JosefTomas

Tak tomu říkám smůla. Nebo spíš frustrace. Něco mezi to bude, ale sakra, ten na české poměry kulervoucí vizuál (s limity samozřejmě, záběr použitý i v traileru na jedoucí auto s mrakodrapy v pozadí lehce nevzládá hloubku, ale zbytek je prostě pecka), kamera, sound design a hudba se prostě musely střetnout s tím nejprůměrnějším scénářem průměrné kriminálky, kde dialogy nešustí papírem, ale přímo ztratily veškerou šanci na život. Projev je podle toho náležitě chladný, odtažitý a s nulovou šancí zaujmout, až jsou postavy instatně odsouzeni k záhubě jakékoliv sympatie a dějem se tak víceméně jen proženou, protože není kam se vyvíjet. Je to hlavně škoda, protože na tom projektu je vidět kus práce, ale bohužel pouze v rámci designu a vizuálu. Stačí si ale projít rozhovory, kde se tvůrci (zaslouženě) rozplývají nad kresbami a spoustou vizuálních nápadů, ale scénář, to je ten kámen úrazu většiny českých filmů a nad ním tady zřejmě moc nepřemýšleli. Neodpustím si to škodolibé rýpnutí, ale ten film by taky potřeboval bod obnovy a možnost začít ještě jednou, znovu a trochu lépe. Vyladily by se potom takové kraviny, jakým je třeba rušení signálu pomocí deky.... PS: Velké plátno dělá svoje a pravděpodobně dotáhlo mé hodnocení o hvězdu výš. A ne, nemám domácí kino, ani televizi jako kráva. Jen starý PS VR brýle, ale i to zážitek zajisté pozvedlo. PPS: Viděl jsem rozhovor s režisérem ohledně scénáře a po té řadě kompromisů, které ve filmu byly, můžeme být rádi aspoň za to.

Werich ve werichovské roli padnoucí, Sovák tradičně vtipný a Šlitrova hudební vsuvka s Pilarkou taky fajn. Jen na 30 minut trochu málo. Zbytečně dlouhou expozici (půlka stopáže) vystřídá zas razantní vyvrcholení a zvrat je tak pouze zravt¹. Škoda, s takovým tvůrčím týmem by šel zajisté vykouzlit mnohem lepší zážitek, než jen průměrná groteska. Poznámka: ¹ Historie slova 'zravt' se traduje do 20. století v 50. letech, kdy jej špatně vyslovil farmář Tomáš z Josefova. Vychází z nářečí jihomoravského a užívá se ve významu "promarněné příležitosti", či "šance vniveč." Výraz je často zaměňován se slovíčkem vrazt, který se užívá v amatérských recenzích a diskuzních fórech jako špatně napsané slovíčka "vrzat" nebo "vrať".

Stačilo by napsat klasičtí Dejvičáci a mám hotovo nebo vás nasměrovat tímto odkazem na svůj pár měsíců starý komentář ke Čtvrté hvězdě a to samé. Zkáza Dejvického divadla je standard osvědčeného týmu, který dokáže pobavit v každé situaci. Teda, pokud jste samozřejmě naladěni na podobnou vlnu. Hlášky "Chceme ředitele, co má AIDS.", "Pod Juliskou plnou fotbalových hvězd, občanem jsem Prahy 6." a "Pro vás je to čest, ale pro nás ostuda" ale u mě už nyní naplno zlidověly a určité úryvky si dám mile rád znovu.

Tak a konec další série... Sice jsem víc potěšen, než z předchozího finále, kde jediný dobrý vtip byl "Fucking vertical.", ale pořád jsem trochu rozčarován z celkové série, že mi to ani tuhle epizodu nedovoluje si užít naplno. Epizoda sama o sobě hezká, ale pořád z ní mám pocit, že to je slabší odvar toho, co dřív bylo standard. Líbil se mi ale samotný vývoj postavy, která ale asi nebude plně doceněna v další sérii, jež bohužel bude. Nechte je už konečně odpočnout a dělejte nový seriál, slyšíš Harmone.... Já vím, prachy. :(

