6thSun

Chcete vědět, jak vypadá esence tak zprofanovanýho slova "COOL"? Odpovědí je CRANK. A navíc je ten film sám o sobě nalezenej lék na "syntetickej čínskej shit", kterej vpíchli Jasonovi do těla. Kdyby to ňákej motherfucker udělal mně, budu si tuhle jízdu pouštět furt dokola a nehrozí, že bych vůbec kdy chcípnul. Slova jsou tady zbytečný, každej, kdo je z toho nadšenej, ví svý a pro trapný kritiky tady mám od Jasona vzkaz: "BLA, BLA FUCKING BLA!!!"

Já bejt někde šéfem, budu se chovat úplně stejně. Jako debil.

Stěžejním pilířem je zde vztah De Niro - Stone. Od něj se odvíjí vše, i když se to zpočátku nezdá, tenhle film je víc než o mafiánském podsvětí právě o týhle dvojce. Jak řekl Friedrich Nietzsche: "Kde nefiguruje láska nebo nenávist, hraje žena průměrně." Sharon Stone svou postavou skutečně BYLA a proto průměrně hrát nemohla. Vztah s De Nirem je neustálým kmitáním mezi láskou (u něj skutečnou, u ní k penězům) a nenávistí (u něj dlouho potlačovanou, ke konci už jen rezignovaně skutečnou, u ní zatraceně reálnou!). Jak kolem toho Scorsese ještě dokáže roztancovávat řadu dalších dějových linek, je už "jen" dílem jeho v geniálních sférách pulzujícího talentu. A na rozdíl od Mafiánů, kteří v závěru lehoulince ztrácejí na tempu (oproti jiným podobným opusům je to však stále Formlule 1), Casino ke konci právě díky vztahovému vzorci graduje a nabývá na kulervoucnosti. Casino jsem viděl už asi sedmkrát, což je vzhledem ke stopáži pěkněj kus času. Když k tomu připočtu hodiny, který sem proseděl u všech Scorseseho skvostů, který tak miluju, tak musím tohoto pána počítat jako někoho, kdo už je skoro součástí mý rodiny. Scorsese se o tom sice nikdy nedozví, ale já jsem na tento vztah (který v sobě neskrývá ani zbla nenávisti) velmi pyšný. 100%

Film, u kterýho se chci vykašlat na systémově konvenční způsob života a žačít vydělávat mraky peněz přesným opakem. Ale to bych musel bejt tak prolezlej nadsázkou a cool hláškama, jako VŠICHNI v tomhle snímku, takže moje dráha zločince se musí odložit. Zatím (přiblblej smajlík). 100%

Když už chce mít Woody ve filmech ňáký "detektivní" zápletky, tak mu to skvěle vychází, když je základem jeho krevní žánr komedie (viz Zločiny a poklesky nebo Tajemná vražda na Manhattanu). Tady ale hlavní tón udává styl thrillerový a Woody sice úplně neselhal, ale v rámci žánru vytvořil naprosto průměrný dílo. Pardoneček, Woody.

"...a já mám pořád pocit, že toho pro vás dělám TAK MÁLO!" 100%

Promítal bych to povinně katolíkům, aby na tomhle filmu otestovali svoji víru. Kdo by vydržel dobrovolně až do konce, ten by prošel.