Demonlover

Takhle, ono to má příběh, myšlenku, dává to smysl, je to skvěle zahrané a úplně špatné to rozhodně není. Nejlepší na tom asi je těch posledních 15 minut. Jen to až moc sází na atmosféru, která je sice zajímavá a má pár světlých momentů, ale jinak moc nefunguje. Navíc vůbec celý ten děj je zbytečně moc rozvleklý a něco se v něm začne dít až v druhé polovině. Mít to hodinu a půl nanejvýš, vynikne to mnohem líp, ale takhle to má řadu nedostatků. Nedostatků, kvůli kterým vyšší hodnocení jak lepší dvě hvězdy fakt dát nemůžu. Tak moc zajímavé a zapamatováníhodné to zase není. Btw, ta přirovnání k Lost Highway nechápu, tam šlo o úplně něco jiného a navíc tady je ta dějová linka víceméně dostatečně jasná - což se u Lost Highway moc říct nedá. Lepší 2* (27.07.2021)

Docela zvláštní snímek, který se představil i v Cannes, mi přinesl nesmírně půvabnou Connie Nielsen, která je reálně i virtuálně k sežrání. Horší je to s uchopením celé téhle podivné látky, která je úmyslně chladná a asi nebude úplně zahanbující, když leckomu některé pasáže nedocvaknou. Navíc je i zbytečně dlouhá. Mírně nestravitelné balení tak prostě nutí dát maximálně tři hvězdy, možná je to křivda, ale kdybych dal víc, tak lžu sám sobě. (26.09.2014)

Korporátní sféra se podobá prostředí špionážních služeb + téma virtuální pornografie, kde mohou nastat absurdní situace skrze globální propojení sítí. Postavy se drží v určité plochosti, protože hrají hru, v níž je třeba skrývat karty. Protagonistka se pak ovšem skrze vyprávění odkrývá coby mnohem zranitelnější, než se zprvu zdá. Takový cronenberovsky tematický snímek. Dramatizace je potlačená nebo vytváří nečekaně vyhrocené scény. Divák záměrně nedostává stylistická vodítka, čili film pracuje s jistými žánrovými prvky antižánrově. Subjektivně jsou zde dvě hlavní témata – první se týká toho, že chladný manipulátor, který využívá ostatní osoby jako nástroje pro dosažení cíle, se ukáže být naopak křehkou obětí, přičemž zdánlivé oběti jsou v dané hře ještě horší (ve smyslu větší svině). Každý další krok tenhle stav prohlubuje. Druhé se týká digitální provázanosti, v níž dochází k makabrózně bizarním propojením (teenager během přípravy na hodinu biologie vymýšlí scénáře pro SM pornografické scény, v nichž figurují skuteční lidé, všechno přitom vypadá jako virtuální hra). (12.01.2019)

Na jednu stranu je to úplná blbost, ovšem to, že jsem snímek zvědavě dokoukal do konce, svědčí zase na druhou stranu o určitých jeho kvalitách. Myslím, že řemeslně je to slušně udělané, ale v ději, pokud se to dějem dá nazvat, jsem se tvrdě ztrácel. Na to jsme u mnoha režisérů zvyklí, od začátku ovšem víme, že to je záměr. Tady si nejsem jistý, jestli to tak mělo nebo nemělo být. Zpočátku nudný film o ambiciózní sekretářce se mění v thriller, pak chvíle špionáže, sexuální podivnosti, gangsteři...no jsem z toho úplně jelen. A ten závěr úplně mimo...50% (15.10.2012)

S možná trochu větší mírou nadsázky, bych Demonlover popsal jako Videodrome kybernetického věku (i když bez oné staré dobré cronenbergovské přívětivosti k lidskému tělu a jeho překvapujícím možnostem v nevšedních okamžicích). Domnívám se, že by bylo na škodu brát tento film jako nedotknutelný komplex, protože možností interpretací jak celku, tak i částí a dokonce jednotlivých scén je povícero. A abych nezapomněl, je tu též přítomna skvělá hudba od Sonic Youth. (10.01.2008)