Sarkastic

„Pokud si oni mohli najmout vraha...proč bychom nemohly i my?!“ - „No, protože je to nezákonný!“ - „Nezákonný?“ - „Jo!“ - „Ne, to je rovnoprávnost! Je to rovnoprávnost, Gritto. Hele, máme přece právo být stejný bastardi jako chlapi!“ Jenže snažit se zrovna v tomhle vyrovnat manželům může znamenat dvojnásob problémů… Bornedal se tady utrhl ze řetězu. Natočil absurdní, střelenou, černohumornou záležitost, u které je ideální vypnout kvůli některým vpravdě jednoduchým až primitivním fórům. Umně využívá všemožné předsudky a škatulky, klíčovým slovem pro celý film je nadsázka. Cca hodinu je to extrémní a pestrá nálož humoru, u které jsem se bavil takřka maximálně, pak film bohužel začne ztrácet dech (od „ženské chvilky“ obou mužů), dojezd připomíná už jen dost slabý odvar. Přesto i díky postavám (kralují hlavně oba zabijáci) nemůžu jít pod 4*. „Vždy na všem hledej pozitiva. To mi říkala má máma. Třeba když mi umřela andulka. Podívej, Ib. Pozitivní na tom, že ti umřela, je, že teď můžeš mít andulku vycpanou. A to mnoho lidí nemá!"

„Takže…seš na služební cestě?“ - „Jo.“ - „A co děláš?“ - „Hubím škůdce.“ - „Aha. Já brouky většinou vymetu ven, teda až na velký pavouky.“ Zatímco Christian dělá „havěti“ mnohem horší věci…Režisér Kastrissios svůj celovečerní debut pojal způsobem, který asi nebude úplně pro všechny. Snímek na nic nečeká a prakticky od první chvíle se vrhá do víru násilí. Nutno podotknout, že dost přímočarého a brutálního. Díky lince se stopařkou to není krvavé neustále, ale zas o to výživnější pasáže s vyřizováním účtů jsou. A zatímco zpočátku je Christian při svém konání ještě dost nervózní, postupně se přetváří v poměrně suverénního, a hlavně chladnokrevného zabijáka. Zkrátka někomu pomůže po smrti dcery terapeut, jinému zas očistná cesta pomsty, ehm…A tady musím zmínit největší zápor snímku, a to přehnanou nezničitelnost hlavního hrdiny, která je ke konci tak šponovaná, že působí až úsměvně (zvlášť od Derekova „přispění“ se už film nedá brát vážně). Škoda, že režisér neodhadl míru. Takhle dám lepší 3*.

„Předpokládám, že si uvědomujete, že nejste schopen dodržet své závazky nebo vyrovnat nevyřešené dluhy teď ani v budoucnu. Váš podnik vám bude nevyhnutelně odebrán.“ Nikos nemá moc důvodů k radosti. Kvůli své nepružnosti, puntičkářství, celoživotnímu konzervatismu dominantního otce a neschopnosti přizpůsobit se dnešní uspěchané době to vypadá s rodinným podnikem bledě. Ale stačí náhlá inspirace a Nikos se rozhodne jít s kůží na trh. Divák mu fandí a ze smutného snímku se vyklube hřejivý feel-good movie, který je sice idealistický až naivní (včetně finanční stránky, kdy se některé náklady neřeší), ale pro tu atmosféru mu to stejně máte chuť odpustit. Romantická linka spolu s otravným fakanem byly tak nějak navíc, ale i díky smířlivému konci dávám ještě slabší 4*. „Tolik let práce. A ty běháš po městě jako šašek! Myslíš, že jsem to neslyšel? Ztrapňuješ mě.“ - „Já pracuju, otče! Přesně to dělám.“ - „Svatební šaty jsou pro švadleny. My jsme krejčí!“ - „Já taky šiju, otče.“ - „Ty šiješ. Ale co šiješ?!“ - „Já šiju, otče. Já šiju.“