Arigato

Tak mi to nedalo a musel jsem si udělat vlastní obrázek i já. Opravdu jsem si zpočátku myslel, že nejnovější zpracování Malé mořské víly je pouhým anti-woke panákem, ale není tomu tak. Film sám o sobě by až tak špatný nebyl, ale jako remake je naprosto identický s animákem. Ve všem. A to včetně hudby a dokonce i dialogů. Žádný nový příspěvek nebo jakákoliv inovace, mimo tedy hraného zpracování a rasově košatějšího obsazení splňující novodobá měřítka. Co přesně tu mám tedy hodnotit? A to za necelých 400 milionů dolarů? Dobře, včetně marketingu, ale i tak mi čtvrt miliardy dolarů přijde sakra hodně. To je opravdu krok vedle. Ze strany Disney to na mě navíc působí jako naprostá lenost zpracovávat náměty exotických kultur a vymýšlet cokoliv nového. Ti pokračují v recyklaci starých příběhů s různorodým obsazením bez ohledu na to, jak dobří nebo vhodní herci pro danou roli jsou. Přitom právě tyto příběhy se v poslední době těší velké oblibě i mezi širokou veřejností – jmenovat jich pár, tak třeba Coco, Moana, Encanto a třeba i Kniha džunglí a další. V tomto případě navíc nikdo neřekne ani popel vůči obsazení. Naopak si myslím, že prosazením uniformity do těchto filmů by se zvedla naprosto stejná nevole, jako v případě tady chudáka Ariel. Plně rozumím záměru tvůrců, ale přesně tohle má ve finále pak opačný efekt, než jaký byl zamýšlen. A nebojím se říct, že recept na úspěch je popsán výše.

Jeden z nejosobitějších filmů vůbec. Rukopis A24 se prostě nezapře ani tady. Netypická Sandlerovo poloha v roli naprosto ztracené duše ocitající se ve zdánlivě bezvýchodné situaci nekonečného koloběhu lží, podvodů a lichvy. Vedle slušivého neo-noir nádechu je to však soundtrack jako dominantní prvek. Na první pohled nenápadný, časem však stále více rušivější. Někdy i natolik, jako by i dialogy byly jeho součástí. Za mě navíc velice promyšlený detail v propojení audiovizuálu synthovou hudbou, která jako by navozovala dojem nevšednosti a připomínala tak lesk samotných drahokamů. Netradiční zpracování neosloví každého a nízké hodnocení je pochopitelné. Někomu může všechen ten ruch a to, jak se všechny postavy přeřvávají, prostě drnkat na nervy, a duševní nepohoda zhoršující celkový dojem ze snímku je pouze přirozená reakce. Ale přenesete-li se přes to všechno, čeká váš možná jedna z nejvíce stresujících filmových zkušeností. Uncut Gems jsou zkrátka takovým velkým organizovaným chaosem. Tvůrci moc dobře věděli, proč tím vším diváka zahltit a jakékoliv jiné zpracování by nefungovalo tak dobře.

Originální film, který i přes svou atmosféru sedmdesátých let působí velice svěže a navíc poměrně rychle odsýpá. Právě atmosféra je navozena dokonale a díky tomu máte přinejmenším neustále zvláštní pocit. Což je ale tak víceméně vše. Late Night with the Devil totiž nejspíš nevyděsí nikoho, kdo už má pár hororů za sebou, ale rozhodně ho neurazí. Nebudu se zlobit za více takových snímků. Dastmalchian byl perfektní.