Dancer in the Dark
Dancer in the Dark
Dancer in the Dark
Dancer in the Dark
Tanečnica v tme
Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Robby MüllerHudba:
BjörkHrají:
Björk, Catherine Deneuve, David Morse, Peter Stormare, Joel Grey, Cara Seymour, Jean-Marc Barr, Vincent Paterson, Siobhan Fallon Hogan, Željko Ivanek (více)Obsahy(1)
Svérázné československé emigrantce Selmě Ježkové hrozí brzká slepota. Sama emigrovala do Spojených států 60. let, aby tu zajistila oční operaci synovi postiženému dědičnou chorobou. Přestože Selmu obklopují dobří lidé, zůstává ve svém údělu sama. Potíže překonává zejména díky vášni k muzikálům. Trierovský dokumentární způsob snímání pomocí ruční digitální kamery tvoří zvláštní a často diskutovaný kontrast k žánru melodramatu a muzikálu. Závěrečnému snímku Trierovy “trilogie zlatého srdce” dominuje islandská zpěvačky Björk, která se zde se svou výjimečnou rolí zcela identifikovala bez dalších ambicí na filmovou kariéru. Za svůj výkon si odvezla hereckou cenu z Cannes, kde byl film oceněn i cenu nejvyšší, Zlatou palmou. (Aerofilms)
(více)Videa (1)
Recenze (399)
Ano, v závěru už Lars na tu pilu tlačí možná až příliš silně, ale stejně to na mě jako celek fungovalo. Strašně depkoidní výsměch nebohému divákovi. Rušila mě jen jedna maličkost - totiž že si Lars nepohlídal pár reálií plynoucích z toho, že hlavní hrdinka Selma (!) pochází z Československa. Ale vem to čert. Emočně jsem Tanci v temnotách podlehl a sledováním zdejších muzikálových čísel jsem následně strávil opravdu hodně času. PS: Píseň I've Seen It All je dokonalá! ()
Radikální filmové vidění a provokace pouštět se takovými cestami, které jsou nejméně očekávané a leckoho dokážou naštvat. Provokatér Lars von Trier natočil výborné drama o absolutní svobodě rozhodnutí. Obětavé herecké výkony, nezvyklá stavba filmu, výborná choreografie tanečních čísel a šílený Dán, který se směje opodál. ()
Björk je neobyčejně talentovaná umělkyně a tady to jen potvrdila. Zahrála výtečně a byla neodolatelná. Nejvíc se mi na Tanci v temnotách líbilo, že taždou sebevíc drastickou a sebevíc city drásájící scénu strhlo a zparodizovalo muzikálové číslo. Film se tak stal spíše hodně černou komedií. HUDBA: Björk - parádní, jak se dalo čekat... ()
Po dlouhém přemáhání zase doplním jeden rest. Film jsem viděl už někdy před 15 lety a doteď jsem si netroufl jej komentovat, až se vytratila i chuť se do řady hodnotících a komentujících přidat. Ale když jsem na to teď při bloumání databází narazil, říkám si teď anebo nikdy. Takže, já a Trier jsme si zjevně nebyli souzeni. Už pár útržků z Království, které jsem kdysi viděl v televizi, mě víceméně odpuzovalo, Tanec v temnotách (viděl jsem dříve než Dogville) mne v tom utvrdil a Dogville přede mne rozestřel transparent s kapitálkami "NIKDY NEKOUKEJ NA TRIEROVY FILMY". Dobře, na jednu stranu musím přiznat, že ač nejsem fanoušek islandské hudebnice, její hudba zde jakož i zajímavě pojatá taneční čísla sama o sobě snesou vysoké hodnocení. Ale ten zbytek? Když to řeknu natvrdo, je to vypočítavá vyděračská zcela nevěrohodná zpotvořenina, která všem nesobeckým obětavým osobám dělá medvědí službu. Nedokázal jsem tomu věřit ani na chvíli, Rimmerovými slovy "nerealistické, jenom jako." Je to zde sice méně okatý kalkul než u zmíněného Dogville, ale jinak je to stejné. Všechna ta rozmáchlost, to vedení děje do předvídatelné tragédie, ta dilemata, kterým Trier své postavy vystavuje, mně osobně strašně zavánějí laciností a hrou na efekt jen proto, aby mě na jednu stranu nutil do svého vidění světa, na druhou aby ve mně vzbudil pocit viny a sebemrskačské tendence. Já se ale na tohle lapat nenechám. P. S. Chudák Oldřich Nový. Aspoň by se tam jako kontrast hodilo Kristiánovo "Jen pro ten dnešní den stojí za to žít..." ()
Evropa zůstává v mých očích nepřekonána, ale tohle je druhý Trierův film, na nějž se s chutí podívám znovu. Skutečně téměř celoevropský film se odehrává v USA, tohle může vymyslet jen Trier. A obléknout Deneuve do montérek dokázal taky jenom on. A naštvat, protože jsem se těšila na Stellana, který měl nakonec štěk, to dokáže vlastně taky jen Trier. ()
Galerie (39)
Zajímavosti (29)
- Catherine Deneuve se zmiňuje o náročnosti natáčení ve své knize "Close Up and Personal". Až na kritiku pozdních příprav a malého chaosu při natáčení Deneuve oceňuje profesionalitu Larse von Triera. (D3VIL)
- V době vzniku filmu bylo mnoho napsáno o neshodách mezi scenáristou a režisérem Larsem von Trierem a představitelkou hlavní role, zpěvačkou Björk (Selma Ježková). Ta k tomu tehdy řekla: "Naše rozpory byly zveličeny. Marketingové oddělení distribuční společnosti propadlo panice, protože se ukázalo, že Tanec v temnotách bude nejdražší skandinávský film všech dob a já jsem se už dlouho zdráhala ho propagovat. Takže potřebovali něco, co by film dostalo na první stránky, a vymysleli si tuhle historku. Většina těch věcí je hodně přitažená za vlasy, ale je pochopitelné, že pokud se sejdou dvě do té míry silné osobnosti jako Lars a já, jednoduché to není. Tím se ale vyznačuje každá dobrá spolupráce. Není nic krásnějšího než sedět v místnosti plné géniů a cítit, že každý z nich má dost prostoru. Jen v takovém případě je to skutečně napínavé, protože když existují rozpory, je nutné hledat kompromis. Se mnou a Larsem to bylo přesně tak - stačí se podívat na film a je jasné, že všechny konflikty byly vyřešeny. Jinak by žádný film nevznikl." A z čeho že ony rozpory vyplývaly? "Měli jsme naprosto odlišné názory na to, kým Selma vlastně je. Já jsem z ní chtěla udělat velmi poetickou, lehkou postavu - právě takovou, jaká je naznačena v muzikálové formě ve snových sekvencích. Moje Selma by byla euforičtější a svobodnější. Ovšem Lars von Trier je fanatik bolesti. Chce vidět utrpení - především u ženských postav. Chtěl Selmu vytvořit jako jednoduchou, přihlouplou dívku s dětskou řečí, což byla představa, s níž jsem se nedokázala ztotožnit. Setkali jsme se někde uprostřed. Bojovala jsem o Selmin smysl pro krásu a jsem ráda, že jsem to svou paličatostí prosadila. Selmina fantazie je přece tak silná právě proto, že její život je velmi zlý. Zoufalství dává člověku silný emocionální impulz, unáší vás stále výš. U Larse to bylo ovšem nemožné. Film je kompromisem mezi oběma našimi pohledy na věc, směsí reality a fantazie." (NIRO)
Reklama