Sherlock: Přízračná nevěsta

Jako chápu, že to chtěl udělat Moffat strašně meta a společně s Gattisem už si vlastně dělá z diváků tak trochu srandu a zkouší, co ještě vydrží. To bych ještě bral. Jenže to by to muselo celé dávat aspoň v základech trochu smysl a tvůrcům se nesměl jejich "originální" nápad v poslední třetině naprosto rozpadnout pod rukama. Jo, řemeslně to je stále výborné a hlavní dvojice stále perfektní, jen už to prostě svými rádoby svěžími a vtipnými hrátky spíše nudí, než baví. Čtvrté série se začínám upřímně bát. (29.01.2016)

Důkaz, že novodobý Sherlock tak dobře funguje nikoli z důvodu oné vějičky v podobě zasazení do současnosti, ale pro své obsazení, chemii mezi osazenstvem, styl, atmosféru, chytrou práci s originálem i nadsázku. Bohužel také důkaz, že Moffat s Gatissem jsou navzdory vší své (mnohdy nadbytečné, ale také ne vždy) překombinovanosti opakovaně (u Sherlocka i Doctora Who) průhlední mnohem dříve (jakože opravdu mnohem; prokouknutelné je to tentokrát v obou plánech v řádech minut) než by bylo záhodno a než by si sami přáli. Čímž dochází k tomu, že nejednou spíše čeří vodu než že by někam posouvali zápletku či postavy. Ve výsledku speciál, který dost dojíždí na to, že by na jednu stranu potřeboval fungovat sám o sobě (což se mu v první komediální polovině daří beze zbytku, bohužel pouze v ní), zároveň přeci jen částečně navázat na předchozí tři série (s přimhouřením obou očí i toto projde) a přitom nic nikam neposunout, kdyby ho snad někdo neviděl a po třetí sérii zamířil rovnou do čtvrté. (02.01.2016)

Buď je to neuvěřitelně chytré, jak formou, tak obsahem a veškerými nuancemi, náznaky a narativními pokusy, které procházejí obojím nebo se prostě Moffat zase jednou utrhl z řetězu a napsal naprostou, ale stále vysoce zábavnou, dialogově precizní šílenost, definitivně usvědčující Stevena z jeho mimozemského původu a z toho, že si ho možná lidská rasa snad ani nezaslouží.. a zasloužit možná ani nechce. Kdyby takto vypadala celá nová sezona, asi by mě to mrzelo, i když to bylo stále zajímavější než většina 3. série, ale v tomto formátu? No proč ne. Zatím 8/10, ještě to bude chtít opakování. (03.01.2016)

Tři díly první řady byly vskutku originální, svěží a inventivní. Náhle však nápady došly, pak ještě víc a začalo se vatit, nadstavovat a vymýšlet popkulturní pičoviny, ze kterých si Ártý Onan, t.č. šest stop pod zemí, určitě pomačkal pohřební kvádro vzteklým otáčením. Poté ale došla i vata a pičoviny a nadešel čas sáhnout po kokainu. Tudíž se to, co tak nadějně začíná jako fajnové dobové retro, záhy zvrhne v kokotsky užvaněné Halušky Šerloka Holmse, které se začínají nápadně blížit k narkáčským fantasmagoriím Geje Ryčího, a já už jsem jen zvědav, ve kterém díle se objeví čínští kataristé, Džek Rozkuřovač, Lejdygaga a zjistí se, že Moriarty je celou dobu ufon. Ani pár zdařilých filmařských fines, ani charismatický Benedikt Okurkáč, ani sladce infantilní Hobit tuhle intenzivní pernikiádu a vaření z hoven tentokrát už nevytrhli. (22.01.2016)

Moffat s Gattisem dření nadsázku a divácký svět jde vývrtky. Je to čistá kokainová zábava, předěl mezi sériemi, který nic neřeší, ani neposouvá. Samostatná hříčka a betaverze kultu sebe sama, které se tolik spílá jenom kvůli tomu, že se čekaly velké věci. Po sebeparodické třetí sérii mi ta míra diváckého nepochopení přijde úsměvná. Každopádně, verzi 4.0 se nebráním ani trochu. I kdyby měl být Moriarty nakonec svým vlastním dvojčetem, klonem, nebo zmrtvýchvstalým přízrakem ze snu. (03.01.2016)