poz3n

Totálně Kaufmanovský, totálně ujetý a totálně geniální. Tolik neuvěřitelnejch nápadů a ještě k tomu klasický Kaufmanovský rozpad osobností. Když odhodíte určitou potřebu logiky, tak vám tenhle film připraví skvělej úchylnej zážitek (ovšem asi ne takovej jako když Malkovich zjistí jaký to je uvnitř Malkoviche).

Ze všech velkých mých oblíbených kapel Radiohead počínaje, Joy Division konče, nemá žádná z nich to, co Arcade Fire mají. Mají schopnost vyvolat ve vás něco jako pocit bezpečí. Dojem, že nejsou kapela, ale parta kamarádů, či rodina (a nemusí se zrovna jmenovat Butler Family), která zpívá o sobě a zároveň o vás. A když se pak na ně kouknete na koncertě a vidíte, jak do toho dávají veškerou svojí energii a emoce, tak to ve vás prostě musí něco zanechat.

Když už máte pocit, že se jedná tak nějak o obyčejnej film, že je tam několik věcí nedomyšlenejch, nevysvětlenejch, tak najednou přijde posledních 20 minut filmu a ty vás naprosto zničí... Geniální závěr, kterej může vzniknout snad jenom tam někde na Východě, převrátí tyhle pochybnosti uplně v pravej opak a nezbejvá než zase jenom zírat. (možná by to vážně chtělo to bodování do 10. Je občas těžký rozlišit 4 a 5 hvězdičky)

Smysl života podle Charlieho Kaufmana po vás rozhodně na 2 hodiny bude chtít plnou soustředěnost, ale i tak, asi většina lidí moc nepochodí. A na konci nejspíš skončí s depresí. Kaufmanova prvotina je aspoň pro mě hodně náročnej film, i tak ale vypráví o tom základním, o pomíjivosti života a o tom, že vaše problémy většinou nikoho zajímat nebudou, protože miliardy dalších lidí mají ty svoje a snaží se ze svýho života vytřískat alespoň něco dobrýho, nebo se vůbec najít. A že všichni umíráme. Právě teď. A teď taky.

Pochybuju, že někdy budu pochybovat o pochybách vůči tomuhle filmu.

Zřejmě první hlavní hrdina s amputovanou nohou v dějinách animovaného filmu budí sympatie spolu se svym drakem parťákem celej film. Ale kostra příběhu má bohužel lehce amputovanou originalitu, protože rozuzlení filmu asi lehko každej sám odhadne.

Dokonalej koncertní zážitek, kterej je po hudební stránce někde v průměru, a to bude člověk ještě mírnej, protože například Kurtova kytara na začátku Smells Like Teen Spirit je noční můra, každýho hudebním sluchem nadanýho jedince. Jenže když se na tenhle koncert díváte, tak vám stejně nezbejvá nic jinýho než se nechat hypnotizovat snad největší hudební osobností historie. A je to k podivu, protože ač měl Cobain nádhernou barvu hlasu, tak s intonací si často nerozuměl a kytarista taky nebyl bůhví jakej. Ale to neni předmětem tohodle komentáře. Předmětem je koncert Nirvany, a to je úžasnej falešnej nářez s nádechem kultu.

Včera se mi podařilo napsat předlouhý nudný komentář, kde jsem vyznal svůj názor snad ke všem detailům filmu, a než jsem ho ,,odeslal,, tak se mi podařilo ho omylem smazat. Takže teď podruhý to zkusim trochu míň detailněji. Četl jsem knížku, a proto mi film nabídnul jenom lehkej odvar emocí a zážitků, kterých se mi dostalo v knížce. To, co mi štve na Útěku ze Sibiře asi nejvíc, je to, jak Weir na jednu stranu absolutně původní román ignoruje, a hned vzápětí použije naprosto detailní scénu, přímo okopírovanou z Rawiczova románu. Bohužel film se spíš drží mimo knížku a snaží se zakomponovat do příběhu hollywoodský hovadiny, nebo různý berličky, kterýma se Weir vyhýbá hlubšímu poznání reality jejich putování. A místo aby na konci ukázal, co v cíli na hrdiny čekalo (deprese, fyzický i psychický kolaps) tak film zaplácne patetickou vztahovou tečkou. I tak ale film stojí za vidění, akorát nesmíte tolik věřit tomu taháku Podle skutečných událostí.

Jako malý jsem nedokázal docenit tenhle průjem televizní zábavy. Teď jsem se omylem dostal k několika videím a to co jsem spatřil na mě zanechalo téměř trauma. Absolutní vrchol trapnosti, ubohosti, který ve mě vyvolává pocity sebezáhuby, abych už nemusel nic takového víckrát slyšet a vidět. Totální sračka. Více důkazů zde http://www.youtube.com/watch?v=geuZckTZ8bY&feature=grec_index

Bohužel Ondine neni nic extra. SPOILER: Celou dobu máme pochybovat a věřit tomu, že Ondine třeba opravdu je selkie. Všechno tomu na jednu stranu nasvědčuje, na druhou nikde neni žádnej jasnej důkaz. A právě rozuzlení, na kterym tenhle film stojí, mi hodně zklamalo a odsunulo Ondine do vod průměrných dramat.