Sarkastic

„Smrt prý rodí nový život. Říkaj lidi. Ale smrt nerodí nic. Smrt...je studená ženská.“ - „Co že je?“ - „Studená ženská. Nemá tvář. Nemá hlas. Přijde, vezme a odejde. Hodí tě do černý díry a v tom kousku nebe, co ještě uvidíš, než tě zaházejí lopatou, se znovu objeví ta studená ženská, a ještě jednou na tebe dejchne. A jediný, co ti zbude, je tma a zima.“ Andreas nemá od dětství na růžích ustláno kvůli despotickému strýci. A divák mu tak začne rychle fandit. Navíc, Andreas má pořádně tuhý kořínek…Film o člověku a jeho malém světě, ve kterém mu vlastně nic nechybí. O jedinci žijícím téměř celý život v nádherných, ale nemilosrdných horách, které co dají, také vezmou (a že těch ztrát Andreas zažil celou řadu). A tak jde místy o sice smutný, ale jinak hezký příběh podpořený kouzlící kamerou (Alpy kam se podíváš!) a hudbou. Posledních cca 20 minut (po návratu) bych drobně prostříhal, ale nic to nemění na tom, že mě tenhle jeden život bavil a líbil se mi i konec. Za mě to budou slušné 4*. „Je to zlomené!“ - „To se…z toho vyrosteš! Jako ze všeho v životě.“

„Nebyl to právě ten typ výletu, o kterém bych snila. Ale ještě nikdy jsem nebyla v tak přísně střeženém zařízení. A pak ten mladý, Bohem povolaný muž…byla jsem prostě zvědavá.“ A hlavní hrdinku Helen čeká setkání, které změní mnohé…Film na nic nečeká a vyrukuje na diváka se silně zneklidňujícím začátkem, který mě zaujal. Stejně jako lehce mysteriózní atmosféra. Jenže postupně se film začne stáčet úplně jiným směrem. Takovým, který mnohé diváky zmate a nejspíš i zklame. Před filmem bych asi i já ocenil trochu jiné vyústění, ale podařilo se mi do jisté míry naladit i na tuhle změnu kurzu. A to i díky výraznému hlavnímu představiteli pacienta stejně jako farářky (tu jsem ostatně v této roli neviděl poprvé). I pasáž s dědou měla cosi do sebe, navzdory tomu, že se vyvinula jinak, než by člověk asi čekal. Zásadní problém mám ovšem s tím, že díky tomuhle vysvětlení nedával zpětně chlapcův skutek ani jeho chování příliš smysl, což dost pohřbívá vyznění filmu. Celkově jen čistý průměr. „Pokud za vámi přijde Bůh, neměl by ho člověk přijmout?“

„Co člověk potřebuje, aby se někam dostal? Stoupnout si na vrchol kopce. Odtud může vidět, kam půjde. A tak začíná jeho cesta. Kráčí po silnici. Cestou, lesem. Přešlapuje z hrbolku na hrbolek, překračuje bažinu. Najednou se zastaví a uvědomí si, že neví, kam dál. Co udělá člověk, který zabloudil a neví, kam dál?“ Přijít na místo, kde předchůdci selhali a vzdorovat všehoschopnému, pořádně slizkému sousedovi, to chce odvahu. A protože hlavní hrdina Andres je odvážný sympaťák, není vůbec těžké mu začít ihned fandit. Ale ne po celou dobu. Protože stejně jako jeho bohatý protivník je to tvrdá palice a diváka čeká vpravdě generační souboj 2 přebujelých eg. Čímž se dostávám k délce filmu. Stopáž je opravdu velkorysá, a jistě chvályhodná pečlivost tvůrců se v tomto případě přenáší i na pomalejší tempo, což jistě nebude každému divákovi po chuti. Já se nenudil, ale ke konci jsem už byl k Andresově chování vcelku kritický, což je docela škoda. Proto dávám slušné 4*. „My dva se tu dostaneme do problémů.“ - „Chudí to nemají nikde snadné.“