Dobrý. Slovo, které bych u klasiky klasik a jistému místu každoročního žebříčku nejlepších filmů nevěřil, že kdy použiji. Život je boj, život je nefér, život je svině... A sem tam, možná někdy, úplně v miniaturních případech, kdy to člověk nečeká, je chvílemi i krásný (respektive úžasný... překlad jeden debilní). Film však nedokáže pracovat s egem hlavního tvůrce, protože sice originálně a opakovaně poruší všechny narativní pravidla, ale bohužel tak nedivácky, až to bolí. Zkusím to se spoilery bez spoilerů(?), (ale neručím za sebe, takže číst přes vlastní nebezpečí), neboť hned úvodní modlení a "hvězdné" pozorování andělů a bohů je zajímavý nápad, včetně ústřední zápletky. Jenže namísto rychlého odbytí úvodu a následného bodu obratu (vážně se takhle překládá plot point?) dostáváme flashback... na celou hodinu. Anděl totiž potřebuje stejně jako my vědět o hlavním hrdinovi všechny důležité detaily v jeho životě, což nejednoho diváka po té době zatraceně unaví (nehledě na to, že samotný George se v dětském věku chová jako dospělý, aby pak byl v kůži mladého dospělého jak pošahanej debil a v regulérní dospělosti jako naivní dement). Jenže v momentě, kdy by snímek už normálně finišoval, začíná v podstatě druhý film. Zde už totiž přichází naplno v začátku nakousnutá zápletka - George se chce jít zabít, protože jeho strýček omylem (nutno říct i dosti kreténsky) ztratí důležitý obnos jejich firmy. Tady už zkrátka nemůžu. Postava George, do té doby jednoho z nejprogresivnějších lidí ve městě, místo aby začala všechno řešit, se začne chovat k ostatním lidem jako arogantní čůrák a po tom všem se jde zabít. A zde začíná třetí film, kde se na zem dostane anděl Clarence, aby tomu americkému Jirkovi ukázal, že se zabít nemusí. Splní mu přání se nikdy nenarodit a volalá, najednou jsme v jiné realitě, kde Bailey sice lidi zná, ale úplně jinak. Protože ale další půlhodinu běhá po městě a ničemu nevěří, tak pak záhy procitne a Clarance to vrátí zpátky. V ten moment přichází odhadnutelný závěr správného patetického happy endu (ten spoilovat nebudu), který zafunguje poprvé správně jak má (ani jedno voko nezůstalo suché) a jsme u konce. Uff.... Je to zklamání. Po vlnách chvály a doporučení dostat patos, který třikrát znovu začne, jen aby skončil ve třech minutách (to není překlep), na to 140 minut nemám trpělivost. Vizuální stránka to přitom strašně zachraňuje (nemít colorovanou verzi, budu možná ještě spokojenější), ale zbytek je po chvíli až moc úmorný, že jsem se i já chtěl picnout a čekal anděla, co mi to půjde rozmluvit. George se každou chvíli totiž chová strašně dementně (dnešní doba to nazývá slovíčkem cringe), některé historické prvky z reality nepolíbeného diváka spíš zmatou (já je teda chytil, ale stejně jako Geroge myslím i na jiné) a viz uspěchaný závěr to hazí někam k 60%. Být to neznámý film, budu i shovívavější, ale po těch ohlasech si na Vánoce dám příště asi nějakou jinou klasiku.

Trošku se to ve mě tříská, stejně jako se to tenkrát třískalo ve filmu se stejným castem. Jenže když tenkrát ona retro tématika dokázala když ne ve finanční úspěch přerůst aspoň v kultovku, začala tahle nostalgie po letech chybět. Proto jsem byl vlastně celkem spokojený, že se Scott vrátí, i když ono nadšení provázela mírná skepse z obav, že to samé v jiném kabátu bude pořád "to samé". První díl ale dokáže udeřit tak silnou facku, že probere i ty největší fandy. Tvůrci na to šli úplně jinak (ne vždycky sice ukázkově) a jejich změny jsou vždy s respektem k původním charakterům, že není potřeba nad změnami nijak zvlášť remcat (co by za tohle dal Zaklínač). Originalita i stylizace je navíc dávkována s citem a celé je to zábavně meta, že jsem byl příjemně překvapen. Přichází vlastně jen dvě nepostradatelné ALE, které to z původně plánované plné palby nakonec sráží na hvězdy štyry. To první je nevýhoda samotného konceptu seroše, který nové diváky bez znalosti seriálu, či komiksu úplně mine. To druhé je, že v posledních dvou epizodách se až zbytečně šlápne na plyn a veškeré budované zázemí hlavní odbočky utíká až zbytečně od celkové mysterióznosti předchozího dění. Do určité míry to byl v obou případech záměr, ale ne vždy došel k zaslouženému uspokojení. Nerad bych však, aby to vyznělo nakonec negativně. Scott Pilgrim je pořád zatraceně dobrý seriál, kterých Netflix potřebuje víc než kdy dřív a stojí za pozornost.

