Slarque

No vida, komedie, u kterých bych se smál nahlas, ještě nevymřely. Vypadá to jako one man show Benjamina Lavernheho, takže mne dost překvapilo, že jde o adaptaci románu. Laurent Tirard dodal spoustu nápadů, cit pro detail, absurditu i trapno. Kde by mne napadlo, co se dá vykřesat z tak prosté zápletky. Rozhodně lepší, než jsem čekal. Možná za to nakonec může pocit, že Adrienovi naprosto rozumím.

Pěkná pohádková komedie, která je v mnohých pasážích docela zábavná. Odehrává se ve světě bez komunikačních bariér, kde si všichni rozumí, ať už jsou zrovna v Indii, Francii, Anglii, Španělsku, Itálii či Libyi. Podobně zjednodušené jsou i vztahy mezi postavami. Ale proč ne, ostatně si film na realitu moc nehraje, i když pracuje s řadou aktuálních témat.

Stačí okamžik nepozornosti a hlavní hrdinka pocítí možnost vlastní smrti. A přirozeně dostane chuť žít. Cesta k prvnímu sexu je krátká a přímá. Jenže na gruzínské vesnici není ani romance nic jednoduchého. Obzvlášť v jejím věku a sociální bublině. Neokázalé gruzínské drama stojí hlavně na představitelce hlavní role, díky které můžeme jednání hrdinky pochopit. Výborně zvolená byla i scéna, kterou film končí.

Colin Firth a Stanley Tucci jsou výborní a jen kvůli nim stojí za to dát tomuto filmu šanci. Oba jsou natolik dokonalí, že to vypadá, že postavy nehrají, ale žijí. Kromě jich dvou film bohužel nenabízí nic, co by stálo za zmínku.

Zábavná akční komedie, která vzdává hold trochu přehlížené filmařské profesi. Děj je sice pitomost, která spoléhá na spoustu náhod, ale je to všechno podáno s takovým nadhledem, že to vůbec nevadí. Výborná je zejména ústřední dvojice Ryan Gosling a Emily Blunt, díky níž všechno nejdůležitější ve filmu opravdu funguje. Plus samozřejmě kaskadérské kousky, a zapomenout nemohu ani na jednorožce :-)

S citem a empatií natočený časosběrný dokument o ženě, která navzdory všem fyzickým i psychickým potížím začíná žít svůj nový život. Úplně netuším, jaký byl vlastně autorský záměr, ale ty potenciálně nejzajímavější situace tu zabírají velmi málo prostoru. A nakonec přijde nečekaný pohádkový happy-end, který mi k tomu už vůbec nepasoval. Ale i tak rozhodně stojí za vidění.

Tenis je koneckonců hra. Takže se těžko divit, že si tenhle film celou dobu hraje nejen s očekáváním publika. Zpočátku trochu nepřehledná časová struktura odhaluje informace, jak se to autorům hodí. Tenisové záběry postupně gradují až po naprosto nereálnou finální výměnu, protože důležitější jsou emoce než realita. Pod tím celou dobu tepe nervní elektronický soundtrack. Výborné bylo i herecké obsazení, jakkoli to byli kromě krásné Zendayi naprosto neznámé tváře. Na první pohled jednoduchý film o milostném trojúhelníku tří tenistů ovšem nabízí množství výkladů, pokud je v něm chcete hledat.

Bavila mě ta ústřední pětice: Macháček, Cina, Fialová, Noha a Pavlovičová. Slabší už byly jednotlivé případy. Nejvíce mě pobavil liberecký komiksový superhrdina (E03) a elektrikářského poltergeista zachraňovala Eliška Křenková (E05). Nejrozpačitější byl poslední díl, jakoby snad tvůrci věděli, že žádná další řada nebude, a chtěli, aby mne to přestalo zajímat.

Animované hračkářství pro děti. Ve svém žánru téměř dokonalé. Hlavní hrdinové vypadají jako plyšové hračky a jejich dopravní prostředky jako dětská autíčka (to se to bude panečku prodávat). Akce střídá akci, je tu dost humoru a padouch je spíš nešika k smíchu a zesměšnění. Na rozdíl od mnoha dětských podívaných bez obtíží snesitelné i pro dospělé.

Dokument o dospívání třech bosenských bratrů je spíš sociologickou sondou do nezvyklé rodiny. Přísná muslimská výchova a náhlá nepřítomnost otce začnou odkrývat mezi bratry značné povahové i názorové rozdíly. Jenže stačí dva roky, aby se z toho daly vyvozovat nějaké závěry? Mně asi ne.