poz3n

Tuze překombinované, přehypované a přetwistované. Boyleovo filmová řeč mě vždycky baví a baví mě i nehledě na to, jak mě zaujme samotný film a příběh. Právě příběh je pro mě tou jedinou, ale zato zásadní slabinou. Každým dalším odhalením, každým dalším přehodnocením všech doposud známých pravd se děj stává méně a méně nosným a na konci je už jen takovou směšnou čalamádou. Nijak mi nevadí filmy postavené na nějakých zásadních twistech, v 90. letech jsem na velké části z nich vyrůstal, nicméně málokdy se podobná křehká příběhová konstrukce nezřítí jako domeček z karet. Trans je toho pro mě důkazem. 5/10

Ewan McGregor si za svoji režijní prvotinu vybral téměř nepřelouskatelnou knihu Philipa Rotha. Těžko pochopitelné. Těžko pochopitelné je však z mého pohledu i to, že McGregor natočil suverénní, sebevědomý, stoprocentní film, který s velkým přehledem přenáší Rothovy sáhodlouhé popisy do filmové řeči, přístupné běžnému divákovi, zároveň však disponující vysokým filmovým standardem. Záběrování jednotlivých scén působí dojmem zkušeného tvůrce, střih pracuje na výbornou, herci rovněž. Atmosféra snímku funguje na jedničku, přičemž zdatně zachovává esenci knižní předlohy, kamerový vizuál dává znát, že koukáte na film, nikoliv na produkt televizní úrovně, jak se poslední dobou až nepříjemně často děje. Díky nepřístupnosti knižní předlohy a překvapivému Ewanovu režijnímu umu mám po dlouhé době pocit, že vidět filmovou adaptaci má smysl. 8/10

Sakra, jak mě ten Zemeckis ale štve. Marion je svůdná, až bych brečel, Brad je Brad a příběh je plný emocí a napětí. Neskutečně mě proto prudí ztvárnění filmu, především zase ty prokleté CGI scény, které jsou neskutečně jalové a celý film pohoršují do divné brakové aury. Kdyby byli Spojenci syrovějším dramatem, kde bych nemusel koukat na počítačem dokreslená letadla, nebo písečné bouře (UPP se nám rozhodně nevyznamenalo), ale mohl bych se ještě více soustředit na všechny ty strhující dramatické okamžiky mezi hlavními hrdiny, byl bych absolutně nejspokojenější. 8/10

Nemám Wylerově verzi vlastně co vytknout. Film jistě kvalitní, věrně zachycující hlavní linii příběhu. Vše v dokonalé studiové harmonii. Bohužel mu však z mého pohledu chybí ta neskutečná vášeň a atmosféra, které dělají z knižní předlohy tak nezapomenutelný zážitek. Ale to už je ten osud filmových adaptací. 6/10

Ze slibného začátku se Moonlight postupně posune do těžko uchopitelného, pomalu se odvíjejícího proudu, který prostě plyne a z mého pohledu naneštěstí každou další minutou trochu víc nudí. Chápu, co mi asi autor chtěl sdělit, ale dovedu si představit, že by mi to jiný film dokázal říct mnohem razantněji a odhodlaněji. Stylem vyprávění je Moonlight téměř evropský film, bohužel však spíše průměrný, než oscarový. 6/10

Jedna z Palmových poct Hitchcockovi. Dressed to Kill je taková stylová blbinka, která je v několika momentech a scénách naprosto božská (přesně v Palmově režijním stylu), ale jako celek bohužel trochu nudná. Pokud by vám někdo vystřihal jednotlivé scény a koukli byste se jen na ně, budete mít pocit, že to je ten nejstylovější thriller ever. A takhle nějak se i celý film pokusím zapamatovat. Brian De Palma je totiž frajer. 6/10

Tak jsem se zase jednou nechal překvapit a ponechal jsem výběr filmu na večer na České televizi. Pro jednou to byla opět volba skvělá, jelikož jsem o Hodinách zoufalství neměl ani páru a rozhodně by mě mrzelo takový film minout. Už jen obsazení Humphrey Bogarta do role hlavního antagonisty přitáhlo moji pozornost, stejně jako má zkušenost s americkými filmy z 50. let natočenými podle divadelních her. A Wylerův snímek se do této škatulky hodí náramně. Prostředí omezené téměř výhradně na jeden rodinný dům vytváří divadelně nakumulovanou atmosféru napětí, ve které vyniká především neustálý střet dvou hlavních rivalů. Nenudil jsem se snad ani minutu a ocenil i některé momenty, které šly proti mnou očekávanému vývoji událostí. 8/10

Jeden z těch filmů, při kterém budou citlivé duše třeskutě trpět a děkovat vyšším instancím za to, že mají kde bydlet a co jíst. Loach a jeho střihač celý film výborně ukočírovali, díky čemuž ví každá scéna, kde je její začátek a především konec. Právě proto se Daniel Blake obejde bez přívlastků jako ždímací, patetický a vyděračský. To vše je podpořené civilně (v tom nejlepším možném slova smyslu) dokonalým herectvím. Nepříjemně silný zážitek. 8/10

Klasický "Made by Hitchcock", tentokráte okořeněný o nemožnost říci věděné. Zdaleka nedosahuje kvalit Hitchovo nejlepších kousků, ale díky netypické hlavní postavě a její zmíněné neschopnosti je I Confess zábavným a zajímavým filmem, který i díky krátké stopáži bezbolestně uteče. 7/10

Asi záleží na každém, jak v sobě vybalancuje ten Fordův estetický manýrismus. Nejsem si jistý, zda nese stejně důležitý význam jako v Single Manovi. K potřebě ponořit se a nechat se ovládnout živelným knižním příběhem ale asi patří, nebo jí minimálně napomáhá. Noční zvířata jsou vizuálním a hereckým potěšením. Ford však předkládá divákovi příběh formou, která může trochu působit podobně, jako režisérova zmíněná estetika. Já se bavil, s takovým menším hlodajícím červíkem uvnitř. 7/10