honzia

S tímhle filmem mám jen jeden problém a to název dle předlohy. Film skvělý, ale z knihy, podle které to má být, si to bere moc málo, v podstatě jen to, že válka je špatná, a ti kdo ji řídí, žijí mimo realitu. Chyběl mi tam osobitější přerod od euforie k postupná ztracenosti hlavního hrdiny. Čekal jsem film, který se bude držet věrněji knižní předlohy.

100x radši bych viděl plnohodnotný dokument či film. Mě tohle tak nebavilo, nemělo to žádnou šťávu, takže se i má pozornost blížila k bodu nula. Příběhová linka mimo dvojici Bareš - A. Švehlík byla pomalá a nudná, velmi často špatně zahraná, sem tam vedlejšími herci a mnohokrát komparzem, který se neostýchal smát při útěku před vražednými vojáky. Efekty byly špatné, obzvláště požáru, ale beru v potaz, že peněz nejspíše nebylo nazbyt. Z dokufilmu jsem si toho moc neodnesl a to to bylo pro mě atraktivní téma. Radši si o J.A.K. zapátrat v knihách.

Hedy Lamarr je pro mě kráska z Extase a nádherný obličej z mnohých fotek. Žádný další její film jsem neviděl, ale po Extasi jsem se o ní dost zajimal a tenhle dokument je krásnou, avšak ne zcela dotaženou výpovědí o jejím dlouhém životě. Neříká o ni nic moc více, než článek z wikipedie. Řeší více její tvorbu, ale přesto do toho zvláště nezabrušuje Ohledně jejich vynálezů mluví také jen povrchově. Je to krásný úvod do komplikované osobnosti herečky, ,,vědkyně" a dost nedokonalé partnerky a matky, ale postačí kouknout 5 minut na wikipedii a víme v podstatě totéž.

Proč jsi se mi tak dlouho vyhýbal, schovával? 10 let od uvedení a já zírám s otevřenou pusou na film, který dle mě lze zařadit mezi top 5 filmů české kinematografie. Tak úchvatná vizuální stránka. Příběh dějin podaný z komorního pohledu. A v poslední řadě potlesk patřící hercům za tak ,,věrohodné" ztvárnění tak zvrácené doby. Říkám páni a zase páni.

Můžu říct, že se fakt těším na seriál. Film super, ale prostě ty necelý dvě hodiny jsou sakra málo. V podstatě ukázal cestu Indií a Pakistánem, trošku Činou a Kyrgystánem a pak 10 minut na ,,druhou půlku" cesty a to je sakra málo. Každopádně parta zábavná, ale jak už tu pár lidí psalo, tak se mi taky dostávalo pocitu - ať jsme, co nejdříve doma - jakoby už žlutý cirkus chtěl dovršit svůj cyklus. A tleskám kameramanovi.

Silný film rvoucí srdce. Natočen podle předlohy, která mu ukládá nereálnost ale zato hluboké poselství. Pohledy dětských očí jsou v určitých filmech, příbězích tím nejlepším dramatickým prvkem a vykreslují mysl dítěte, které si pohled na svět zatím tvoří a neví, jen zkoumá - přirovnávám k filmům jako je Život je krásný a seriálu Vlak dětství a naděje. Ve filmu mě trošku zarazilo vykreslení tábora, byl dost ,,ubohý", takhle koncentrační tábor nevypadal.

Příběh který v sobě nese touho po svobodě. Touhu po tom co bylo dříve a co bylo tak snadné. Život dle konvencí není jednoduchý. A princezna Kaguja je pro mě taková princezna Anna z Prázdnin v Římě, obě přičichnou k vůni normálního života, ale únik z toho formálního není možný. Jinak pro mě byla animace malinko netradiční, ale zalíbila se mi. Originální znění je úžasné a příběh je úsměvný, občas přemýšlivý a dojemný.

Dumbo je sama roztomilost, jenž umí zahrát na city, ale co dál? Byl jsem malinko v očekávaní různých bizarních postav, které jsem pod taktovkou Tima Burtona očekával, a trošku mě zarazila jejich absence, která třeba v Alence stále byla. Ani mě moc kromě Dannyho DeVita nebavili, nezaujali, nestrhli herci. Příběh je prostě pohádkový s občasným prazvláštním chováním postav. Ale co stojí za to, je vizuálnost prostředí, ta bere dech, omamuje mysl, trikově snad na Oskara. A co se mi hrozně líbilo, byly odkazy na kresleného Dumba, který je skvělý. Za mě pohodový film, ale já se stejně radši napiji šampaňského s Dumbem ze 41.

Film o hrůzách války z pohledu dětských očí. Jeden z nejsmutnějších a nejsilnějších filmů, které jsem spatřil. Pacifismu zdar.

Krásný film o něčem úplně obyčejném. Z české tvorby si to dovoluji srovnat ne s obsahem, ne humorem, ale stylem vypravění a stylu příběhu k Homolkům, Laskám jedné plavovlásky. V Rome je humorná, dramatická část, ale je to prostě celé tak krásně obyčejné -> o ničem a při tom o všem. A navíc jsou v pozadí společenské události Mexika 70.let, čímž jsem v tom nacházel srovnaní s italským Felliniho Amarcordem. Roma dojme, pobaví, a nepustí.