Arigato

League of Legends nehraji, pro pochopení děje to však nijak nevadilo, maximálně mi uniklo pár detailů... A to je přesně ono. Tu hru s detaily naprosto zbožňuji. A v Arcane to uměli udělat sakra dobře! Spoustu věcí si člověk uvědomí až při opětovném shlédnutí a o to víc dokáži tento seriál ocenit. Z vizuální stránky se jedná o naprostý skvost, jakákoliv scéna je zkrátka umělecké dílo a výběr hudby seriálu dodal svěží nádech. Tvorba první série se vším všudy zabrala 6 let, druhá by měla vyjít za rok... Je neuvěřitelně těžké navazovat na něco tak úspěšného a stále si udržet krok. Jedno mé já pěvně věří, že se vše povede jak má, druhé zase skepticky vidí propad v příběhu i ve zpracování. Jsem ale rád optimista a ani zde se to nezmění. Shlédnutí rozhodně doporučuji všem, nehledě na to, jestli jste nebo nejste fandou této hry.

„Je to jako ve velkých příbězích pane Frodo. V těch důležitých. Byly plné tmy a nebezpečí. Člověk někdy nechtěl znát konec, protože nemohl být šťastný. Jak by mohl svět zůstat, jaký býval, když se stalo tolik zla? Ale nakonec stín pomine. I stín musí skončit. Přijde nový den. A až vysvitne slunce, bude svítit tím jasněji. To byly příběhy, které v člověku zůstaly, které něco znamenaly. I když byl člověk ještě malý a nechápal proč. Ale myslím pane Frodo, že teď chápu. Už vím. Lidi v nich měli dost možností vrátit se, ale nevrátili se. Šli dál, protože se něčeho drželi... V tomto světě stále existuje dobro, pane Frodo... A stojí za to o něj bojovat!“

Uznávám, že při hodnocení tohoto filmu budu pravděpodobně velmi subjektivní, ale nemůžu si prostě pomoct. Poslední samuraj vždycky byl a nejspíš asi i dlouho bude můj vůbec nejoblíbenější film. Ano, v mnoha ohledech může na diváka působit až moc přehnaně, jenže si myslím, že hlavní podstata tkví v něčem jiném, než je co možná nejuvěřitelnější vykreslení historických událostí. Jedná se o konflikt, kde na jedné straně stojí romantismus, čistota, tradice, na druhé zase modernismus a snaha dosáhnout všeho za každou cenu. Pokud bych měl říct něco ke zpracování, tak tady asi nebude potřeba velký prostor k diskuzi. Režijně skvělá práce, vizuálně a hudebně lahůdka. Hans Zimmer je zkrátka záruka kvality, asi neexistuje film, ve kterém by se mi jeho hudba nelíbila. A je to právě Poslední samuraj, který si vysloužil můj největší obdiv možná i právě díky své nezaměnitelné hudbě. Herecké obsazení je parádní, Tom Cruise a Ken Watanabe jsou zde na svém místě a neuměl bych si místo nich představit kohokoliv jiného. Jedním slovem skvost.

Mima Kirigoe je velice úspěšnou zpěvačkou. Když ale jednoho dne nahodile změní kariéru, z popové senzace se rázem stává dramatická herečka. Mimin náhlý posun v kariéře změnil její osobnost - musí čelit vymyšlenému přeludu minulosti, který pronásleduje její nové já. Dopomohl ale také k vývoji totální psychózy svých šílených fanoušků... Satoshi Kon byl známý tím, že plynule prolínal fantazii s realitou, vykresloval neprůhlednou rozmazanou hranici mezi klamy a skutečností. A přesně to je Perfect Blue. Chytře udržuje a pomalu poodhaluje ústřední tajemství díky naprosté duševní nestabilitě hlavní postavy. Sledujeme křehkost traumatizované oběti znásilněním, nemilosrdnost online anonymity a v neposlední řadě praktiky nejstinnější části showbyznysu... Film z důvodu zemětřesení v roce 1995 vyšel v animované podobě, nicméně tato skutečnost na kvalitě ničím neubírá, ba naopak, dle mého z hlediska zpracování a řekl bych až takové "uměleckosti" jednotlivých scén, kdy na mě nechaly zapůsobit své kouzlo originality, jsem možná raději právě za tuto verzi. Je mi jasné, že pro mnohé bude anime žánrem spíše pro děti. Pokud tomu tedy stále věříte, o to víc vám doporučuji se na tento film podívat. Abych řekl pravdu, myslel jsem si, že jsem, co se týče psychologických filmů, vcelku zocelený, ale Perfect Blue mi vyrazil dech. Při sledování ve mně nevyvolal úplně příjemný pocit. Ale v dobrém slova smyslu! Což je přesně to, co od tohoto žánru chcete. Perfect Blue je prostě perfektní...

