HellFire

Čím víc Godzilly a Konga nám Hollywood servíruje, tím složitější omáčku vedoucí k bitkám monster si musí vymyslet. King x Kong je jako kdybyste vzali cibuli, mrkev, rajčata, okurek, cuketu, eidam, brambory, zelí, rýži a maso a všechno to hodili do mlýnku. Samy o sobě tyhle ingredience fungují skvěle, ale když je smícháte všechny dohromady, je to zaručený recept na průjem. A přesně tak působí Godzilla x Kong. Máme tady nadopovanou Godzillu v nejlepší formě, Konga který dostává hroznou čočku a spoustu dalších monster. Jenže na druhé straně je skrytá země uvnitř „Dutozemě“ uvnitř naší Země, pitomé chování hlavních postav, comic-relief v podobě podcastera, hloupoučký příběh o nadlidech žijících v oné dosud neobjevené pod-pod-podZemi, podpříběh o vyvolené speciální holčině atd., atd. Příběh je samozřejmě to poslední, o co ve filmech tohoto typu jde, ale přeci jenom, chtělo by to více snahy, abych nemusel prozívat půlku stopáže. Bohužel ani akční scény s monstry ničím extra nezaujmou. Nemohl jsem si pomoct, ale Godzilla s Kongem vypadají oproti předchozím dílům podvyživeně. Nazývají se MONSTRA, ale nepůsobí vůbec majestátně. Pořád jsem měl pocit, že je tvůrci zmenšili a zeštíhleli. Godzilla rozhodně vypadá štíhlejší a vůbec po designové stránce nepřipomíná třeba tu z roku 2014. Kong zase vypadá jako stařík s šedým vousem a jednoznačně je tady za otloukánka. Ale netřeba věšet hlavu, protože Monarch má řešení pro každý problém nachystané dávno dopředu! Stačí vypnout mozek a užít si jízdu. Na druhou stranu jestli tohle má být začátek další ságy, tak ne, děkuji.

Filmové osmdesátky a devadesátky prostě musíte milovat. Kdy jindy se filmy točily jednoduše z lásky k filmu bez ohledu na výdělečnost? Miami Connection je toho jasným příkladem. Chlápek, co si o sobě myslí, že je ten nejlepší taekwondo bojovník na světě, si natočil film o kung-fu. Příběh? Cosi cosi kokain. Cosi cosi válka mezi kapelami. Cosi cosi pouliční gangy. Cosi cosi motorkáři. Cosi cosi zlý bratr, který nechce, aby jeho sestra chodila s chlápkem. O to tady nejde, všechno přímočaře směřuje k tomu, aby si všichni dali do držky. Miami Connection je jedním z těch velmi mála filmů, které se tváří velmi drsně, ale v jádru veškerá snaha působí komediálně (Představte si scénu, kdy policie přijíždí na místo, kde se poprali dva gangy. Policajti vystoupí z auta a odehraje se následující – špatně nadabovaný – dialog: „Kam se všichni poděli?“ „Nevím.“ „Vypadá to na další gang.“ „V každém případě musíme tyhle gangy vyhnat z Floridy.“ „Máš pravdu.“ „Vypadněme odsud.“ Konec scény.). Vůbec nepomáhá, že většina dialogů je velmi cheesy nebo spolu postavy mluví zády ke kameře, z čehož je ihned patrné, že veškeré dialogy jsou předabovány. Nebo že stříhač absolvoval pouze základní školu, takže na sebe nic nenavazuje. Nebo že všichni herci jsou neherci. Pokud tedy hledáte akční komediální film, Miami Connection může být tím pravým ořechovým.

Rozpačitý začátek a stejně rozpačité zakončení. Orville je očividně do velké míry inspirovaný Star Trekem, který osobně prakticky neznám, takže jsem nebyl „omezený“ neustálým srovnáváním. Orville drží bezpochyby nad vodou hlavně dobře napsané a hlavně zahrané postavy. Kvalita jednotlivých epizod kolísá od opravdu podprůměrných po naprosto fantastické. Design samotné lodi je v mých očích velmi nepovedený, zato masky a hlavně speciální efekty v simulátoru překonají nejdražší blockbustery. Orville mi bude opravdu chybět.