The Snake Brothers
Režie:
Jan PrušinovskýScénář:
Jaroslav ŽváčekKamera:
Petr KoblovskýHrají:
Matěj Hádek, Kryštof Hádek, Jan Hájek, Lucie Žáčková, David Máj, Lucie Polišenská, Věra Kubánková, Jana Šulcová, Jan Vápeník, Martin Bonhard, Thomas Zielinski (více)Obsahy(1)
Užovka (Matěj Hádek) je ztracen ve svém vlastním životě. Je mu už skoro čtyřicet a nemá holku ani práci, přičemž cítí, že má poslední šanci sám se sebou něco udělat. Naskytne se mu šance, kterou nehodlá promarnit. Jeho bratr Kobra (Kryštof Hádek) je magor, nezodpověděné dítě a feťák, bydlící s věčně opilou matkou (Jana Šulcová). Staví vzdušné zámky a vykrádá chatky. Ve chvíli, kdy se ukáže, že by Užovka mohl být už konečně šťastný, se objeví Kobra. Užovka se mu rozhodne dát pořádnou lekci, situace se ale vymkne kontrole. (Falcon)
(více)Videa (4)
Recenze (816)
Hádek na druhou a Čeští lvi se můžou třást!! Další verze sociálního dramatu po česku se vydařila. Sakra jo. Neschopné zatracence hrají dva (skuteční) bratři, takže taková ta vztahová dynamika je zaručená. Starší Matěj Hádek tu představuje zneuznaného dělníka, přežívá, chlastá, sní, že jednou zase přijde příležitost, kterou neposere. Mladší Kryštof je kleptomanská feťácká troska s nedomyšlenými plány, která žije ze dne na den, totálně ignoruje základní společenská pravidla, a která tu televizi nějak vyřeší. Se štípačkami na zádech, s těkavými gesty a s dialogy, nad kterými nemusí přemýšlet, zda jsou pitomé nebo umělé, je jednoduše dokonalý. Technická stránka filmu je osobitá, ač žádné velké umění v sobě nenese. Kdo má rád britské sociální kusy, Bohdana Slámu nebo předchozí zastavení scénáristy a režiséra Jana Prušinovského, bude se mu líbit i tohle. Také tentokrát (stejně jako u Pepika Hnátka) na své postavy pohlíží smířlivě, nevysmívá se jim, ač je jasné, že i přes veškerou snahu skončí zase na dně. I když právě s tím mi úplně neladí závěr, který alespoň mně ilustruje, že tvůrci moc netušili, jak to celé uzavřít. Ale je to jen menší vada na kráse (plus leckdy překvapivé činy i těch „normálnějších“ postav), protože dialogově je to hutné, příběhově silné, herecky za poslední měsíce/roky bezkonkurenční. Ať už mluvíme o zahořklé matce, bodré babičce, svérázné manželce nejlepšího kamaráda, obchodním partnerovi… Moc velká spokojenost!! ()
Z kůže svlečení Hádci jsou fajn, jen scénář si měl vzít na dozor nějaký zdatnější herpetolog. Ten jedovatý had mě ne a ne uštknout. A to jsem se s ním nenudil. Pěkně se vyjímal, syčel, jenže když měl přijít výpad, vždy jsem uhnul. A tak to šlo s tímhle filmem celou dobu. Ok, nasadil se kolovrátkový styl, ale nebyl by na obtíž, kdyby se v tom filmu udála fakt podstatnější zápletka, než jen to, že jeden brácha Užovka podniká v hadrech, které mají diskutabilní původ, do zásilky se pravidelně přibalí i sexuálně podpůrné preparáty (téměř nevyužitý nápad), druhý přezdívaný Kobra, ten herecky zajímavější, je neustále sjetý dement, co ukradne i nos mezi očima, čímž stále popuzuje svého rozumnějšího bratra i okolí. Očekával jsem, že podnikání bude neúspěšné, babička, co ručila domem, o něj přijde, defektní bratr bude ubit za své hloupě nezralé činy aj. Šancí šokovat diváka bylo dost, téměř žádná nebyla využita k mé spokojenosti. Film často naznačil potenciálně vybroušenou i originálně zabarvenou scénu, ale diváka nedorazil. Klidně už se mohl divák pokochat i sexem s metrákovou dýní, ne jen sledovat rozostřený obraz při koitu. Svlečenou kůži hada moc neupotřebíte, něco podobného mně připomínal scénář. Ovšem režie už vládla podstatně zdatnějším kalibrem příjemné ráže. Od