Začínám to docela chápat a zpětně musím docenit některé díly, jež se snažily o řádný vývoj postav jinak konzistentních charakterů. Samotná epizoda si přitom plné hodnocení příliš nezaslouží (kromě poddajného arcu nemá dostatek trumfů, aby dokázala obhájit 5/5 hvězd, takže spíš jsme někde na 4,5), ale k nižšímu číslu se nepřikloním jen proto, že jsem po dlouhé době s nějakou postavou soucítil, chápal jsem jí, a přesto věděl, že ji to nepomůže, protože obdobné činy nic nevyřeší. A ten zdrcující konec bych vůbec nečekal, že prožiju právě u seriálu Ricka a Mortyho.

O obyčejných filmech se píše hrozně těžko... Tak těžko, že by stačilo napsat jen "Vánoční příběh je Láska nebeská po česku" a mám hotovo. Všechno je to vlastně tolik nevybočující a okázalé, že na chyby se dá upozornit jen v případě nadměrnému počtu postav a tím limitujícího času pro jejich uvěřitelný vývoj. Zbytek je po technické stránce zvládnutý (snad jen ty občas nepovedené posynchrony) průměr, kde humoru dominuje osvědčené duo Kaiser & Lábus a až roztomile "hloupý" Roden. Zbytek je neurážející standard, který splní účel svého vzniku a vyplní tak čas, který chtějí lidé spolu trávit, ale nemají dostatek témat, či ochoty se spolu normálně bavit. A naštěstí obdobných snímků máme za posledních let z naší kotliny tolik, že si tichou domácnost může každý předpřipravit na 10 let dopředu. PS: Že ale něco takového bude točit zrovna Pavlásková (prosím režisérka, která má za Čas dluhů zvláštní uznání z Cannes), tak je něco opravdu špatně.

Chjo, co mi to Finčrýku děláš? Jak jsem strategicky překročil Manka, abych si mistrovský um svého oblíbeného rejži nekazil, zakopl jsem po cestě na Zabijáka, který mě doslova zabil. Dokážu pochopit, že si Fincher chtěl natočit Samuraje od Melvilla podle svého, přičemž Walker mu v tom šel evidentně dost na ruku, ale že při tom svém trademarku doslova přeškrtne slovo "zábava", to už mi jaksi neštymuje. Opět to má tu preciznost každého záběru, Messerschmidtova kamera je krásná a střihově, jako vždy, nejde nic vytknout. Jenže mi poprvé přijde, že je Fincher k příběhovému matroši chladnější, než bývá u něj zvykem. Poprvé navíc nikam nespěchá a místo toho se spíš meditačně prolíná skrze kapitoly rozvláčným dějem, který je, zvlášť na jeho poměry, až přespříliš primitivní. Dokáží díky tomu sice vyčnít detaily, jako je práce s hudbou, jež se zvukově proměňuje podle pohledu, který nám je předkládán, nerušivé zakomponování product placementu (Mekáč je sice trochu na sílu, ale Amazon mě dostal), či v neposlední řadě rutina samotného zabijáka a jeho vnitřní monology. Naproti tomu stojí naprosto sterilní příběh o pomstě, kde Fassbender jen chodí z místa na místo, dostane info a jde se přesunout dál, aby mohl udělat to samé znovu někde jinde. Přijde mi to celé jak osekaný seroš, kterému někdo krouhnul rozpočet a přinutil tvůrce těch 6 hodin srazit na 2. Což je samozřejmě blbost (Netflix by dle mého nějaký binge watching content od Finchera uvítal spíš), takže nezbývá než Davida obdivovat a zároveň ho nesnášet za to, jak si z nás dělá prdel. Jasně, natočil už dost filmů, abych mu dokázal podobné odbočky odpustit, ale sere mě, neboť ten chlap je ve svém věku v takové formě a napřed, že by dokázal co dekádu měnit kinematografii jak v případě Fight Clubu. On místo toho však natočí tohle precizně vypiplané cvičení bez jediné dávky elánu. A to mě sere.

A jsme zpátky... a doufejme, že i na delší dobu. Už jen varování před epizodou ohledně znepokojujícího kontentu, který je ale přetaven do naprosto absurdní premisy (jež jde ruku v ruce s tím dojemně nejvtipnějším arcem za poslední dobu) byl náznak fantastické zábavy, což se u mě navíc nyní projevuje v absolutním hodnocení a útoku na post nejlepších epizod Ricka a Mortyho. Což je přesně ta věc, kterou jsem od 7 série i po vlažném startu vůbec nedoufal.