Dogma

Veľmi smiešna vecička, určite sa na nej zasmejete viac ako na iných podobných filmoch. Obrovské plus je pravdaže to skvelé herecké obsadenie, od nášho drahého Bena až po úžasného Alana, ktorí sú základom filmu. Ostatní sú krásnym doplnkom týchto dvoch, Boba žereme už len preto, že je to Bob. Scenár je v pohode a tie infantilné akože efekty ma dostanú do šialenstva. takže asi 75% (12.03.2010)

Nekorektní - tak by se dalo Dogma popsat jedním slovem. Ježíš byl černoch, apoštolů bylo 13, kupa sraček (ne, tohle nejde popsat jinak) jako "biblická" postava Golgoťana - Smith prostě nenechává na křesťanské víře nit suchou a dělá to způsobem velice vtipným, úderným, místy drastickým ale hlavně inteligentním. Tomu všemu navíc vévodí nepochopený Rickman, zmatená Fiorentino a brutální Damon (ve své asi nejlepší roli). 4/5 s tím, že tenhle film musím vidět co nejdříve znova! (17.08.2009)

První setkání se Smithem nedopadlo tragicky, ale rozhodně hůř než jsem čekal. Velice slušný rozjezd, velice dobré dialogy (slavná to Smithova devíza), slušné herecké výkony na podobný film neuvěřitelného ansámblu (taková sestava se většinou schází jen ve velkofilmech typu Armagedon), prapodivný námět a přeplácaný, chaotický scénář. Tolik heslovitě. Dále mě tam iritovalo několik ne zrovna vtipných či zajímavých nápadů - démoni v podobě teenagerovských hokejistů, hovnivý elemntál (neboli exkrementál), či Bůh v podobě Alanis Morissete. Ale v čerty, na druhou stranu je jich tam pár opravdu podařených (celá centrální myšlenka s nezpochybnitelností slova Božího např.). Celkově však - odvážné, ale hrubě nedotesané dílko, které se může brát jakkoli s nadhledem, ale u mě prostě víc než slabé tři hvězdy nedostane. 50% (30.07.2006)

Jo, tak tahle partička, od režiséra počínaje přes Jay a Silent Bob a J. Lee konče, je tak magicky dokonalá kombinace, že mě rozseká od nich asi prakticky všechno. Jakožto věřícího mě tento film nepobuřuje, protože jsem si vědom existence ptakopyska, tímto se omlouvám všem milovníkům ptakopyska. To přece nemá chybu. (02.06.2011)

Svého času moje první, nejvtipnější a nejmilejší smithovka sice s odstupem času neztratila nic ze své komediální kadence, jen ten pohled na ni je, vzhledem k přihlédnutím ke zbytku režisérovy tvorby, trochu odlišný. Smith odsunul své osobité pohledy na popkulturu a pustil se do církevních dogmat, jejichž častá neflexibilnost k současnému společenskému stavu je až do nebe volající. Kousavě je všechna porušuje, dělá si z nich nehoráznou legraci za pomoci nejnevkusnějšího humoru a přesto je tak ryze svůj, maximálně vtipný, přímočaře trefný, ale ani na chvilku se nesnižuje k trapnému variování (zdravíme Šifru mistra Leonarda), což dělá z jeho nejmainstreamovějšího (nepočítám Jersey Girl) kousku zatraceně vybroušený flák, který sice nemá ostří (ani humorné ani sarkastické) tak dokonale vybroušené jako zbytek, ale stále je nadmíru zábavné. (19.08.2007)