Prušinovského jsem nečekal jakýkoliv náznak originálního režijního rukopisu, měl jsem ho za bezvýrazného rutinéra. Zde však předvedl, že každé políčko jeho filmu má svoji originální příchuť, která variuje depresivní náladu filmu, z níž jen divák stěží unikne.Technicky zdatně natočené pasáže, plynule vedený střih, jakási bezútěšná atmosféra, která se line celým filmem, to určitě zasloužilo cenu za režii. Z hereckého hlediska bych cenu nedal Lucii Žáčkové, která nepředvedla nic extra.Jsou určitě daleko zajímavější herečky ve vedlejších rolích. Hádkové vnesli do filmu "rodinnou" autenticitu, bavilo mě sledovat je, když spolu byli na scéně. Ocenění za jejich herecké výkony jim náleží právem. Scénář nic moc, závěr byl úplně banální, přece jen šlo o ztrátu bližního, cynismus určitě nebyl na místě. Shrnul bych to tak, že scenáristicky je film nevyrovnaný, v mnoha důležitých fázích i nedodělaný, herecky a režijně se jedná o pozoruhodné dílo v rámci české kinematografie. Hotový z tohoto filmu nejsem, ale dal se. 60% ()
Sonda do života špíny a jako ta špína ubohá a trapná. Doplněno po Českém praseti, dříve Českém lvu: Koneckonců, proč by právě tahle sračka nemohla dostat Lva, když ho dostala i tupost Vency Chrchla Odcházení? Stejně už to zajímá jen ty trapáky, co kvičí o pomáhání uprdlíkům a brojí za zvyšování TV výpalného pro lži ČT ()
Dráma len vďaka rozuzleniu. Inak sa jedná o čistokrvnú, pomerne realisticky poňatú komédiu zo života feťáka, ktorý je svojím najbližším okolím neustále vnímaný ako osoba, ktorá za nič zlé čo spácha - nemôže. Divák sa pár krát zasmeje, pár krát mu hlavou prebehne myšlienka, či už toho nie je priveľa a či v skutočnosti nie je hlúpejší ten, čo má zdanlivo rozum na mieste. ()
Galerie (38)
Zajímavosti (21)
- Lucie Polišenská ztvárnila roli servírky nejen v tomto snímku, ale o rok později i ve filmu Instalatér z Tuchlovic (2016). (majky19)
- Film se natáčel v autentických lokacích Středočeského kraje, mimo jiné v Kralupech nad Vltavou, Velvarech a Kladně. „Děj jsem zasadil do lokality středních Čech. Ty považuji za nejzdevastovanější část naší republiky. Je to místo plné skladišť, překladišť, autobazarů, vylidněných vesnic a chudých měst bojujících s hernami, zastavárnami a pervitinem,“ říká k výběru lokality režisér Jan Prušinovský. „Ve filmu není významně zdůrazňováno, že se jedná o střední Čechy. Okresní města střední velikosti toho mají mnoho společného. Třeba diskotéky v suterénu předimenzovaných kulturních domů,“ dodává k tomu scenárista Jaroslav Žváček. (Zdroj: Česká televize)
- V rozmezí 1:24:42 a 1:24:47 se při chůzi Kobry (Kryštof Hádek) objevují v pozadí plakáty k několika známým filmům jako napřiklad Doupě (2014), Noe (2014), Pojedeme k moři (2014), Captain America: Návrat prvního Avengera (2014) nebo Transcendence (2014). (Domin1359)
Související novinky
VOD tipy na konec srpna
S příchodem druhé poloviny srpna se nám léto pomalu přehouplo do své finální fáze, a pokud už vám příležitostné deštivé počasí narušuje plány na rozverné venkovní aktivity, nemusíte klesat na mysli,… (více)
Nový seriál televize Mall.tv
Ústřední trio mediální agentury VJJ je mladé, nadějné a odhodlané přicházet s unikátními kreativními koncepty, kterými zasáhnou srdce koncového spotřebitele a přepíšou dějiny marketingové komunikace.… (více)
23. Český lev - výsledky
Filmovým králem Českých lvů za rok 2015 se stává film Kobry a užovky. Film si přímo z vyhlašování ocenění odnesl šest sošek Českých lvů. Za nejlepší film si cenu převzali producenti Jan Prušinovský a… (více)
TOP filmy 2015 dle TOP uživatelů ČSFD.cz
