Poslední recenze (435)
Furiosa: Sága Šíleného Maxe (2024)
Další z filmů, kde forma vítězí nad obsahem tak 1000:1, ale forma je v tomto případě tak dokonalá, naprosto ulítlá a permanentně strhující, že ten obsah nakonec až tak moc nechybí:) Dvouhodinové ohlušující motorkářské brutus apokalypto honění a cisternové létání v hlubinách depresivního a nekonečného pouštního pekla, kreativně a nekompromisně vycizelované do nejmenších bláznivých detailů (včetně full body nátěrů a pekelně optimistických masek všech zúčastněných). A hlavně bez impotentních a nudně vzlykavých "dunových" proslovů a vznešeností: vše se tady jen nepřetržitě a nekorektně valí, navzájem drtí a benzínově vaří - a z větší části i bez laciných omalovánkových digitálních animací. Šestou hvězdičku přidávám za našeho neodmyslitelného heavy metál kytaristu, který se nakonec aspoň na okamžik přece jen na scéně objevil (chyběl mi:). Jen nevím proč tam musela figurovat právě ta opilá šachistka (která do týmu nějak moc nezapadala), když s tím černým makeupem na obličeji a pár proceděnými slovy by bylo skoro jedno kdo to je. Ale nakonec to až tolik nezkazila... A hudba skvělá - na rozdíl od rutinně sterilního Zimmerova pop DUNění... Prostě totálně šílený nářez! Hmm, a v kině jsme byli totálně... 4... (dementi? :)
ABBA: úspěch navzdory (2024)
Nebylo moc příjemné koukat od první vteřiny na to, jak všichni členové skupiny (včetně dámské části) stále hulí a všude chodí s cigaretami v ruce (taková malá ztráta naivních iluzí) - a pak povídají o tom jak je jim blbě a všechno je bolí... (proč asi?). Nedopatřením jsem stáhnul verzi s nějakým českým dabingem - uff, zdá se že "herci" z Ulice neměli co dělat, tak je zapojili? Tak si raději občas poslechnu těch pár pěkných písniček, co tu zůstaly... A kromě toho - všechno co "bylo" už není a neexistuje :) Příliš se šťourat v iluzorních představách minulých obrazů nás odvádí od toho, co opravdu je... a za vteřinu už nebude :)
Jedeme na teambuilding (2023)
Už samotný výše uvedený popis obsahu díla zněl velmi lobotomile a nešlo odolat. A výsledek vskutku nezklamal! Jak poradil kamarád - ideální je si při sledování roztírat jogurt po ksichtě a srkat ho nosem. Ok, osvědčilo se, jdu se umýt. A hlavně "najít ztracenou sebeúctu" po průchodu tímto bublajícím dementálním hnojištěm. Vypadá, že oslnivá domácí trilogie Jackpot - Banger - Týmbildink je tímto úspěšně umělecky dovršena. Vzorňačka Jitka však dává hvězd pět a neurotickému nihilistovi zbortil se svět.