samozřejmě nemine a já jsem za něj byl i upřímně šťastný. Herecky je to též paráda, Colin Farrell je zde velmi přesvědčivý a působivý, Russell Crowe trefně ďábelský a i ostatní herci se drží na úrovni, které nelze nic vytknout. Jinak zimní atmosféra Zimního příběhu je skvostná, zde si tvůrci zaslouží nemalé uznání a i hudební doprovod velmi vkusně napomáhá k tomu, aby si divák film skutečně užil. Winter´s Tale je tak zkrátka film, který ocení sice asi skutečně jen vyloženě cílové publikum, ale to vážně na maximum, a na mě osobně udělal velice silný a příjemný dojem, a já jsem upřímně spokojen.

Fascinující vztahové drama, kde se tvůrcům podařilo zobrazit prakticky všechny aspekty, nejen, partnerského života, a to způsobem, ze kterého až mrazilo. To je život, to je realita, takhle lidé fungují, takhle se chovají, a takhle to většinou i všechno dopadá. Ikdyž ústředním tématem Little Children je vztah Kate Winslet a Patrica Wilsona, film se zaobírá i dalšíma, neméně výraznými, postavami a jejich vlastními životními slastmi a strastmi, a je perfektní, jak to celé drží pohromadě a především, jak to funguje a hlavně velmi silně emočně působí. Ono vůbec postavy jsou zde možná tím nejzásadnějším prvkem, neboť všechny jsou velice zajímavé, jedinečné a velice výrazné, a to samozřejmě i díky doslova dokonalému castingu, kde si nedovolím vyloženě někoho konkrétně jmenovat, protože všichni podali opravdu vyrovnané, strhující výkony. Opomenout pak nemohu ani dokonale navozenou atmosféru a skvěle fungující hudební doprovod. Little Children je zkrátka dech beroucí podívaná, která sice jistě není určena pro masové publikum a kdokoliv mladší třiceti let si z ní asi ani příliš neodnese, ale pro životem protřelejší publikum jsem přesvědčen, že půjde o velmi silný zážitek, který nebude nejednomu diváku vůbec cizí a většina z nás se v něm i najde. Pro mě osobně prostě velice silná záležitost!

Do pokračování Grown Ups jsem šel prakticky jen kvůli mé oblíbenosti Adama Sandlera, ale vzhlede k tomu, že jedničku považuji za opravdový průšvih, tak ani od dalšího dílu jsem pak nemohl očekávat žádný zázrak, spíš tedy naopak jsem doufal, ať to neskončí úplně odpadovým hodnocením. Ale ono pěkný prd, já se kupodivu bavil, a to vážně skvěle. Sice tu nadále strašil hlavní nešvar z prvních Machrů, a to idealisticky nesoudná hra na bezchybnou, americkou rodinu, kde i ti největší hovada a záporáci nakonec zjistí, jaké a jak důležité je potřeba udržovat hodnoty v takovémto prostředí a blablabla, ovšem už to zde není naštěstí tou hlavní a nejvýraznější prioritou, neboť ke slovu se dostala především klasická, sandlerovská zábava, což znamená naprosto primitivní, přímočarý, mnohdy nekompromisní, nekorektní, vulgární a nezřídka i fekální humor, v té nejryzejší podobě, na jaký je nicméně ale publiku od tohoto komika z jeho tvorby zvyklé a mělo by být na to i připravené, a tento typ humoru zde zafungoval prostě více než dobře. Zápletka je tedy sice znovu naprosto o hovně a spíš jde jen o poslepovaný sled jednotlivých scén, ovšem právě většina těch scén je neskutečně vtipná a zábavná, ikdyž jak jsem již zmiňoval, onen použitý humor rozhodně není pro důmyslnější, natož pak intelektuálněji založené diváky, ti naopak budou Sandlera a jeho partu opět proklínat za totální primitivismus a neúroveň, příznivci odlehčeného a jednoduchého humoru si ale jistě přijdou bohatě na své. Ke konci to pak sice celé zase už sklouzne k nemalé rodinné kýčovitosti a trapnému moralizováníčku, ale na výsledném, fungujícím a zábavném dojmu, z parádního odvazu, to už stejně tolik nezmění. Já se při této dementnosti zkrátka tentokrát bavil fakt královsky.

