Pohrobek

Nejlepší televizní zpracování Dürrenmatta, s kterým jsem se setkal. Nejde ani tak o jednotlivé herecké výkony, jako o celkovou atmosféru meziválečného švýcarského maloměstečka a o obecně maloměšťácké problémy, mezi nimiž by člověk problém viny a trestu zdánlivě nehledal.

Nejlepší hudební film všech dob. Formanovské sobecké téma: zpracování génia a zaostávajícího okolí. Člověk příjde i o ten nejposlednější zbyteček sebevědomí, který snad ještě má. Nemůžeme pochválit Mozartův charakter, ale musíme se sklonit před velikostí jeho děl. Z výjimečného osvíceneckého panovníka se stala skoro namyšlená figurka. Z výborného skladatele průměrný závistivec. Rozprostře se před námi dokonalá iluze klasicistní Vídně, ale je to přece jen iluze. Kdybychom hledali historickou pravdu, museli bychom se svěřit suchopárným odborníkům - což však vůbec nebrání v Amadeově cestě do mé TOP10.

Jde o dost netradiční muzikál, proto Tanec není úplně tím nejlehčím filmovým zážitkem. Björk se herecky snaží dost, Morse s Deneuve zklamat nemohli. Kouzlo snímku však samozřejmě spočívá v hudebních a tanečních číslech, která překvapí a zaskočí svým krásným rytmickým provedením a celkovým melancholickým prožitkem. Spojí-li se to se zajímavou, postupné ztrácení zraku evokující kamerou, kouzlo filmu je hotové.

Vydařený pohled na chlapecké dospívání a sexuální probouzení s magickou a nelidsky krásnou Monicou Belluci. Proti Amarcordu trochu těžkopádnější, ale jen o kousek.

Nejsem si úplně jistý, jestli se jedná o komedii. Určitě ne o klasickou. Nejprve jsem celý film považoval za poněku monotónní pohádku o polském supermanovi. Statečný lékař zachraňuje oběti komunistické zlovůle po desítkách a k tomu si stihne odběhnou na opereční sál a vyoperovat slepé střevo. Zdánlivě nudící opakování týchž postupů a scénářů ale nabírá stále absurdnější podobu a brzy dospějeme k uvědomění si beznadejnosti boje osamoceného člověka proti kolektivnímu nelidskému systému. Pravděpodobně by nás měl film přesvědčit, že tento boj má přese všechno smysl, ale nevím, zda se to podařilo. Jsem rád, že film pokrývá dlouho pochopitelně tabuizované téma a osvoboditelská Rudá armáda a její polští pohůnci už nejsou jen osvoboditelé, nýbrž i nevítaní okupanti.

Jako zajímavost - vychvalované mrtvé ryby - ukradeno z Mostu u Remagenu, házení helmy, naturalistické umírání zdravotníka, pohazování výbušninou - ukradeno z Peklo je pro hrdiny.

Režijní nádhera vypiplaná do nejmenšího detailu a velmi hluboký příběh neteistického pojetí vývoje člověka, směřujícího stále vzhůru. Možná stojí za to nejprve se seznámit s knižní verzí, ale i tak je závěr snímku naprosto fascinující.

Tak tento film se vůbec, ale vůbec nepovedl. Nevím, zda to bylo jeho úmyslem, ale při jeho sledování jsem cítil pouze trapné pocity a podiv nad tím, jak se mohou jednotliví protagonisté snížit až na takto mizernou úroveň. Kupa sexismů je nanejvýš trapná a odporná.

Jak může toto považováno za komedii. Nezasmál jsem ani jednou. Nejvíc mě uráží ta stupidní propagace hippieského stylu života. Já osobně se směji nad normálními bondovkami a tohle je jenom s....a.

Celý film je typicky leonovsky nadsazený. Tady nejde o Ameriku gangsterů, Ameriků sociálních nepokojů, Ameriku bouřící a hledající svou tvář! Ne. To je Amerika Sergia Leoneho, taková, jakou si ji mohl vysnít ve svých představách jen on. Neameričan! Malý kluk, který v dětství snil o drsných cowboyích a nemilosrdných gangsterech. Tato láska přetrvala celé jeho dětství a v dospělosti z ní vykrystalizovala absurdně znásilněná a krvavá představa Ameriky. Člověk jí málem uvěří a skoro se mu nechce sklouznout do suchopárné Ameriky mnohem nejednoznačnější a rozporuplnější.