Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Dokumentární
  • Drama
  • Krátkometrážní
  • Komedie
  • Akční

Recenze (15 931)

plakát

Metropolis (1927) 

Obrovské dekorace ...důvod konce hnutí expresionismu bylo, že filmy stály na vysokých nákladech (podobně i tento film). To přivedlo společnosti na pokraj krachu. další důvod byl odchod tvůrců do Hollywoodu, změny ve vedení filmové společnosti UFA (tvůrci dostávali menší finance) a expresionismus už nebyla alternativa, ale byl velmi populární a pronikal i do designu. Tedy toho byl na delší dobu poslední film s takovýmito dekoracemi.

plakát

Poslední štace (1924) 

Filmová společnost UFA donutila Mayera změnit konec tohoto nejslavnějšího a nejúspěšnějšího filmu hnutí Kammerspielu. Hrdost hotelového vrátného, který cítí, jak je užitečný je ohrožena. Je degradován na hlídače záchodů a vidíme úpadek jeho důstojnosti. Film byl možná tak úspěšný kvůli změněnému konci. Těžká témata kammerfilmu byla spíš pro intelektuály. Normální lidé se šli spíše do kina pobavit.

plakát

Střepy (1921) 

Jeden ze zásadních filmů německého filmového stylu Kammerspiel (film komorního dramatu). Název pochází od divadla Kammerspiel (1906), které založil Max Reinhardt. Filmů není mnoho, ale většina jich je dosti významných. Na rozdíl od expresionismu využívá kammerspiel méně dekorací, herectví je realističtější a více užívá psychologii postav. Je zde také absence nebo naprostá minimalizace mezititulků (příběh předveden srozumitelným způsobem). Filmy mají většinou špatné konce (vražda, sebevražda) a jsou to komorní dramata zaměřující se na vnitřek postav.

plakát

Zadními schody (1921) 

Těžká témata kammerfilmu (film komorního dramatu) byla spíš pro intelektuály. Normální lidé se šli spíše do kina pobavit. Filmů toho hnutí není mnoho, ale většina jich je dosti významných. Na rozdíl od expresionismu využívá kammerspiel méně dekorací, herectví je realističtější a více užívá psychologii postav. Je zde také absence nebo naprostá minimalizace mezititulků (příběh předveden srozumitelným způsobem). Filmy mají většinou špatné konce (vražda, sebevražda) a jsou to komorní dramata zaměřující se na vnitřek postav.

plakát

Kabinet doktora Caligariho (1920) 

Slavný film z éry německého expresionismu. Všimněte si typických znaků expresionismu - nerealistický krok herce (až taneční), přehnané výrazy, kulisy mají stejný význam jako postavy. Všechno ateliérové dekorace, aby to bylo perfektní, deformované.

plakát

Upír Nosferatu (1922) 

Velmi známý film z období expresionismu jako vzpoury proti realismu. V literatuře často otevřené konce nebo rámcové příběhy (jeden příběh je zasazen do druhého příběhu). A pak se to z literatury zfilmovalo. Upír skutečně vypadá hrůzostrašně (navíc je brán z úhlu z podhledu, což je jeden z filmových prostředků expresionismu).

plakát

Sumurun (1920) 

Jsou zde prvky grotesky, což bylo pro Lubitsche charakteristické i když točil vážné filmy. Inflace a hyperinflace umožňovala v poválečném Německu levně filmy natáčet a levně prodávat. V polovině dvacátých let se ale měna stabilizovala a filmové společnosti musely tyto žánry točit ve skromnějších podmínkách. Pokud jde o tyto výpravné filmy, německé přicházely o mezinárodní význam, protože americká produkce na tom byla lépe. Film má pomalé tempo vyprávění, deformované stíny a vůbec hodně pracuje s geometrickými tvary a symetrií.

plakát

Madame DuBarry (1919) 

Tento historický spektákl na evropském trhu nastartoval tzv. výpravné filmy. Němci měli nesrovnatelně nižší náklady na jejich velmi drahou výrobu vlivem hyperinflace, levné hladové pracovní síly, zákazu zahraničních filmů (do r.1923), rozvoji kin apod. Bylo nesrovnatelné, za kolik bylo možno vyrábět výpravné filmy v Německu a jinde. Režisér Lubitsch (byl zároveň komik a herec) byl zdatný nejen výpravností, ale i řemeslně. Později se ve 20. letech dokázal v Hollywoodu přizpůsobit tamnímu stylu. Ale německá kinematografie byla ve dvacátých letech jedna z nejlepších na světě.

plakát

Hákový kříž nad Římem (2008) (TV film) 

Přínosný dokument o málo známé historii druhé světové války. Dovídáme se i o utrpení civilního obyvatelstva. Je proboha nějaké evropské město, kterému by fašisté nevyhrožovali úplným zničením? Řím tedy také. Zajímavé by bylo zjistit psychologii římských, když za jednoho zabitého německého vojáka bylo popraveno deset civilních obyvatel a Němci později chtěli odpálit celou čtvrť i s obyvateli, kdyby nezasáhl navrátivší se Duce.