„We don’t make mistakes, just happy little accidents.“ Nejlepší antistresová terapie na světě.

Začátek byl poněkud pomalejší, nicméně zbylé dvě třetiny filmu čerpají z povedeně navozené atmosféry. Ačkoli Grave Encounters v tomto odvětví nenabízejí vesměs nic zvlášť převratného, dokázali si udržet špetku originality a možná právě proto mě tento film zaujal a neztratil se mi v paměti mezi kvantem found footage hororů.

Dle mého stále nejlepší česká pohádka. Zajímavý děj, skvělé herecké výkony, dokonalé zpracování a nepřeberné množství nezapomenutelných vtipných hlášek. Pro mě dnes již Vánoční klasika.

„No tak bylo to hezký, ale že bych to musel vidět dvakrát...“ Ale ne, teď vážně. Dobytí severního pólu je stále mou nejoblíbenější hrou z repertoáru Járy Cimrmana. Mohl bych se na to dívat praktiky pořád. Hlášky neomrzí ani po letech a vždycky se nad nimi zasmějeme. Nejlepší lék na trudomyslnost.

Nikdy bych nevěřil, že mě bude bavit sportovní anime. Nicméně jakožto velký fanda basketbalu jsem si ke Kuroko no Basket našel cestičku velmi rychle. Příběh vypráví o tom, jak se legendární školní basketbalový tým z nižší střední známý jako "Zázračná generace" po ukončení školy rozpadl a každý ze členů šel na jinou školu. Do tohoto týmu patřil právě i Kuroko. Ten se začátkem roku zapíše do basketbalového týmu na své nové škole. Všichni jsou ale překvapeni ve chvíli, kdy uvidí mladíka hrát. Jeho výkony jsou podprůměrné a nikdo nechápe jak to, že právě on patřil do onoho neporazitelného týmu. Do týmu se také přidává Kagami. Ten, co se postavy i dovednostní týče, už připomíná špičkové hráče na úrovni americké NBA. Postupem seriálu se nicméně ukazuje, že Kuroko je nenahraditelnou součástí týmu, a hlavně díky němu se mužstvo dostává přes papírově silnější soupeře. Velký podíl na úspěších týmu má samozřejmě také Kagami, který společně s Kurokem tvoří nerozlučitelnou dvojici. Tým se účastní celostátních soutěží, kde mají příležitost utkat se nejen s čím dál silnějšími soupeři ze sousedních škol, ale také se členy Zázračné generace, kteří každým zápasem ukazují, že se jim takto přezdívalo z nějakého důvodu... Sledování tohoto seriálu jsem oddaloval, jak jen to šlo. Tou dobou jsem ještě sledoval anime, které měly maximálně 12 - 20 dílů a to, že se jednalo o sportovní anime, mi také moc nepřidalo. Myslel jsem si, že vše bude moc přehnané, ale opak byl pravdou. Musím uznat, že jsem velmi rád, že jsem tento seriál (včetně jednoho filmu) viděl. Ač byly díly místy maličko zdlouhavé, vždy mě bavily. Pokud máte rádi basketbal, shlédnutí tohoto anime je nutností! Mimochodem, zkuste si vyhledat „Kuroko no Basket in real life“ (např. toto video nebo třeba toto), možná to pro vás bude dalším lákadlem.

Připojte se společně s několika svými kamarády do skupinového videohovoru na Skype a následně už jen hodinu hystericky křičte. Lépe bych vám tento film popsat už asi nemohl. Zápletka určitě tak špatná není, nicméně její realizace je na tom poněkud hůř. Já nevím, mě ale tohle brouzdání po Facebooku prostě nějak nebavilo. Na druhou stranu musím uznat, že jsem takovou poslední scénu upřímně nečekal. Obzvlášť, když jsem film sledoval z postele a s notebookem na sobě. V každém případě bych vám spíše doporučil druhý NENAVAZUJÍCÍ (a neduchařský) díl, který se mi líbil o poznání více.