V letošním přehledu nej filmů, které viděli naši top uživatelé v roce 2015, jsme dali prostor i filmům s jiným rokem výroby/uvedení než 2015. Anketu vyhrál postapokalyptický akčňák Šílený Max:… (více)
Film skvěle funguje, tak, že jsem se u toho kroutila jako had v rozštíplé holi. Sevřený rámováním i obrazem (kamera sama jako když jede na hadovi, co ta dělá, kam se prosmýkne, proplazí, nebo jak zblízka se nejednou varovně vztyčí a ostražitě a hladce sleduje každičký pohyb svých obětí), sevřený zvukem i slovem (parádní dialogy, snímání zvuků, nesmlouvavě otrlý výběr songů - je ovšem zlé, že jich tři čtvrtiny nepřekládají v angl. titulcích, to není stejné, jako když si dneska na netu najdete texty anglických písniček už i s překlady, že ne), sevřený pevnou a úzkou klecí scénáře, sevřený maniakálně neúhybným hereckým podáním, svíravý pocitově, uťatý jako definitivním hadím kousnutím do krku, jako plivnutím jedu do oka... trapno a bezvýchodno, rána do vazu, není kam před tím uhnout, kroutila jsem se... *** Nelze se ale přenést přes jeden zásadní problém: námět je devadesátkový, přesně ta doba, kdy se na malých sídlištích, v panelových sídlištních střediscích otevíraly značkové obchody s hadrama, v sousedství poloprázdných květinářství a uprášených drogerií, za slepými výlohami s kousky hnědé izolepy, přesně ta doba před invazí Vietnamců a po nájezdech tun polských šusťáků, ta doba, kdy se šmelilo s viagrou... devadesátky. Sedí to jako prdel na hrnec, včetně veškeré té bytové estetiky a všeobecných tepláků na doma, všechno to zapadá a člověk mojí generace dostává záchvat dušnosti. Devadesátky jak vyšitý a šmytec. Potíž nastane, když najednou úspěšný podnikatel koupí bábrli plazmovou televizi a v závěru filmu bojuje se smart-phonem a netbookem, a je po srandě. Začínající šmelina s viagrou a předvietnamský boom pseudoznačkových hader na vidláckých sídlištích se s touhle technikou míjí přinejmenším o patnáct let, spíš o víc. Tenhle renonc celý film notně shazuje, byť je mi jasné, že celé řadě jindy narozených diváků to šmahem splývá, je to nepřekousnutelný faktický rozpor. *** Další věc k podotknutí je pak už subjektivnějšího rázu: přestože film je nemilosrdně zacílený a propaluje se člověku do rozcitlivělé, rozkuchané duše jako lupou zkoncentrovaný paprsek, postrádám... přesah... působí to v podstatě jako bravurní hraný dokument, jako důsledné připomenutí jedné palčivé minulé reality, postrádám tu kulinářskou špetku "něčeho víc", ne proto, abych tomu sevření unikla, ale prostě proto, že je to film, dílo s vlastní duší, postrádám ji tam. V tomhle chimérickém ohledu mi pořád připadá Poslední zápas Pepika Hnátka silnější, jako větší dílo, i když oba ty filmy se do mě zakously stejně hluboko, se vší urputností, jen každý z jiné strany a do jiného místa mého neodkecatelného českého původu, prostředí, z něhož navždycky vyrůstám. Za tohle je budu oba vždycky velebit a Prušinovský u mě má svoje nezaměnitelné místo v české kinematografii jisté. Neupadá do infantilního humoru polehčujících komedií, je pronikavý a přísný, i při předvádění únikového humoru či situačního trapnokomična není sám nikdy trapný - to je nedocenitelný, důstojný a prazákladní rozdíl. Jeho tvorba zraje, tříbí se a já se těším na další počiny. Jen doufám, že se tak jako jiní jeho souputníci do sebe počesku příliš nezamiluje, nezleniví a nezkurví se - v jeho případě by to bylo dvojnásob smutné, protože přesně tohle má tak často v hledáčku. Zatím dobrý, zatím drží, zatím jede, zatím se chvěju, zatím se kroutím jako had v rozštíplé holi. () (méně) (více)