Poslední štace

Filmová společnost UFA donutila Mayera změnit konec tohoto nejslavnějšího a nejúspěšnějšího filmu hnutí Kammerspielu. Hrdost hotelového vrátného, který cítí, jak je užitečný je ohrožena. Je degradován na hlídače záchodů a vidíme úpadek jeho důstojnosti. Film byl možná tak úspěšný kvůli změněnému konci. Těžká témata kammerfilmu byla spíš pro intelektuály. Normální lidé se šli spíše do kina pobavit. (09.11.2017)

Abych se přiznal tak mi toho pyšného nafouknutého balónu, toho směšného žabáka Janningse vůbec nebylo líto. Člověk by měl působit důstojně nejen na základě své uniformy, aby když ji ztratí, nesplaskl jako prázdná bublina. A proto závěr filmu nepovažuji za happyend, protože uniformu pouze nahradily peníze. Hrdina sice může být svým způsobem šťasten, ale nic se v podstatě nemění. Pokud by o peníze přišel, bude zase tam, kde byl předtím. I když je tu náznak naděje v jeho štědrosti a soucitu. Výborná hudba a vynikající kamera, která je natolik výmluvná, že si vystačí i bez obvyklých mezititulků. (09.10.2007)

Týmto filmom ako keby Murnau zaviedol do kinematografie pojem deus ex machina. Ale k veci. Murnau expresívne vyjadruje pocity starého človeka, ktorý prežíva poníženie, keď je v hoteli, v ktorom pracuje, doslova degradovaný presunom na nižšiu pozíciu. Áno, z dnešného hľadiska sa môže divák pozastavovať nad osudovosťou situácie, zamestnanec mohol ísť predsa v kľude a pokoji do šťastnej penzie. Lenže Murnaovi išlo podľa mňa o vykreslenie osamelosti staroby, o neschopnosti sa prispôsobovať novým veciam a životným situáciám a vďaka kontroverznej záverečnej časti, ktorú sám nazýva v medzititulku ako vysoko nepravdepodobnú, ukazuje rozdielny prístup ľudí k chudobe a k bohatej elite, čím demonštruje ich pokrytetstvo. Der letzte Mann je rovnako, ak nie viac, zaujímavý aj z technického hľadiska. Navodzuje atmosféru kontrastom svetla a tmy, množstvom tieňov a takmer až hororovým vyznením niektorých pasáží. Máme tu zoom, pohyblivú kameru, triky, snové vízie a dvojexpozície. (14.02.2013)

Jo, Altersschwäche není hezká věc. Zvláště tam, kde důstojnost, vážnost a autorita jsou nejvyššími hodnotami. Geniální Murnau, naprosto strhující Emil Jannings a v neposlední řadě hudba Giuseppa Becce, která se dostává znovu do popředí po restauraci filmu v roce 2002. Happyend filmu vytýkat nelze, neboť ho Murnau vybavil takovou nadsázkou, že spíše pomáhá celkovému vyznění. (30.07.2005)

Aj po takmer storočí super doják. A ten záverečný akt tomu nasadzuje korunu. Krásna hra s divákom aj samotnými možnosťami média. Milujem sledovať ako frajeri typu Murnaua, Langa, Griffitha alebo Ejzeštejna v nemej ére posúvali každým filmom hranice kinematografie. Bez nich by sme neboli tam, kde sme (22.07.2017)