Můj vztah k české kinematografii není určitě dvakrát pozitivní a právě tuzemské filmové tvorbě se prakticky vyhýbám, jak je to jen možné. A když už náhodou něco vyzkouším, nedopadne to většinou zrovna valně. Kobry a užovky mě ale lákali tak nějak od začátku, neboť zrovna sociální dramata naši tvůrci prostě umí a ústřední herecké duo bratrů Hádkových mě lákalo, jak už dlouho nic. A světe div, nemýlil jsem se, po dlouhé, hodně dlouhé době mohu konstatovat, že se v naši malé zemičce zrodil opravdu parádní film, který asi sice za našemi hranicemi jen těžko kdo dokáže vnímat a docenit tak, jak by měl, ale pro mě osobně se jedná o skutečně strhujicí a emočně velice silný snímek, kterému nemám prakticky co vytknout. Jak už jsem tedy zmiňoval, film disponuje silnými a uvěřitelnými emocemi, velmi reálnou a až mrazivě pravdivou zápletkou, uvěřitelnými, zajímavými a vážně výraznými postavami, o působivě navozené atmosféře ani nemluvě, to je fakt syrová a depresivní paráda, která ovšem, třeba na rozdíl od Slámových dramat, je zde i velmi působivá a fungující, no a nakonec si ale samozřejmě musím nechat již též zmiňované Hádky, kdy s radostí oznamuji, že jsem v českém filmu snad poprvé zaznamenal herecké výkony, které mohu označit za skutečně strhující a doslova elektrujízící, oba kluci mi v tomto ohledu totiž přinesli vážně perfektní zážitek a k tomu nelze prostě už co dodat, jen kvůli nim by měl tento film vidět každý našinec. A tak ikdyž nejde o zrovna jednoduchou, pohodovou a oddychovou podívanou, které jinak české „troškovské“ publikum tak miluje, za pozornost stojí stoprocentně, protože takovýchto silných, působivých a zároveň i filmařsky vážně skvěle zvládnutých filmů se rodí jen velmi málo, natož pak zde u nás.

Když chce někdo zpracovat film found footage stylem, proč ho tak do prdele tedy nezpracuje celej? Pak z toho totiž vznikne jen takový paskvil, jako se to stalo právě zde, v Pyramidě, kde se jednotlivé scény odehrávají nastřídačku, jak z pohledu „handcamu“, tak z klasické kamery a výsledný zážitek je pak zcela o ničem a vlastně postrádá i logiku. Pyramida totiž nenabízela pro formát FF vůbec špatný námět, a tvůrci z toho mohli vytvořit vážně napínavou a dynamickou podívanou, ale tímto přeskakováním z jednoho stylu do druhého tomu neskutečně ublížili a ubrali tím jen na celkové intenzitě a výraznosti. Veškeré to procházení uvnitř Pyramidy tak není až tak působivé, stejně tak jako útoky „monster“, naštěstí to má ale celé docela slušný spád, sem tam přijde nějaký ten nečekaný, živelnější nápad, a ikdyž úplný závěr stojí za starou bačkoru, tak nuda zde vážně nehrozila po celou dobu. Atmosféra se zde též tvůrcům podařila navodit docela působivá a ani jednotlivé postavy nejsou až tak iritující a nechovají se jako úplný dementi, jak je jinak v těchto filmech běžné. Já jsem zkrátka s Pyramidou poměrně spokojen, a škoda jen zmiňovaného „polo“ found footage, neboť při celkovém zpracování právě tímto stylem bych šel jinak určitě do nadprůměru.